Ve čtvrtek 14/5 složil slib nový izraelský kabinet. Před několika dny (7/5) jsem na svém blogu informoval o nové ministryni spravedlnosti Ajelet Šakedové. (V článku Nová vláda aneb Za vším hledej ženu.)

Jinou významnou političkou, a neméně půvabnou jako Šakedová, je Cipi Hotovelyová. Obsadí sice „pouze“ post náměstkyně ministra zahraničí – ovšem tím není nikdo jiný než (patrně jen dočasně) premiér Benjamin Netanjahu. Postavení Hotovelyové tak nabývá na významu, neboť lze předpokládat, že z důvodu zaneprázdnění šéfa kabinetu bude plnit funkci jakéhosi polovičního ministra. V každém případě bude v nadcházejícím období řídit každodenní chod úřadu. První oříšek, který ji v nové funkci čeká, je ohlášené uznání „Státu Palestina“ Vatikánem. To bude pro sličnou náměstkyni obtížně stravitelné sousto, neboť, jak uvádeno níže, patří k odpůrcům tzv. dvoustátního řešení.

Hotovelyová má se Šakedovou ledacos společného. Nejenže obě političky mohou soutěžit o to, která z nich by vyhrála soutěž o královnu krásy. To je přidaná hodnota – a nikoli to nejpodstatnější. Důležitá je jejich politická orientace: jsou (půvabnými) tvářemi izraelské pravice. S pevnými politickými postoji, kvůli nimž jsou mnohým trnem v oku.

Jestliže levice se v případě Šakedové nechala slyšet, že udělat z ní ministryni spravedlnosti je totéž jako postavit modlu do Chrámu, pak ani Hotovelyová nebude mít na růžích ustláno. Komentátor novin Jerusalem Post Herb Keinon v pátečním (15/5) vydání napsal, že Hotovelyová představuje pravý opak toho, co by si většina světa včetně prezidenta Obamy přála v Izraeli vidět.

Jaké postoje tedy zastává? Jedním slovem nekonformní. Díky jejím politickým názorům máme možnost si znovu uvědomit, že izraelsko-arabský konflikt (jeho palestinská část) nemá pouze jednu variantu řešení. Ačkoli svět fandí tzv. dvoustátnímu řešení (two-state solution), existuje i jednostátní řešení (one-state solution) – které jako lepší prosazuje Hotovelyová.

Co to ve zkratce znamená?

Plnou izraelskou svrchovanost nad Judeou sa Samařím (Západním břehem). S tím, že by palestinští Arabové obdrželi izraelské občanství a Židé by s nimi žili v jednom státě jako s velkou minoritou. (Takováto koncepce je obvykle doprována tezí, kterou zastává dlouhá desetiletí i autor tohoto blogu, že státem palestinských Arabů je de facto Jordánské království: nejen proto, že více než polovina obyvatel monarchie je palestinského původu. Kdyby tomu tak nebylo, neexistovalo by dnes Jordánské, ale stále Zajordánské království – viz historické důvody, kvůli nimž se ze Zajordánska stalo v prosinci 1948 Jordánsko.)

Jednostátní řešení, jakkoli je dnes bezdůvodně přezíráno, má stejné právo na existenci jako řešení dvoustátní či jakékoliv jiné. Konečná podoba izraelsko-arabského míru na teritoriu historické Palestiny může vzejít jedině a pouze z dohody mezi představiteli Státu Izrael a Palestinskoarabské autonomie. Jednání by neměla být úzce zaměřena na jednu variantu řešení (což se v posledních letech děje, a proto je vše setrvale na mrtvém bodě).

Komentátor Keinon dále uvádí, že Hotovelyová má blízko k osadnické komunitě (jejíž členové nedělají nic jiného než to, že v souladu s Balfourovou deklarací, jež neztratila mezinárodněprávní relevanci, jako příslušníci židovského národa osidlují židovskou národní domovinu – Erec Jisrael, dodává autor blogu) a usiluje o to, aby Židé měli právo modlit se na Chrámové hoře. Jde jí tedy o to, aby byla odstraněna jedna ze superabsurdit dnešního doby: Židé nemají právo modlit se na nejposvátnějším místě svého náboženství, ačkoli toto místo je nedílnou součástí hlavního města židovského státu. Těžko najít jinde ve světě ekvivalent k takovéto abnormalitě. (Pro nezasvěcené: Izrael po osvobození této části Jeruzaléma v roce 1967, kde byly v minulých staletích postaveny islámské svatyně, jako výraz dobré vůle a respektu k arabským partnerům ponechal správu Chrámové hory muslimské radě Waqf, přičemž nejvyšším ochráncem těchto míst je jordánský panovník. Výsledkem ovšem je, že Židé se na Chrámové hoře, kde stál ve starověku První a Druhý chrám, nesmějí modlit – aby nedráždili Araby, kteří si tam ovšem mohou dělat (téměř) co chtějí, třeba i čutat do meruny nebo propagovat Islámský stát, jak dokladuji zde:

Cipi Hotovelyová

Narozena 1978 rodičům, kteří pocházejí z gruzínské diaspory. Vystudovala právo na univerzitě Bar Ilan a Telavivské univerzitě, kromě toho má vysokoškolské vzdělání zaměřené na judaismus. Před vstupem do politiky (2008) působila v médiích – vystupovala v několika televizních relacích a psala pro noviny Maariv.

Ve státní správě není nováčkem. Má za sebou politickou zkušenost jako náměstkyně ministra dopravy a náměstkyně ministra vědy, techniky a kosmického výzkumu.

Pro bližší seznámení s novou důležitou tváří izraelské diplomacie nabízím několik fotografií.

Cipi Hotovelyová

U parlamentního mikrofonu.U parlamentního mikrofonu.

Na Chrámové hoře (vlevo).

Před „Zemákem“ její domovské strany Likud.

V roce 2013 se vdala za právníka Ora Alona.

Facebookový profil političky.

V roce 2013 zařadil americký časopis pro mladé „Complex“ Cipi Hotovelyovou mezi 50 "nejžhavějších“ političek světa.

Demokracie v praxi (videobonus):

Žhavá TV debata mezi Cipi Hotovelyovou (vlevo) a arabskou poslankyní Knesetu Hanin Zuabiovou.

Stejskal.estranky.cz