Od vypuknutí protestů proti vysokým životním nákladům v Izraeli už uplynul měsíc a demonstranti stále neochabují, přestože počty účastníků protestních pochodů už nestoupají. Vrcholem byla předminulá sobota, kdy v celé zemi demonstrovalo na 300 000 Izraelců.

Minulou sobotu zvolili organizátoři jinou taktiku a rozhodli se poprvé neuspořádat protest v Tel Avivu, ale v okrajových městech, aby ukázali vládě, že stejné existenční potíže mají všichni. Pochody se tak konaly v Haifě, Beerševě, Ejlatu, Netaniji a dalších menších městech. Organizátoři mezi sebou upevňují spolupráci a pochody i požadavky už koordinuje 90 protestních stanových městeček. Ta se změnila ve stálé bydliště nespokojené mládeže, která ze svých stanů ráno odchází do práce a večer se vrací k protestům. Dnes je už pravidelně doplňují koncerty, přednášky odborníků, debaty, a dokonce i zábavné akce pro děti.

Protestuje se už skoro proti všemu – ve čtvrtek například asi dvě stovky lidí v Jeruzalémě demonstrovaly za přesnější informace o městské hromadné dopravě na městských zastávkách. Minulý týden se k důvodům nespokojenosti přidalo i vládní zvýšení ceny elektřiny, která má stoupnout asi o 10%. Vláda se brání, že je to nejnutnější minimum a bez její dobré vůle by elektřina stoupla o 20% – začátkem měsíce došlo na Sinaji už k pátému teroristickému útoku na egyptský plynovod, který dodává zemní plyn do Izraele a Jordánska, a Izrael musí dodávky nahradit o hodně dražším topným olejem.

Premiér Binjamin Netanjahu zatím vyšel demonstrantům vstříc jediným konkrétním krokem – zřídil komisi odborníků a ministrů pod vedením uznávaného ekonoma Manuela Trachtenberga. Jejím úkolem bude probrat s demonstranty jejich požadavky a do šesti týdnů navrhnout ekonomicky schůdná sociální opatření, vypracovat jejich finanční dopad na státní rozpočet a předložit je vládě, která posoudí, zda si je Izrael může dovolit.

Profesor Trachtenberg se úkolu podjal s obrovským nadšením a empatií vůči demonstrantům. Přesto vůdci protestů jeho komisi nedůvěřují, a tak ustavili i vlastní tým nezávislých odborníků, který načrtne svou představu o nové sociálně-ekonomické politice. Dosud zveřejněné požadavky jsou ale tak radikální, že by je nedokázala splnit žádná vláda na světě. Tým chce mimo jiné požadovat třeba zajištění plné zaměstnanosti, zastavení privatizace nebo státní regulaci cen vybraného zboží, například potravin nebo dětských plenek. Demonstranti nechtějí nic menšího než změnu celého ekonomického systému, struktury státního rozpočtu i zákonů.

Na určité sociální změny se však vládní strany většinou tváří vstřícně, a ministr vnitra a předseda ultraortodoxního Šasu Eli Jišaj dokonce pohrozil, že jestli vláda sociální krizi nevyřeší, odejde jeho strana z koalice. Nevzrušen zůstává jen ministr zahraničí a předseda strany Izrael, náš domov Avigdor Liberman, který prohlásil, že žádnou krizi nevidí, protože „kavárny v Tel Avivu jsou nacpané k prasknutí“.

Podobné názory se v posledních dnech ozývají stále častěji i od novinářů a obyčejných lidí – proč vůdci demonstrantů požadují levné bydlení a sociální úlevy, když jezdí z Tel Avivu do Jeruzaléma taxíkem, mají nejdražší mobilní telefony, stravují se v restauracích, kouří a pijí alkohol? Proč rodiče chtějí státní dotace na plenky, ale svým desetiletým dětem kupují drahý iPhone? Proč posílají děti do nejdražších školek, když existují i školky za poloviční cenu? Proč bydlí v centru města, když lze najít mnohem levnější pronájem v okrajových čtvrtích?

Tyto hlasy tvrdí, že Izraelci jsou rozmazlení a chtějí všechno a hned, místo aby byli rádi, že jejich země na tom není jako Řecko. Tato kritika ovšem nic nemění na tom, že velké množství lidí nebo důchodců je na tom opravdu špatně a jejich požadavky jsou zcela oprávněné. Trachtenbergova komise se chce proto především zaměřit na nejchudší, a nikoli střední vrstvy.

Také Netanjahu zdůrazňuje, že řešení sociální situace obyvatel může být jen takové, aby nezruinovalo ekonomiku země a neohrozilo její bezpečnost. Demonstranti často volají po snížení vysokého rozpočtu na obranu, ale to si podle vlády Izrael v době rostoucí bezpečnostní hrozby ze všech stran nemůže dovolit – z pásma Gazy jej opět ostřeluje Hamas, na severu zbrojí Hizballáh, Sinaj se vymyká egyptské kontrole a Írán vyrábí jadernou zbraň.

Sociální změny, které kabinet nepochybně přijme, jistě neuspokojí velké množství lidí. Pád vlády ale zjevně nehrozí. Podle průzkumu ze začátku srpna, kdy už protesty probíhaly a demonstranty podporovalo 75% obyvatel, by volby vyhrál Likud a za premiéra by si nejvíc lidí znovu vybralo Netanjahua.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6