V izraelských sdělovacích prostředcích se objevily obavy z možných střetů mezi Židy a arabskými křesťany nebo arabským obyvatelstvem vůbec v sobotu 14. září. Na tento den spadají poprvé od vzniku izraelského státu dva svátky: židovský "Jom kipur" - Den smíření - a křesťanský svátek Povýšení svatého kříže. Svátek Povýšení svatého kříže má svůj původ v Jeruzalémě a souvisí s uctíváním relikvií. Podle křestanské legendy objevila císařovna Helena během stavby Kostela svatého hrobu pozůstatky kříže, na němž byl ukřižován Pán Ježíš. V roce 335 při posvěcení kostela dala zbytky vystavit. Později byly uloupeny Peršany. Východořímský císař Herakleus je ovšem opět získal a ve slavnostním průvodu navrátil do Jeruzaléma. Tyto události slaví katolická a pravoslavná církev, části anglikánské i další církve. Arménská církev v Německu například uvádí, že je to jeden z jejích nejdůležitějších svátků. Tam se svátek slaví vždy v neděli, která je nejblíže 14. září, pokud datum samo nespadá na neděli. Křesťané v Izraeli slaví v každém případě 14. září nezávisle na tom, o který den se jedná.

Arabští křesťané slaví své svátky nejen mší, ale procesími, hudbou, bubnováním i ohňostrojem. Odtud pocházejí obavy, že by to mohlo židovské obyvatelstvo ve smíšených městech jako Jeruzalém, Jaffa, Haifa nebo Akko pochopit jako provokaci. Nejen náboženští, ale i mnozí sekulární židé drží svátek smíření půstem od jídla i pití a modlitbami v synagogách oděni do bílého kajícího roucha. V židovských částech Izraele se život zastaví, neběží žádná vysílání ani v rádiu ani v televizy, všechny veřejné budovy a obchody jsou zavřené, kromě sanitek a policejních vozidel není na silnicích žádný provoz. I ti, kdo jinak o sobotě jezdí autem, se toho o svátku smíření vzdají. Zákaz pracovat se dodržuje velmi přísně.

V roce 2008 došlo v severoizraelském přístavním městě Akko k násilným střetům poté, co židovští mladíci házeli kameny na arabské vozidlo, které porušilo postní klid. Proto požádal šéf haifské policie řecko-katolického biskupa Eliase Chacoura o rozhovory. Církev ovšem neviděla žádnou možnost přeložit oslavy svátku, který se už slaví "dva tisíce let", na jiné datum. Datum Dne smíření, který je považován za nejsvatější židovský svátek, je určeno již v Tóře: "To bude pro vás provždy platné nařízení. Desátého dne sedmého měsíce se budete pokořovat a nebudete vykonávat žádnou práci, ani domorodec ani ten, kdo mezi vámi přebývá jako host." (3. Mojžíšova 16,29)

V Jeruzalémě se bude 14. září ráno konat konat mše v Kostele svatého hrobu. O svátku se čte z Janova evangelia místo, kde Ježíš přirovnává své povýšení na kříž s vyvýšením hada na poušti skrze Mojžíše (Jan 3,14‑15; 4.Mojžíšova). Z katolického breviáře se připomíná tento příběh: "Císař Herakleus nesl kříž zpět do Jeruzaléma na svých ramenech. Byl oděn do drahých šatú s ornamenty z drahokamů. Na úpatí vrchu ukřižování se stalo něco zvláštního. Ačkoli se velmi namáhal, nemohl se pohnout z místa. Jeruzalémský biskup Zachariáš monarchovi řekl: ‚Uvědom si, ó vládče, že jsi těmito drahými kameny na míle vzdálen od Ježíše, který nesl svůj kříž .‘ Poté se císař převlékl do žíněné košile a pokračoval ve své pouti."

Oděv kajícníka by mohl být společným jmenovatelem židovského a křesťanského svátku 14. září 2013. Kromě toho žije v Izreli jistě mnoho křesťanů, kteří berou na postící se židy ohledy nebo se dokonce půstu účastní. O těchto "tichých v zemi" ovšem média mlčí. V Čechách a na Slovensku připomínají svátek jména kostelů nebo farností a lidová pořekadla jako: "Po svatém kříži podzim se blíží" nebo "Svatý kříž - ovčí střiž".

© Krista Gerloffová, Křesťanský mediální svaz KEP
www.israelnetz.com