Až do noci na úterý byly předčasné volby v Izraeli hotová věc – ačkoli k nim nebyl žádný pádný důvod, souhlasily s nimi všechny politické strany, premiér Binjamin Netanjahu už oznámil jejich datum na 4. září a v Knesetu prošel prvním čtením zákon o rozpuštění parlamentu, který předložila Netanjahuova strana Likud.V nocise ale všechno změnilo – Netanjahu prohlásil, že předčasné volby nebudou, protože se dohodl s opoziční stranou Kadima na vstupu do vlády.

Oznámení vyvolalo šok a údiv, znechucení i zklamání, ale i obdiv k politickému umu Netanjahua. Někteří analytikové upozorňovali, že premiér předčasné volby nikdy doopravdy nechtěl – měl poměrně stabilní koalici i velkou podporu veřejnosti a podle průzkumů by jeho Likud volby vyhrál s ještě větším ziskem parlamentních křesel, než kolik získal před třemi lety.

To se sice mohlo v předčasných volbách hodit a nová podpora mohla Netanjahuovi posloužit jako potvrzení správnosti jeho politiky, včetně případného úderu na íránské jaderné továrny, ale šance vytvořit vládu národní jednoty byla lákavější. Netanjahu s Kadimou získal jednu z nejširších a nejpevnějších koalic v historii země s podporou 94 poslanců ve 120členném Knesetu. Taková vláda nemůže nikdy padnout. Média se shodují, že Netanjahu provedl mistrovský politický tah.

Méně obdivu si vysloužil předseda Kadimy Šaul Mofaz, který v jejím čele stanul teprve v březnu, kdy ve stranických primárkách porazil Cipi Livni. Mofaz ještě před třemi měsíci přísahal, že by do Netanjahuovy vlády nikdy nešel, a nedávno premiéra dokonce označil za lháře. Jeho ctižádost a touha po moci je však zjevně silnější než zásady, kterými se naopak řídila Cipi Livni – i když jí to mnozí vyčítali, odmítla před třemi lety Netanjahuovu nabídku vstoupit do vlády kvůli názorovým rozdílům. Sama kabinet nesestavila, přestože Kadima minulé volby vyhrála, ale Livni si nechtěla kupovat spojence ústupky. Po prohraných primárkách opustila minulý týden i Kadimu a složila poslanecký mandát.

Mofaz se zásadami problém nemá. Podobný skok udělal před sedmi lety – tento bývalý náčelník generálního štábu a člen Likudu, za který sloužil i jako ministr obrany v kabinetu Ariela Šarona, dostal po Šaronově rozkolu s Likudem nabídku připojit se k jeho nové Kadimě. Mofaz ji odmítl a oznámil záměr kandidovat na nového předsedu Likudu. Vzápětí si to rozmyslel a do Kadimy vstoupil. Svým současným rozhodnutím získal pozici vicepremiéra a zabránil volebnímu fiasku Kadimy, která by podle průzkumů v předčasných volbách ztratila až dvě třetiny současných křesel.

Dohodou Netanjahua s Mofazem získal i ministr obrany Ehud Barak. Ten provedl vloni podobný politický kousek, aby mohl zůstat ve vládě – jako tehdejší předseda Strany práce čelil tlaku jejích členů na odchod z koalice kvůli nesouhlasu s její politikou, a tak se s ní raději rozešel sám a založil novou stranu Acmaut, Nezávislost. Ministři Strany práce kabinet opustili a Barak, největší opora Netanjahua v případě útoku na Írán, zůstal. Jeho nová strana ale nezískala žádné voliče a v příštích volbách by zcela propadla. Netanjahu teď Baraka dočasně zachránil a bude mít svého oblíbence po boku, jestli se pro úder proti Íránu rozhodne.

Dohoda nejvíc poškodila Stranu práce, která měla šanci skončit ve volbách jako druhá. Její loni zvolenou předsedkyni Šeli Jechimovič, která dohodu označila za amorální a Mofaze za lháře bez špetky studu, teď čeká role vůdkyně historicky nejmenší opozice v Knesetu s pouhými osmi členy. Kdo ví, jak budou stranické preference vypadat před řádnými volbami v říjnu 2013.

Obětí dohody se může stát i nová strana bývalého novináře Jaira Lapida Ješ Atid, "Existuje budoucnost", která by se dnes dostala do Knesetu s více mandáty než Mofazova Kadima. Jestli pro ni nyní existuje budoucnost, není jisté a Lapid se bude muset hodně snažit, aby si popularitu udržel.

Nová vládní koalice teď prosadí vše, co bude chtít. Izraelci především očekávají revizi takzvaného Talova zákona, jehož platnost vyprší v srpnu a který umožňuje ultraortodoxním studentům náboženských škol vyhnout se povinné vojenské službě. Zákon je hlasitě kritizován izraelskou veřejností, která požaduje rovné podmínky pro všechny, a nová koalice ho nyní dokáže změnit i přes nesouhlas vládních ultraortodoxních stran.

Netanjahu s Mofazem chtějí rovněž prosadit volební reformu a rozpočet, který zohlední sociální požadavky Izraelců, a podporovat mírový proces s Palestinci. Bude zajímavé sledovat, jak se to podaří stranám s tak rozdílnými programy.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6