24.6.2016 | Svátek má Jan






IZRAEL: Přízrak demografie

24.7.2014

Jestliže se konflikt mezi Izraelci a Palestinci brzy nevyřeší cestou dvoustátí, bude to pro židovský charakter státu znamenat vážné ohrožení. Představitelé celého spektra židovských politiků už léta malují na zeď hrozivý scénář. Hlavní hrozbou je dnes pro Izrael demografický vývoj. Šíří se strach, že by se židovský národ mohl v dohledné době stát ve vlastním státě menšinou.

Rovněž zahraniční politikové, kteří se zaměřují na Blízký východ, neúnavně připomínají, že čas hraje proti Izraeli. Americký ministr zahraničí John Kerry vyvolal koncem dubna bouři rozhořčení, když otevřeně vyjádřil obavu, že v případě selhání dvoustátového řešení nebude mít Izrael jinou volbu, než stát se státem apartheidu.

Možná je právě tento způsob uvažování důvodem, proč se nyní na straně Palestinců nesetkává řešení formou dvou států s nadšením, nýbrž spíše s výhradami. Proč bychom se my Palestinci měli snažit o nějaké vyrovnání se židovským státem, když jej čas a počet dětí tak jako tak ženou k zániku?

Dr. Guy Bechor má odvahu tento široce přijímaný politický vzorec zpochybňovat. Jako právník a historik sleduje po celém Blízkém východě „úpadek míry porodnosti u muslimů“, jehož nejsou ušetřeni ani Palestinci a izraelští Arabové. Současně lze pozorovat „dramatický vzestup míry porodnosti u židovského obyvatelstva Izraele“.

Bechor se neopírá snad o nějaké spekulace, u nichž je přání otcem myšlenky, ani o náboženskou ideologii, nýbrž o čísla a statistická fakta, jež si každý může ověřit. Základem jeho zjištění jsou údaje, které zveřejnila jednak statistická kancelář státu Izrael, jednak americká zpravodajská služba CIA na své internetové stránce World Fact Book, považované v otázkách demografie a hospodářství za velice spolehlivou. Je skutečně možné, že se veřejné mínění i blízkovýchodní politika Západu opírají o údaje, které jsou už více než deset let zastaralé?

Evropa se hroutí

Především musíme pochopit, že má-li určitá společnost mít budoucnost, musí na jednu rodinu připadat alespoň 2,1 dítěte. Každé nižší číslo znamená podle Bechora „negativní vzrůst“.

Podle tohoto hlediska se evropské společnosti hroutí, neboť tam už manželské páry přivádějí na svět nejvýš 1,1 až 1,3 dítěte. Bechor konstatuje: „V Evropě schází příští generace.“ Negativní trend však vykazují i země, jako je Turecko, Írán nebo severní Afrika; tam se již také všude rodí méně dětí než dvě na rodinu.

Jestliže ještě v roce 2003 rodila žena v Saúdské Arábii v průměru více než šest dětí, v roce 2013 činil jejich počet už jen 2,2. Jestliže Palestinka měla roku 2003 dětí průměrně pět, o deset let později už jich bylo pouze 2,7 - a tato tendence je setrvalá.

Sledujeme-li míru porodnosti v Evropě, v severní Africe a na Blízkém východě, pak je to již jen Izrael, kde na rodinu připadá více dětí než tři. Zajímavé je, že za tento rozmach porodnosti nevděčí Izrael ultraortodoxním Židům nebo arabské části společnosti; nejvíce dětí se rodí zrovna těm, kdo se nejvíc obávají, že se stanou ve vlastním státě menšinou - Židům světského, sionistického a nacionalisticko-náboženského zaměření.

Manželský pár „sabrů“, tedy Židů narozených v Izraeli, vychovává v současné době v průměru dokonce až 3,4 dítěte - a nyní tvoří tito „sabrové“ mez izraelskými Židy nejméně 71,3 procenta. U světských rodin zakořeněných v Izraeli bývaly kdysi normou děti tři, dnes však tento počet vzrostl na čtyři. Není málo domácností, kde je dokonce pět nebo šest dětí.

Držitelem absolutního vnitro-izraelského rekordu v rození dětí je však nacionalisticko-náboženská část obyvatelstva. Průměru pěti dětí na rodinu se dnes nepřibližuje ani Somálsko nebo Irák. Obyvatelé Judska a Samaří, ti takzvaní „osadníci na Západním břehu Jordánu“, mají v současnosti průměrně šest dětí na rodinu. Jestliže dnes v biblické Judeji a Samaří bydlí čtyři sta tisíc lidí, ve východním Jeruzalémě zase tři sta tisíc, což dohromady činí sedm set tisíc, bude jich vzhledem k současné míře porodnosti brzy milión.

Dr. Guy Bechor ukazuje, že Izrael je jediná země na Blízkém východě a na západní polokouli, ve které míra porodnosti stoupá.

Jaké jsou důvody...

... negativního vzrůstu palestinského obyvatelstva?

V polovině devadesátých let v Izraeli i v Palestinské autonomii zřetelně přibylo arabských dětí. Došlo k tomu nejen proto, že se na tato území smělo nastěhovat čtyřicet tisíc bojovníků Organizace pro osvobození Palestiny, nýbrž navíc dostalo v rámci spojování rodin sto čtyřicet tisíc Palestinců izraelské státní občanství.

Navzdory tomuto politicky podmíněnému vzrůstu počtu obyvatel však od té doby počet palestinských Arabů mezi Jordánem a Středozemním mořem stále klesá. Bechor uvádí tyto důvody:

Lze pozorovat stěhování palestinského obyvatelstva do měst. Bydlí jich tam pětasedmdesát procent, a tak je už čistě ekonomické úvahy vedou k závěru, že nepotřebují jedenáct dětí jako kdysi. Je ostatně těžké sehnat pro tak velkou rodinu ve městě byt.

Dalším rozhodujícím faktorem demografického vývoje ve Svaté zemi je skutečnost, že se stále víc izraelských Arabů stěhuje do zahraničí - především do Evropy, ale i do Severní a Jižní Ameriky. Čím mají vyšší vzdělání, tím jsou dle Bechora pohyblivější a schopnější najít si příjemný život v jiné kulturní oblasti.

Vůdčí představitelé izraelských Arabů se v posledních letech sami stále více a halasněji označují jako „Palestinci s izraelským státním občanstvím“. Brání se integraci do moderní společnosti židovského státu a zabraňují v tom i vlastní mládeži. Tendenčně se tak sami řadí mezi okrajové obyvatelstvo a tím podporují ve svém úseku společnosti vystěhovalecký trend. V uplynulých letech opustilo svou vlast každoročně deset až sedmnáct tisíc mladých Palestinců.

A konečně i sňatky se uzavírají v pozdějším věku, zvlášť v případě žen. I palestinské Arabky chtějí chodit do práce a nestarat se už jenom o děti.

Dr. Bechor zdůrazňuje, že vývoj míry porodnosti je jevem regionálním, nezasahuje tedy pouze Palestince. Pokles porodnosti lze sledovat v Izraeli nejen v islámském prostředí: negativní míra porodnosti s méně než 2,1 dítěte na ženu se projevuje v Izraeli i u Drúzů a u arabských křesťanů. Míra porodnosti klesá v Izraeli dokonce i u ultraortodoxních Židů, u nichž bývala tradičně vysoká.

Jako další příčinu jejího poklesu u izraelských Arabů a u ultraortodoxních uvádí Bechor rovněž značné snížení dětských přídavků, k němuž v Izraeli došlo v roce 2003. Od té doby je všem jasné, že „ve státě Izrael nejsou už děti zdrojem příjmu“. Tento argument na nás ovšem může zapůsobit jedině tehdy, nezačneme-li to srovnávat se zahraničím, s Evropou. V Izraeli dnes rodina s pěti dětmi dostává méně než manželský pár v Německu za první dítě - a to přesto, že životní náklady jsou v Izraeli značně vyšší. Již před rokem 2003 však v souvislosti s rozením dětí nebylo možno si finančně nijak vyskakovat.

... dramatického vzrůstu porodnosti mezi Izraelci?

Které faktory působí, že mezi izraelskými Židy vzrůstá míra porodnosti?

Bechor uvádí především přistěhovalectví z někdejšího Sovětského svazu. Imigranti přišli do Izraele v průměru s 1,5 dětí, jak bylo v Rusku zvykem. V nové vlasti se těší nové - zejména společenské - svobodě mít dětí víc a mívají teď na rodinu tři.

Podle všeho má i ona v médiích tolik vyhlašovaná hospodářská nouze v izraelské společnosti méně společného s realitou, než se oficiálně tvrdí. Námitkám, že dnešní dvaceti- až čtyřicetiletí rodiče nemají na děti čas ani peníze, Bechor oponuje: „Každý ví, že situace je skvělá, lepší než kdy dříve.“

A konečně - mít děti je pro mladé Izraelce otázkou seberealizace. Když se někdo zeptá lidí v Kalifornii, ve státě s nejnižší porodností v USA, proč plodí tak málo dětí, uslyší odpověď: „My toužíme po vlastní seberealizaci!“ Je přímo jedinečné, že odpověď moderních, světských Izraelců na otázku „Proč chceš tolik dětí?“ zní přesně stejně: „Toužím po vlastní seberealizaci!“

Guy Bechor vidí ve vysoké míře porodnosti moderního Izraele doklad optimismu, „pocit, že tvořím něco nového“ i hlubokou zakořeněnost těchto lidí ve vlastní zemi. Dospívá proto k závěru: „Existovalo-li kdysi demografické ohrožení, pak dnes už nikoli. Od roku 2013 židovského obyvatelstva po celém světě přibývá - poprvé od holokaustu! - a to navzdory asimilaci, na niž slyšíme tolik stížností, i navzdory našim židovským bratřím v USA, kteří dokáží zplodit jen 1,25 dítěte na ženu.“

© Johannes Gerloff
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz

Z údajů, které dr. Guy Bechor uveřejňuje na svém webu GPlanet.co.il, sestavila naše grafička Laura Schade dva grafy, které si můžete stáhnout z mého dropboxu.



Diskuse


B. Rybák
0:03
25.7.2014

J. Klepal
21:43
24.7.2014

J. Dlouhy
23:56
24.7.2014

A. Hrbek
16:01
24.7.2014

B. Rybák
20:08
24.7.2014

V. Podracký
12:00
24.7.2014

J. Kanioková
10:38
24.7.2014

R. Gramblička
10:51
24.7.2014

M. Hoblík
10:18
24.7.2014

A. Bocek
7:23
24.7.2014

J. Kostelanský
6:41
24.7.2014

B. Rybák
22:56
24.7.2014

počet příspěvků: 13, poslední 25.7.2014 12:03









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.