Scénář je až neuvěřitelně fádní. Mladík okolo 15 let je kontrolován policistou či vojákem, místo průkazu však vytáhne nůž a při snaze jej zabít je zastřelen. Videa jsou k dispozici.

Několik posledních týdnů se Israel stává opět zemí, kde se nežije nejlépe. Všude jsou kontroly, vojáci či policisté, Staré město - turistický klenot země - je pro běžného turistu buď nepřístupné, či velmi omezené. I po vstupu do něj se člověk nejspíše neubrání permanentní ostražitosti, zda-li procházející arabský mladík nebude ten poslední, koho ve svém životě spatřil.

Cílem současných útoků nejsou pouze ozbrojené síly, ale i naprosto bezbranní občané, do nichž je najížděno osobními vozy, po jejichž autech je buď stříleno, nebo jsou po nich házeny Molotovovy koktejly. Je to zhruba půl roku poté, co z Gazy létaly necílené rakety na území svrchovaného státu s jediným účelem - pobít co nejvíce zcela náhodných obětí. (Nebýt sofistikovaného obranného systému by mrtvých občanů Izraele bylo mnohem více, než byl konečný součet.) Naopak - odvety izraelských sil zbavily života okolo dvou tisíc obyvatel Gazy, mezi nimiž jistě byli i ti, kteří třeba s oním ostřelováním nemuseli nutně mít nic společného (a to byli obyvatelé domu sloužícího jako odpalovací rampa předem varování, že jejich dům bude zničen).

Historie židovského národa je historií pronásledování. Jsou uchovány zprávy, že zhruba 800 let před Kristem prohlašuje egyptský faraón, že Židé již byli vyhubeni, stejná snaha se táhla středověkými dějinami četných pogromů, v nichž byli Židé napadáni ze zcela iracionálních důvodů či jen ze snahy obohatit se jejich majetkem. 20. století pak dovršilo ono pronásledování obdobím šoa, kdy zahynulo asi 6 milionů lidí Tóry. Tito lidé nebyli zabíjeni proto, že by znamenali vojenskou hrozbu, případně sílu, jež se snaží násilím svrhnout státní moc.Jediným důvodem bylo náboženské vyznání, jistá odlišnost a dějinně pochopitelná izolovanost od majoritní většiny. Po všech těchto zkušenostech bylo vytvoření vlastního státu logickým vyústěním dějinného vývoje.

Posledních zhruba 70 let pak tento stát čelí neustálým útokům ze strany svých arabských sousedů. Je ojedinělým ostrovem demokracie obklopeným povětšině diktátorskými režimy, které prahnou po jeho likvidaci. Žijí v něm příslušníci snad všech možných náboženství, která jsou na Zemi vyznávána. Na jeho území jsou dodržována pravidla tvořící základní kameny demokracie, a to na rozdíl od sousedních zemí, kde pojmy jako svoboda vyznání patří do oblasti sci-fi.

Poslední „vzepětí“ palestinských Arabů v podobě současných útoků bude jen dalším marným pokusem zničit vyvolený národ. Izraelci mají s podobným bojem své zkušenosti a lze očekávat další opatření, která postihnou nejspíše arabské obyvatele s izraelským pasem, kteří mají možnost pracovat na území státu a živit tak početné rodiny v Gaze či v Samaří a Judeji. Odpovědnost za smrt pubertálních kluků při tomto „povstání“ nese jednoznačně vláda palestinské autonomie, která tyto činy podporuje, vykonavatele násilí velebí a rodiny vrahů odměňuje.

Podstatou lidství je pomoc druhému bez ohledu na to, kým nebo čím je. Vrcholným stavem humanity je pomoc i svým nepřátelům. Zatímco kultura palestinských Arabů je zaměřena poněkud jednostranně, v nemocnici Hadasah je hospitalizován chlapec, který byl postřelen při útoku nožem na izraelského občana. Je mu poskytována stejná péče jako jeho obětem.

Nakonec kontrolní otázka. Pokud by byl na území ovládaném palestinskými Araby nalezen zraněný Žid, jaká by byla délka jeho zbývajícího života?

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora