Násilí má stále širší záběr. Nejprve v Jeruzalémě, poté v malém městě Kafr Kanna a mezitím téměř ve všech arabských sídlištích v Izraeli. Občas se i stalo, že na hřiště vpadl opilý fotbalový fanda, zdupal jednoho hráče a policistu kousl do břicha. Kvůli této - jak to nazvala policie - „delikátní situaci“ se zastavil ligový turnaj a přestala utkání mezi kluby s židovskými a arabskými hráči. Policii už skutečně nezbývají ani rezervy k zabezpečení zápasů v kopané.

Události se hrnou jedna za druhou, Izraelci a Palestinci se za ně obviňují navzájem. Znudění výrostci házejí kamením. V ulicích se bojuje světlicemi, ty se odpalují na policisty a pohraničníky jako rakety - dokonce se jako vražedné zbraně používá i aut. Jeden Palestinec převrhl svým rypadlem autobus a cestou zabil jednoho Izraelce, jiný přejel u pouliční zastávky tříměsíční děcko a další lidi. Poté došlo k atentátu na rabína Jehudu Glicka; spáchal ho Palestinec, který seděl jedenáct let ve vězení kvůli teroru a vyhrožoval dalšími útoky, pročež - prvně od roku 1967 - ministr vnitřní bezpečnosti Jicchak Aharonovič na jeden celý den uzavřel pro všechny včetně muslimů vstup na jeruzalémskou Chrámovou horu. Mělo to přinést uklidnění, jenže hrnec tím naopak dočista překypěl.

Chrámová hora je už po měsíce středem střetů. Islamisté a mlaďoši navedení Hamásem se pravidelně pouštějí do násilných bitek s policií, po turistech i Židech házejí kamením a pokoušejí se v návštěvách této svatyně, která je předmětem sporů, zabránit všem „nevěřícím“, ačkoli je pro Židy a křesťany stejně posvátná jako pro muslimy. Jordánsko odvolalo z Izraele svého velvyslance a podle nařízení Organizace pro osvobození Palestiny už novináři nesmějí psát o Chrámové hoře, nýbrž pouze o „al-haram al-kudsí aš-šaríf“ (Vznešené svatyni). Dříve i muslimové mluvívali o „bét al-makdís“, „místě chrámu“; dnes Palestinci tvrdí, že tam žádný Šalomounův chrám ani Druhý chrám Herodův nikdy nestál. V nejlepším případě prý měli Židé nějaký už zmizelý chrám kdesi v Jemenu, zatímco podle jedné knihy izraelského profesora Šloma Sanda pocházejí evropští Židé od Chazarů.

Palestinský prezident Mahmúd Abbás mluví o Třetí intifádě a vyzývá k dalším útokům v podobě přejíždění auty. Zabitým palestinským „teroristům“ píše kondolenční listy, v nichž každému z nich blahopřeje, že jako šahíd (mučedník) vstoupil do nebe.

Abbás si musí zachovat tvář, vždyť mu Hamás demonstracemi na územích Palestinské autonomie upírá moc. A tak nechává zatýkat stovky hamásovců, zatímco v Pásmu Gazy vybuchují nálože u dveří třiceti fatážistů. Nato ruší premiér Ramí Hamdalláh svou návštěvu v Pásmu Gazy a v Gaze zas odříkají manifestaci k desátému výročí úmrtí vůdce Fatáhu Jásira Arafata, protože Hamás prý nemůže - nebo nechce - zajistit bezpečí dělníků, kteří by stavěli tribunu.

Izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu není v současnosti schopen události zvládat. Pravda - zapřísahá Jordánce i Palestince, aby na Chrámové hoře nijak nenarušovali status quo. Jenže odpověď nikde. Každá návštěva některého pravicového ministra či poslance se vykládá jako provokace a důkaz Netanjahuova záměru zničit mešitu al-Aksá a vystavět na jejím místě židovský chrám. Ke statutu quo náležejí i návštěvy politiků chráněných imunitou a těm to přece Netanjahu nemůže zakázat ...

Do této už i tak třeskuté situace vpadla smrt jednoho mladistvého z městečka Kafr Kanna u Nazaretu, tedy v srdci Izraele. Chlapec se vrhl s nožem na hlídkový vůz. Policisté si uvědomili, že jsou ohroženi, a tak jeden z nich vystoupil a kluka zastřelil. Bezpečnostní kamera to nafilmovala: hoch se dal na útěk a policista jej tedy bez varovné rány zastřelil. Nevolali sanitku, nýbrž odvezli oběť hlídkovým vozem do nemocnice. Izraelské Araby to popudilo proti policii, vládě i státu. Netanjahu reaguje markantně: kdo je ve vzpouře proti státu, nemá být ani uznáván jako jeho občan. Netanjahu nechce v Izraeli vidět žádné protestní mávání palestinskými vlajkami.

A mezitím dochází k dalším incidentům. Například u městečka Abu Goš kamenovali autobus jedoucí po dálnici mezi Tel Avivem a Jeruzalémem. Kapitán Irad Herškovic ze samařské územní brigády prohlásil: „Dnes může být teroristou každý Palestinec, co má auto.“ Proto se všude, kde stopují Izraelci, mají do země zapustit betonové patníky.Bariéra na začátku i na konci nástupního ostrůvku totiž znemožní přejet jej v podélném směru.

V noci z 9. na 10. listopadu propukly další události: u městečka Furejdis na jih od Haify uzavřeli dálnici kvůli zneškodnění třaskaviny vržené na policejní vůz. U vsi Tajbe vyvlekli židovského Izraelce z jeho auta a vůz zapálili.

© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz