Prezident Mattarella odmítl jmenovat ministrem financí známého protivníka eura. Navrhovaná vláda tím padla.

Giuseppe Conti

Již téměř složená vláda dvou protisystémových stran, Hnutí pěti hvězd (M5S) a Legy, nebude. Designovaný premiér Giuseppe Conte trval na tom, že ministrem financí musí být Paolo Savona, veterán italské politické scény. Tedy fakticky na tom jeho prostřednictvím trval předseda Legy Matteo Salvini, který jej do funkce navrhl. Prezident však Savonu odmítl jmenovat. Conte vzápětí na svoji funkci rezignoval.

Situace má některé zábavné paralely s tou českou, někdy jen přepólované. Články na iDnesu a spol. nepokrývají záležitost ani zdaleka v takovém detailu, jaký by si zasloužila. Pojďme se nejdříve podívat na pár osob, které v italském dramatu hrají roli.

Paolo Savona

Paolo Savona přišel o prezidentův souhlas hlavně proto, že je vytrvalým a hlasitým kritikem vstupu Itálie do eurozóny. Ve své poslední knize označil euro za „německou klec“ a jeho přijetí za „historickou chybu“. Slovy dnešního mediálního žargonu je tedy nedostatečně proevropský. 81-letý Savona už jednou ve vládě byl, v letech 1993-1994 coby ministr průmyslu a obchodu.

Sergio Mattarella

Sergio Mattarella je prezidentem Itálie od roku 2015. V Itálii se prezident nevolí přímo. Volí jej poslanci a senátoři (podobně jako to bývalo u nás před zavedením přímé volby), a to na sedmileté období. Mattarellu prosadila v lednu 2015 levicová Demokratická strana (PD) pod vedením Mattea Renziho. Tím pádem je bývalý ústavní soudce vnímán jako zástupce klasického establishmentu; rozhodně mezi ním a rebelskými M5S a Legou není moc lásky.

Italský prezident má ústavou zakotvené právo odmítat navržené ministry a historicky tohoto práva občas využil. Otázka je, zda je může odmítat z libovolných důvodů. To v konečné instanci může posoudit jedině italský ústavní soud, který dosud tento problém nikdy neřešil – při všech dřívějších případech se našel jiný kompromisní kandidát.

Mattarella zdůvodnil svůj krok tím, že nechce jmenovat někoho, kdo by mohl vyvést Itálii z eurozóny (plná řeč v italštině). To je hodně kontroverzní důvod, protože italský prezident by taková rozhodnutí na politické bázi dělat vlastně neměl; má bránit Ústavu, ale nikoliv dirigovat, jaká rozhodnutí v jejím rámci by příští vláda směla či nesměla přijmout. A případný odchod od eura, byť velmi radikální, není protiústavním krokem.

Hnutí pěti hvězd vzápětí oznámilo, že zvažuje zahájit proti Mattarellovi proces impeachmentu, tedy něčeho mezi vyjádřením nedůvěry a obžalobou z vlastizrady. Toto je historická novinka, tento proces ještě v poválečné Itálii nikdy proti sedícímu prezidentovi zahájen nebyl. Jediný prezident, který kdy předčasně opustil svoje křeslo, byl Giovanni Leone v roce 1978, který rezignoval sám kvůli podezření z korupce.

Bude-li podán návrh na impeachment, musel by k němu společně zasednout parlament a senát. Pokud by se na společném zasedání většina přítomných zákonodárců vyjádřila po impeachment, sešel by následně se speciální tribunál složený jednak ze všech 15 ústavních soudců, jednak z 16 dalších osob vybraných losem ze speciálního seznamu občanů (viz anglické znění italské ústavy, články 90 a 135). Dál by to probíhalo jako klasický proces: parlament by jmenoval nějaké žalobce, prezident by měl obhájce a 31-členný tribunál by na základě důkazů a výslechů rozsoudil, zda prezidenta sesadí nebo nikoliv.

M5S a Lega mají dohromady na zahájení impeachmentu dost hlasů, navíc by se možná přidaly některé menší pravicové strany, které Mattarellu, chráněnce sociálních demokratů, moc nemusejí.

Carlo Cottarelli

Prezident Mattarella si na pondělí pozval do svého kvirinálského paláce Carla Cottarelliho, bývalého pracovníka Mezinárodního měnového fondu (1988-2013). Panuje očekávání, že Cottarelli dostane od prezidenta pověření sestavit vládu. To je vyslovená facka antisystémovým stranám, protože Cottarelli je establishment pur.

