17.10.2018 | Svátek má Hedvika


IZRAEL: O čem celý ten povyk je?

4.8.2018

aneb Izraelský Zákon o národním státu

Německý deník DIE WELT[1], zveřejnil ve svém online vydání článek francouzské zpravodajské agentury AFP. Už v jeho titulku je použito slovo „diskriminace“. Čtenáři tak není dána žádná možnost vytvořit si svůj vlastní názor, když se mu dostává informace, že Izrael přijal „kontroverzní zákon“ o „židovském národním státu“ (což je v uvozovkách!).[2] Ještě před vysvětlením, o čem zákon vlastně je, je opětovně označen za „diskriminační“ a „rasistický“. Čtenář, který dostává své informace výhradně od společnosti DIE WELT, stále neví, co zákon říká. Ale už ví, že Izrael „diskriminuje“ a je „rasistický“.

„Kontroverzní“ je dalším oblíbeným slovem v článku AFP - „kontroverzní“ je třetí slovo v názvu a třetí slovo v první větě. V německém myšlení je něco „kontroverzního“ velmi sporné, ne-li odsouzeníhodné. Němci, jak se tedy zdá, chodí po bezpečných a vyšlapaných cestách. V Izraeli je to velmi odlišné. Pohádají se tam na začátku o všem – dokonce i když se to někdy zdá být zcela bezvýznamné. „Kontroverzní“ tedy je každý zákon, který izraelským parlamentem prošel. Bez kontroverze je Knesset jednoduše nemyslitelný.

Že Arabové označujé židovský lid za „rasistický“ a vyčítají svému státu, že je státem „apartheidu“, není ani nové, ani pravdivé. Pokud si tedy Aiman Oudeh stěžuje na „smrt naší demokracie“, odhaluje se sám jako lhář – protože pokud by byla demokracie Izraele skutečně mrtvá, určitě by nebyl ani členem Knessetu, ani by nemohl na veřejnosti učinit takovéto prohlášení. Izraelská demokracie je živá a vzkvétající – přestože pro mě jako pro Němce by méně argumentů a víc pořádku bylo někdy příjemnější. Izraelci si často zbytečně ztěžují svůj vlastní život, a to především tím, co sami nazývají demokracií.

Ve skutečnosti by redaktorům i čtenářům DIE WELT mělo být jasno, co jedni článkem AFP šíří a druzí jeho čtením konzumují, když zde citují ze všech vlád právě tureckou vládu, která Izraelce obviňuje ze „zastaralé a diskriminační mentality“. S ohledem na to, jak Turecko, které je členem NATO, zachází s kurdskou menšinou a jejími národními zájmy, se židovský stát opravdu nemusí obávat jakéhokoli srovnání.

Upřímně řečeno, nejsem si úplně jist, k čemu vůbec ten rozruch o novém základním zákonu státu Izrael. Od svého Prohlášení nezávislosti z 15. května 1948 je Izrael definován jako národní stát židovského lidu. Od té doby je to země, která je otevřena přistěhovalectví výlučně pro Židy. To není nic nového – a mimochodem, Spolková republika Německo se ve vztahu k německé diaspoře nijak neliší. I tu jsou jako přistěhovalci upřednostňováni lidé německého původu. Jeruzalém jako celek byl Základním zákonem již v červenci 1980 prohlášen za nedělitelné hlavní město státu Izrael. Ani to není nové, přestože je to samozřejmě extrémně „kontroverzní“.

Pokud tedy národní vlajka, národní hymna, hebrejský kalendář a židovské svátky v Izraeli dosud nebyly definovány „Základním zákonem“, můžeme v tom vidět, jak moc liberální byl doposud židovský stát, mnohem liberálnější než většina států, které na této planetě existují. Je zajímavé, že Izrael ani v tomto zákoně nestanovuje „státní svátky“ tak, jak tomu je v případě Spolkové republiky Německo. Například v Izraeli neexistuje žádný obecný, zákonem zakotvený zákaz jízdy kamionů v době odpočinku, jak tomu je v případě Německa.

Skutečnost, že je role hebrejštiny zdůrazněna jako oficiální jazyk, zasahuje zejména (vysokoškolsky vzdělané) nové přistěhovalce z USA, Francie a Ruska. Někteří z nich pracovali po celý svůj život jako lékaři nebo právníci ve svých rodných jazycích. Najednou jsou „nuceni“ praktikovat svou profesi výlučně v izraelském „národním jazyce“. Izraelští Arabové mluví hebrejsky a status používání arabštiny v Izraeli není tímto zákonem nijak výslovně ovlivněn. Každý, kdo se obává o tento aspekt nového izraelského národního zákona, by se měl ptát sám sebe, kolik dalších jazyků a kultur je „utlačováno“ úředními jazyky, jako je německý, anglický, španělský, arabský, ruský nebo portugalský a v kolika zemích světa se to děje.

V pozadí celé téhle záležitosti jistě stojí základní otázka, jaké ospravedlnění má vůbec národní stát ve světě na začátku 21. století. Myšlenka národního státu je založena na evropské myšlence 19. a 20. století a je cizí lidem z mnoha jiných částí světa. Kolonialismus ji však vnutil velké části naší planety, přestože v minulém století byla zdrojem mnoha utrpení i v samotné Evropě. Když něco takového zmíním na přednáškách, hledí na mě Evropané nechápavě, zatímco Afričané, lidé z Blízkého východu nebo Asiaté mě sledují svýma velkýma očima a poměrně často mi přitakávají: „Konečně nás někdo začíná chápat!“

Pro stát Izrael je toto základní uvažování spíše nepříjemné, protože si přeje být v duchu počátku 21. století chápán jako národní stát pro židovský lid. Evropa, jak se zdá, změnila své směřování a pohybuje se směrem k multietnickému státu. Jenom pokud jde o řešení „konfliktu na Středním východě“, drží se většina Evropanů staré, nemoderní ideologie národního státu. Berou v úvahu pouze „dvoustátní řešení“, a to „bez alternativy“. To zase odhaluje evropské pobouření nad novým zákonem o národním státě Izraele jako absurdní.

© copyright Johannes Gerloff, Jeruzalém, Israel

[1] https://www.welt.de/newsticker/news1/article179638864/Diskriminierung-Israel-verabschiedet-umstrittenes-Gesetz-zu-juedischem-Nationalstaat.html (21.07.2018).

[2] Den Wortlaut des Gesetzes in englischer Übersetzung kann jedermann zum Beispiel bei den „Times of Israel“ einsehen: https://www.timesofisrael.com/final-text-of-jewish-nation-state-bill-set-to-become-law/ (20.07.2018).



Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.

Diskuse


K. Janyška
20:46
5.8.2018

P. Urban
11:26
5.8.2018

P. Grigar
12:37
5.8.2018

J. Sinnreich
16:43
4.8.2018

P. Lenc
7:12
5.8.2018

P. Lenc
9:49
4.8.2018

J. Kanioková
19:34
4.8.2018

P. Grigar
8:10
4.8.2018

B. Volarik
1:55
4.8.2018

J. Kanioková
19:35
4.8.2018

počet příspěvků: 10, poslední 5.8.2018 08:46









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.