29.3.2024 | Svátek má Taťána


IZRAEL: První po Šalitovi

4.11.2011

Vzpomenete si ještě, kdy byl byl propuštěn Gilad Šalit? V úterý 18. října 2011.

Vnímal jsem to datum jako předěl. Kdyby měla druhá strana alespoň elementární míru prosté lidské slušnosti, tak by poté, co dostala za jednoho zajatce maximum teroristů a bezpečnostních vězňů, nechala izraelské civilisty na pokoji.

Jenomže na Blízkém východě dávno nepanují normální poměry – a tak jsem čekal, co se bude po Šalitově návratu dít dál. Přesněji, kdy z Gazy vyletí první raketa.

Arabové, tedy ti, co si říkají Palestinci, jmenovitě Arabové z Pásma Gazy, měli po 18. říjnu historickou šanci ukázat svoji trochu vlídnější tvář. Což v jejich případě neznamená nic menšího, než že přestanou vraždit sousedy za hranicemi. Čekání na to, co bude a nebude, nabídlo všem, kdo v tom všem neměli dosud jasno, příležitost nahlédnout, kdo je agresor a kdo používá sílu v sebeobraně.

Připomeňme výchozí situaci. Pásmo Gazy je plně v arabských rukou, nejde tam o žádnou "okupaci". Sousedí se dvěma suverénními státy – nevyprovokované ozbrojené útoky na ně nelze vnímat jinak než jako akt agrese.

"Klid zbraní" vydržel všeho všudy týden. Ve středu 26. října vyletěla z Gazy směrem na izraelské středomořské přístavní město Aškelon první raketa "po Šalitovi". To, že nezpůsobila žádné oběti na životech, což byl původní záměr těch, kdo ji vypustili, obludnost tohoto agresivního činu nikterak nezmenšuje.

Za touto první, osudovou raketou stojí, jak jinak, teroristé. Obecně: je vcelku lhostejné, z jaké skupiny, když celému Pásmu vládne teroristická organizace. Důležité je to pro armádní plánovače napadeného státu – kvůli odvetě. Podniknout účinnou vojenskou protiakci je nejen právem napadeného, ale z podstaty problému jeho povinností. Obranné vojsko Izraele tuto svoji povinnost splnilo v sobotu 29. října – a bylo v tom mimořádně úspěšné. Cílem protiteroristické operace se stal výcvikový tábor v Gaze: v době, kdy jeho členové připravovali k odpálení další rakety.

Po akci hlásil Islámský džihád ztrátu pěti teroristů včetně polního velitele Ahmada šajcha Chalíla. V médiích se objevilo, že patří k expertům na výbušniny. V tom případě je na místě, aby každý slušný člověk alespoň symbolicky Izraeli pogratuloval ke skvělému zásahu.

Dobrý terorista = mrtvý terorista.

Agresoři toužící po tom, aby Palestinu (rozuměj: celou historickou Palestinu, tedy včetně Izraele) očistili od "sionistů" ovšem v pokusech vraždit civilisty za hranicemi neustali. Téhož dne (29/11) vypálili na tři desítky raket a minometrných střel, které dopadly opět v Aškelonu, dále v severněji položeném Ašdodu, sousedním Gan Javne a pohraničním Sderotu. Tentokrát už byl hlášen jeden mrtvý i zranění.

V sobotu v noci přišly zprávy o dalším izraelském odvetném zásahu na pozice teroristů; dva se podařilo zlikvidovat. Díky Bohu!

Pro nás, kdo žijeme v poklidu středu Evropy a máme starosti nanejvýš ekonomické či to, zda české tenistky vyhrají v Moskvě Fed Cup, jen připomenu, ža raketové útoky na izraelská města, obce a kibucy mají další neblahé souvislosti. Šok, stres, nutnost podřídit se zásadám civilní obrany, omezování školního vyučování atd. – obyvatelstvo permanetně ohrožené nepřátelskými raketami má jinou kvalitu života než my, kdo okoušíme všech plodů stavu zvaného mír.

Vrcholem všeho pak je mediální obraz celé této situace, který jen dokresluje ubohost globálního Absurdistánu, v němž je nám souzeno žít. Stačí přehlédnout titulky v českých sdělovacích prostředcích: Izrael zaútočil na Gazu. Pět mrtvých.

Jak snadné je změnit znaménko a v novinářské zkratce udělat z oběti útočníka.

Zaznamenal jsem na internetu dva excesy z tohoto soudku, jež jsou dostatečně výmluvné.

Na zpravodajském portále Eretz.cz upozorňuje Daniel Warden (článek Zešílela ČT24?, publikován 31. 10. 2011) na titulek, který běžel v dolní liště obrazovky na TV kanále ČT 24 v době vysílání pořadu Otázky Václava Moravce. Tedy v neděli 30. října:

IZRAEL BOMBARDOVAL GAZU. PALESTINCI ODPOVĚDĚLI RAKETAMI.

Tomu, kdo se nezabývá středovýchodním konfliktem blíže, a tedy neví to, co je v tomto článku uvedeno výše, si podvědomě udělá jasný závěr: Izrael je útočník, Palestinci se brání. Daniel Warden dodává, že v teletextu téže stanice bylo vše uvedeno na pravou míru. Ale kolik diváků přepne na teletext a kolika zůstane v paměti onen falešný mediální obraz sobotních událostí v Gaze a Izraeli?

Jako jindy, i tentokrát dovedla k dokonalosti své zvrácené vidění situace Tereza Spencerová v internetovém vydání Literárních novin. V článku O Izraeli, Jemenu a nových bojích v Tripolisu (publ. 1. 11. 2011) píše:

O víkendu izraelská armáda zaútočila na pásmo Gazy a zabila nejméně 14 lidí, reakcí byla sprška podomácku vyrobených raket z Gazy, které zabily jednoho člověka. Premiér Netanjahu silácky prohlásil, že politika Izraele spočívá na principu "zabít nebo být zabit", nicméně mnohé zdroje poukazují na to, že eskalace konfliktu, který byl hned v neděli ukončen vyhlášením příměří, ze všeho nejspíš souvisela s tím, že právě v sobotu izraelské sociální hnutí uspořádalo nejmasovější protestní akci za poslední dva měsíce.

Pozoruhodné vidění problému. Pravda je ovšem jiná: eskalace konfliktu nesouvisela s protestními akcemi v Izraeli, nýbrž s agresí arabských teroristů vůči židovskému státu, která měla podobu oné "první rakety po Šalitovi" vystřelené ve středu 26. října. To tento útok, nikoli sociální poměry v Izraeli, inicioval prudký nárůst napětí na linii Gaza-Izrael. Je příznačné, že Tereza Spencerová se o něm ve svém článku ani slůvkem nezmiňuje.

Možná ale na to, že používá falešnou optiku, časem přijde. Ona a jí podobní. Stejně jako Mahmúd Abbás, šéf palestinské správy na Západním břehu, který v minulých dnech veřejně přiznal, že odmítnutí plánu OSN na rozdělení historické Palestiny na arabský a židovský stát (rezoluce 181 z roku 1947) byla "chyba všech Arabů".

Co dodat? Poněkud pozdě, pane předsedo. Ti, kdo stojí v houfu přátel Izraele to vědí už čtyřiašedesát let …

Stejskal.estranky.cz