Jelikož M5S a Lega mají dohromady v parlamentu více než 50 %, Cottarelli nemá mnoho šancí protlačit přes ně vládu a získat důvěru. Osobně vidím tak 50 na 50, že tento beznadějný úkol odmítne rovnou. On už svého času jeden beznadějný úkol plnil – v roce 2013 ho jmenovali pověřencem pro škrty v rozpočtu, identifikoval spoustu zbytečných státních výdajů a neprosadil téměř nic. No, uvidíme během pár hodin.

*****************************

Poměrně pravděpodobným výsledkem budou předčasné volby, které nejsou oběma velkým hráčům principiálně proti mysli.

Hnutí pěti hvězd dosáhlo patrně svého stropu v rozsahu 30-33 % hlasů a vypadá to, že zatím voliče neztrácí.

Lega, ta dokonce roste a roste výrazně. Jestliže prognózy před březnovými volbami jí dávaly tak 13 % a ve volbách samotných získala 17,4 % hlasů, aktuální průzkumy veřejného mínění ukazují, že už je někde kolem 23 %. (zdroj, druhý zdroj). Protisystémové strany by tedy v příštím parlamentu mohly dohromady výrazně posílit.

Myslím si, že dlouhodobým cílem Mattea Salviniho je stát se úplným hegemonem na pravici a převzít voliče od Berlusconiho strany „Forza Italia“. Soudě podle grafů s preferencemi, zatím se mu to daří. Berlusconi už má za sebou přeci jen příliš mnoho skandálů a navíc je stár, více než o generaci starší (81 vs. 45) než Salvini.

Samozřejmě, volby by se konaly ne úplně hned, spíše asi za půl roku, a do té doby se mohou poměry změnit.

*****************************

Druhá věc je, co se stane mezi tím.

V létě vždy sílí proud migrantů z Afriky. Na nějakou chvíli jej zastavil ministr vnitra Minniti, který podvázal činnost neziskovek vozících migranty od afrických břehů do Itálie. Ty ale, jak lze soudit z této zprávy, svoji aktivitu v povolebním chaosu opět obnovují. Pokud by vznikla nějaká šedá úřednická překlenovací vláda na jedno léto, mohlo by to znamenat pár set tisíc dalších afrických běženců dovezených do Evropy.

Mohlo, nemuselo; ale to riziko vnímám jako reálné, protože lidé, kteří se na tomto dovozu podílejí, budou chtít využít otevřené „okno příležitosti“ před dalšími volbami, které by mohly přivést k moci tvrdě protiimigrační vládu s jasnou většinou. Nakonec to řada z nich dělá z přesvědčení a věří, že tím lidstvu poskytuje dobro. Budou se tedy snažit.

Letos by EU rovněž ráda projednala změny dublinské úmluvy o uprchlících a cílem Německa je dosáhnout sjednocení azylového systému v EU a redistribuce běženců po celé unii. (Zde rozhovor s europoslancem Janem Kellerem na toto téma.) Opět, šedá úřednická vláda by mohla kývnout na něco, co by třeba volení politici nepřijali.

Minulá levicová vláda Paola Gentiloniho také protlačila speciální zákon, který postupně zvyšuje DPH, rok od roku. První zvýšení má nastat již od roku 2019, a to ze 22 % na 24,2 %, pak má sazba opět stoupat, až na konečných 25 % v roce 2021. (zdroj anglicky, lepší zdroj italsky). Jak M5S, tak Lega chtěly tuto novotu zrušit ještě před koncem roku, ale teď k tomu nejspíš nebudou mít příležitost. Důsledkem bude další růst životních nákladů.

Celkově vzato nevidím, jak by současné manévrování mohlo zlepšit náhled italských voličů na zavedené politické strany. K tomu by mohlo dopomoci jedině účinné zastavení migračního proudu z Afriky a hospodářský růst. Naopak Salvini a di Maio teď budou moci na každém předvolebním mítinku říkat: „Němci a bankéři znemožnili vznik vlády s demokratickým mandátem“. Hodně rozčarovaných voličů, kteří chtěli změnu, na to uslyší.

Mám tedy dojem, že skutečně velká bouře byla jen o pár měsíců odsunuta.

*****************************

Hudební epilog
Angelo Branduardi je u nás skoro neznámý, ale skvělý skladatel. Naživo je ještě lepší, proto sem dávám záznam z koncertu.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora