Po experimentální recenzi na Asfalt přichází experimentální rozhovor s jeho tvůrcem Štěpánem Kopřivou…

Narozen v roce 1971 v Praze, živí se jako spisovatel a scenárista na volné noze.
Jak už to tak u renesančních lidí (v tomto případě striktně nebarokní tělesné konstituce) bývá, rozptylují svou pozornost na tolik oborů, že v podstatě roztrpčují fanoušky každého z nich, protože se „tomu jejich" věnují příliš málo. Kopřiva zatím naštval coby scenárista: milovníky filmů (Byl jsem mladistvým intelektuálem, 1999; Choking Hazard, 2004), hltače původních českých televizních seriálů (Místo nahoře, 2004; Místo v životě, 2006) a komiksové fajnšmekry (Nitro těžkne glycerínem, 2006). Poslední dobou ale nejvíce přehlížel čtenáře fantastiky které (často ve spolupráci s Jiřím Pavlovským či celou grupou Rigor Mortis) nejdříve navnadil drsňácko-černohumornými povídkami (Dobro vítězí, 1995; Hit-team, 1996; Zima v Petrohradě, 1996, aj.), pak se je snažil opít Markem Stonem (Adarhargský jed, 2003), až si je konečně udobřil romány Zabíjení (2004) a Asfalt (2009). (zdroj: databazeknih.cz)

Martin Stručovský: V kolika letech jsi propadl fantastice a pamatuješ si díky jaké knize či autorovi to bylo?

Štěpán Kopřiva: Co se fantastiky týče, samozřejmě jsem začínal na vykopávkách ze Zlatého věku: Jackie Collinsová, Danielle Steelová nebo Rosamunda Pilcherová - dinosauři, kteří definovali žánr (i když například z těch slavných tří zákonů si pamatuji jen druhý: Muž musí vždy poslechnout ženu, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem.) No s nástupem Williama Gibsona jsem pochopitelně jako většina tvrdých scifistů, přešel na harlekýnky.

Martin Stručovský: Zmínil jsi Williama Gibsona - nepřemýšlel jsi někdy o tom, že by sis napsal kyberpunk?

Štěpán Kopřiva: Vzhledem k mým znalostem počítačů a s přihlédnutím k tomu, že jediný programovací jazyk, který ovládám, je Robot Karel, tak... jistě, uvažoval.

Martin Stručovský: V kolika letech jsi začal psát svoje výtvory? Vzpomeneš si na název nějaké tvé opravdu první povídky, na které jsi začínal?

Štěpán Kopřiva: Psát jsem začal poměrně v raném věku, už v pětatřiceti, a první věc, kterou jsem napsal, bylo písmeno "K". Paní učitelka mě moc pochválila a dala mi za něj pětku, takže jsem mohl v první třídě zůstat až do padesáti let. Byly to krásné časy.

Martin Stručovský: Když člověk čte tvá díla, připadá si, jako kdyby seděl v kině a koukal na nějaký hodně dobrý blockbuster. Můžeš čtenářům prozradit, jak se ti tohle daří? Co všechno obvykle musíš vědět, než začneš psát? Vytváříš si kostru příběhu?

Štěpán Kopřiva: Samozřejmě, že to čtenářům rád prozradím, ale aby to neměli tak jednoduché, udělám to formou hádanky: "Jestli máme místo ranveje obrovský běžící pás, který ubíhá dozadu, podaří se letadlu, které po něm jede dopředu, vzlétnout?" No a než ji vyluští, ukápnu alespoň mikrohint: metoda by se asi měla přizpůsobovat tomu, co člověk píše; každý příběh vyžaduje trochu jiný postup, někdy je potřeba přesná struktura, jindy detailně rozmyšlené postavy (ostré pointačky se píší jinak než ryzí pocitovky). Ale hlavně to odvisí od toho, že člověk pochopí, jakým způsobem pracuje jeho mozek a bude se snažit své nedostatky řemeslně vyfutrovat. A taky pít hodně Red Bullu, protože ten je hrozně zdravý.

Martin Stručovský: Teď bych si jako čtenář dovolil jednu naštvanou poznámku: "Proč jsem musel na Asfalt čekat tak dlouho? Koho mám jít zastřelit brokovnicí? Tebe, vydavatele a nebo ještě někoho dalšího?

Štěpán Kopřiva: Zkus napsat 640stránkový román, když znáš jenom písmeno "K" a pochopíš nezbytnost této prodlevy. Ale další knížka bude dřív, slibuju. Už umím další písmeno. K s háčkem.

Martin Stručovský: A o čem to bude? Jakého hrdinu nám, tvým oddaným poddaným představíš tentokrát?

Štěpán Kopřiva: Napadlo mě to onehdá, když jsem si zrovna takhle náhodou programoval. Bude to Robot. A už mám i křestní jméno.

Martin Stručovský: Václav?

Štěpán Kopřiva: To nemůžu prozradit, to je překvapení.

Martin Stručovský: Takže knihu můžeme očekávat o Vánocích? Když je to překvapení...

Štěpán Kopřiva: Vánoce jako obvykle přenechám slavnějším tvůrcům. Třeba Ježíškovi.

Martin Stručovský: Můžeš nám alespoň prozradit o čem to bude?

Štěpán Kopřiva: Proč ne: Jistý Robot (říkejme mu třeba Karel), bude zažívat strhující a dechberoucí dobrodružství v takovém jako bizarním čtvercovém dungeonu. A nakonec zachrání svět pomocí originální kombinace povelů Krok, Polož, Zvedni, Vlevobok, JeCihla.

Martin Stručovský: Zaslechl jsem cosi o sborníku tvých povídek? Na jaké pecky se můžeme těšit?

Štěpán Kopřiva:) Poněkud nějakou takovou kravinu nedejbože udělám, asi to nebude žádný výškrab starých dobrých fláků, ale nové, neočtené funglovky. Možná s jednou výjimkou.

Martin Stručovský: Dutý plamen?

Štěpán Kopřiva: Ten vyšel nedávno ve Fantázii, takže ne.

Martin Stručovský: Čtenáři tě často srovnávají s Jiřím Kulhánkem. Jaký na to máš názor?

Štěpán Kopřiva: To je úplně absurdní srovnání. Já mám přece daleko víc vlasů. To jsou ti čtenáři slepí nebo co? A i v obličeji jsem díky svým klasickým ušlechtilým rysům nepoměrně hnusnější než on. I když na druhou stranu to samozřejmě chápu: Jirka Kulhánek navázal na akční klasiky jako Ondřej Neff nebo Jiří W. Procházka natolik kul***oucím způsobem, že v podstatě u nás definoval moderní podobu tohohle žánru - a každý, kdo do tohohle terénu zabrousí, je s ním logicky srovnáván. A vždycky bude.

Martin Stručovský: Teď tu mám jeden dotaz od Honzy Pechance. Ptá se zda, cituji: "Zda tě nebudí noční můry." Kvůli anatomii krve a násilí.

Štěpán Kopřiva: Spím jako nemluvně. Což znamená, že se pravidelně pomočuju a když nemám na dosah natlakovaný prs, strašně řvu.

Martin Stručovský: Fajn. Přejďeme ke komiksům. Jak jsi se dostal k tomuto médiu a jací jsou tvojí oblíbení hrdinové?

Štěpán Kopřiva: Dostal jsem se k nim jako každý: přes ústní hygienu. Na krabičkách se zubní pastou Tutti Frutti byly komiksy s kosmonautem, které měly nebohé fakany ideově infikovat a nakecat jim, že když si budou čistit zuby, bude z nich Remek. Ale já jim nenaletěl. Mí komiksoví hrdinové totiž vždycky byli důchodci a já chtěl za každou cenu dosáhnout jejich bezzubého sexappealu. Což se mi za pomoci kladiva a dláta zapřeného do dásní nakonec podařilo.

Martin Stručovský: A co scénáristé? Máš nějaké oblíbené?

Štěpán Kopřiva: Jasně, ale během let se to pořád mění - podle toho, v jaké části kariérní sinusoidy se zrovna nacházejí. Momentálně u mě vede Brubaker.

Martin Stručovský: Připravuješ další komiks? Přeci jen od Nitra uplynula už delší doba...

Štěpán Kopřiva: Mám něco u kreslířů, ale jsou to jenom kraťasy. Například s Janem Lastomirským teď děláme na remixu Neffovy klasiky Bílá hůl ráže 7,62 pro novou komiksovou výstavu Tomáše Prokůpka.

Martin Stručovský: A přejděme k poslednímu bodu našeho rozhovoru a tím je film. Máš na kontě scénáře ke dvěma filmům a televizním scénářům. Jak tě napadlo stát se scénáristou. To jsi seděl v sobotu odpoledne v křesle, neměl jsi co dělat a tak sis řekl: "Napíšu scénář, ať zabiju nudu?"

Štěpán Kopřiva: Ale ne: byl jsem mladý a potřeboval jsem peníze. A protože peníze potřebuju pořád, tak v tom pokračuju.

Martin Stručovský: Slyšel jsem cosi o tom, že hodláte natočit sci-fi v níž probudíte Adolfa Hitlera? Co je na tom pravdy?

Štěpán Kopřiva: Něco pravdy na tom je - jde o projekt s pracovním názvem "Adolf Hitler nemá rád disco". Ale od hodlání k natočení je dlouhá cesta. Dlouhá několik desítek miliónů.

Martin Stručovský: A jak to vypadá se scénářem? Leží v sejfu, dokud nepřijde ta pravá doba?

Štěpán Kopřiva: Scénář neustále klokotá, bublá, kvasí, mění se a přepisuje.

Martin Stručovský: Takže vám budeme držet se čtenáři palce, aby to dobře dopadlo. Děkuji za rozhovor.

Štěpán Kopřiva: Taky děkuju a měj se.

Pozn. redakce: *** - redakční cenzura. Hovorová mluva rozhovoru byla redakcí záměrně ponechána.