Napsala mi čtenářka Petra z Mississippi, jestli to je apríl, kachna, provokace anebo snad fakt. Ptala se na aféru kolem českých atlasů, na nichž je jako izraelské hlavní město vyznačen Jeruzalém.

Podrobně o tom případu referoval server iDnes 28/8 („Palestinský boj o český atlas ...“) a na blogu téhož serveru se k tomu už někteří autoři vyjádřili.

Musel jsem paní Petře sdělit, že, žel, „D“ je správně. Přesněji „D“ v kombinaci s „C“. Fakt s přídavkem provokace.

Nebudu opakovat již mnohokrát napsané, jen přidám několik poznámek.

Zajímám se o politickou geografii od teenagerovského věku a také díky tomu jsem našel v knihovně několik starých kapesních atlasů z doby komunismu (vlády KSČ, nikoli ráje na zemi) a jak se ukázalo, „určení“ izraelského hlavního města bylo spíše otázkou politické propagandy než čeho jiného.

Namátkou:

- Kapesní atlas světa (Kartografie Praha) ve vydání redigovaném v roce 1976 uvádí jako izraelské hlavní město Jeruzalém.

- Vreckový atlas světa (Slovenská kartografie Bratislava) ve vydání redigovaném v roce 1983 uvádí jako hlavní město Tel Aviv.

Napadne nás: co se za tu dobu tak zásadního stalo, že došlo v československých atlasech k takovéto změně? Fakticky nic. Jeruzalém do základů nevyhořel, aby bylo nutné vybrat jiné hlavní město, ani nebyl celý obsazen Jordánskem, aby bylo nutné udělat totéž. Změnila se jedna jediná věc: zintenzivnila protiizraelská propaganda v tehdejším Československu. Proto i další Kapesní atlas světa, tentokrát vydaný Geodetickým a kartografickým podnikem Praha, redakční uzávěrka 1987, uvádí jako metropoli Izraele Tel Aviv.

Našel jsem i publikaci „Svět 1982 – Čísla, data, fakta“, kterou v témže roce vydala Československá strana socialistická (jedna z těch partají, které měly vytvářet falešné zdání plurality), a v ní je pod heslem Izrael uveden jako město opět Tel Aviv.

A pak jsem ještě sáhl do příruční knihovničky vedle svého PC, kde je v publikaci „Státy a jejich představitelé“ (LIBRI Praha 1995 – to už jsme v polistopadové éře) u hesla Izrael uveden jako hlavní město Jeruzalém.

V nadsázce řečeno, máme na výběr: buď můžeme v atlase podtrhnout (či jinak vyznačit) jako hlavní město Jeruzalém (což je v souladu s izraelským „ústavním“ zákonodárstvím), anebo Tel Aviv, což není v souladu s ničím. (To, že v Tel Avivu sídlí zahraniční ambasády, nemůže být důvodem pro to, aby toho město bylo považováno za město hlavní, když izraelský základní zákon o hlavním městě státu hovoří jinak – a v souladu s tímto zákonem sídlí prezident, vláda, parlament a další státní instituce v Jeruzalémě.)

Je proto s podivem, že české úřady, je-li pravda to, co je uvedeno v článku „Palestinský boj o český atlas ...“, tak ochotně vyhověly vstříc ambasadorovi „Státu Palestina“ ve věci atlasů vydávaných společností SHOCart, neboť označení Jeruzaléma jako hlavního města Izraele je v souladu s izraelskou legislativou i politickou realitou.

Dotknu se asi nejcitlivějšího bodu této problematiky. I kdyby český stát neuznával jeruzalémské Staré město jako součást izraelského hlavního města, pak je tu stále ještě ta velká část města, která byla součástí izraelského teritoria do začátku třetí arabsko-izraelské války v červnu 1967. Ptám se: ani tuto část Jeruzaléma, z praktických důvodů ji označme jako západní Jeruzalém, neuznává česká diplomacie jako izraelskou metropoli? Patrně ne, když jako metropoli uznává Tel Aviv.

Pak se ale dostaneme do zeměpisné léčky. Uznáváme západní Jeruzalém jako nedílnou součást Státu Izrael?

Pakliže ano, pak nemůžeme Izraelcům bránit, aby z Jeruzaléma učinili své hlavní město (že k němu později přičlenili v důsledku vojenského a politického vývoje Staré město, je jiná věc). V tom případě je nepochopitelné, proč Jeruzalém (obecně) nemůže být hlavním městem židovského státu.

Pakliže neuznáváme západní Jeruzalém jako součást Státu Izrael, musíme se vypořádat s otázkou, jaký Izrael vlastně uznáváme, pokud jde o jeho hranice. Přesněji, jaký Izrael jsme uznávali v době, kdy jsme s ním udržovali diplomatické vztahy ještě jako komunistické Československo, tj. v letech 1948-1967. Ta otázka je zásadní proto, že 1) Izrael vznikl na částečně odlišném území, než jaké mu přiřkl plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 (důvod: arabské odmítnutí tohoto plánu a agrese vůči Izraeli); 2) arabský palestinský stát v souladu s plánem na rozdělení nevznikl vůbec, neboť teritorium, které po obranné válce nepřipadlo Izraeli, si rozděliliy Zajordánsko (tzv. Západní břeh včetně jeruzalémského Starého města) a Egypt (Pásmo Gazy); 3) plán na zmezinárodnění Jeruzaléma v důsledku válečného vývoje po agresi vůči Izraeli ztratil smysl.

Připomínám tyto body proto, že odmítáme-li uznat byť i jen západní Jeruzalém jako hlavní město Izraele, pak bychom museli odmítnout uznat připojení celého Západního břehu včetně jeruzalémského Starého města k Zajordánsku (postupně v letech 1948-1950), čímž vznikl nový státní útvar Jordánsko.

Dovedeno do důsledků: jestliže Jordánsku z právního hlediska nepatřil Západní břeh ani Staré město, pak poté, co Izrael toto území ve válce 1967 obsadil, nemohl být označen za okupanta, neboť se nejednalo o součást cizího státu, ale o území sporné.

Jenomže mezinárodní společenství včetně Československa uznalo Západní břeh a Staré město jako součást Jordánského království a o Izraeli hovořilo po červnu 1967 jako o okupantovi (jordánského území). Z toho plyne, že byly-li do června 1967 Západní břeh a Staré město legitimní součástí Jordánska, pak legitimní součástí Izraele byl západní Jeruzalém a Izrael z něj po právu vytvořil své hlavní město. Z tohoto hlediska je veškeré „neuznávání“ Jeruzaléma jako hlavního města Izraele a naopak jeho „nahrazení“ Tel Avivem toliko absurdní protiizraelskou politickou hrou – a je vskutku s podivem, že ji hrají i údajní upřímní přátelé Izraele, jako například Česká republika.

Je pravda, že tři roky po válce 1967 izraelský parlament přijal většinou hlasů zákon, kterým se „celý a sjednocený“ Jeruzalém stal izraelským hlavním městem. Z dlouhodobého historického pohledu to byl počin logický, přirozený, správný a spravedlivý, asi jako navrácení Sudet Československu po vítězné válce nad Německem. Dlužno podotknout, že Izraelci po červnové válce 1967 respektovali realitu a předali správu nad islámskými svatyněmi na Chrámové hoře muslimské radě Waqf – přesně to je ten kompromis, který představuje maximum možného.

Kdyby se v červnu Izrael rozhodl, že obě svatyně, mešitu Al Aksá a Skalní dóm zlikviduje, těžko by mu v tom někdo zabránil – a předání správy nad nejposvátnějším místem judaismu muslimům by nemusel řešit. To se samozřejmě nestalo a pokud mě někdo podezírá z barbarství, když na něco takového vůbec myslím, musím připomenout, že přesně to udělali Arabové Židům během první vzájemné války (1948-1949). V květnu vyhodili do povětří nejvýznamnější svatyni aškenázského judaismu – synagogu Hachurva (viz obrázky 1 až 3 níže).

A ještě jedno důležité upřesnění. V literatuře týkající se Jeruzaléma se někdy uvádí, že Izrael v roce 1967 obsadil východní – arabskou část města. Vzniká dojem, že východní Jeruzalém byl výlučně arabský. Tak tomu není. Jak je patrné z mapy níže (obr. 4), sestává jeruzalémské Staré město ze čtyř čtvrtí: muslimské, křesťanské, arménské a – židovské. I to je dobré vědět, máme-li smysluplně diskutovat o tématu jménem Jeruzalém.

Obr. 1/ Takto dominovala synagoga Hachurva Starému městu od roku 1864 do roku 1948, kdy ji stihl krutý osud - demolice vojáky zajordánské Arabské legie. Zdroj: Dokumenta.akermariano. blogspot.com.

Obr. 2/ Toto z ní zbylo: ruiny (1). V pozadí Skalní dóm na Chrámové hoře (šipka). Zdroj jako výše.

Obr. 3/ Současná podoba synagogy po rekonstrukci. Zdroj: Rova-yehudi.org.il.

Obr. 4/ Plán jeruzalémského Starého města s vyznačenými čtyřmi čtvrtěmi (quarter) a klíčovými pamětihodnostmi (rudé zbarvení.) Zdroj: Diercke.com.

Stejskal.estranky.cz