Vlado Ríša se narodil roku 1949 na Slovensku v Rožňavě, ale většinu života prožil v Čechách. Roku 1973 ukončil v Praze studium na VŠCHT (obor anorganická chemie) a na škole působil do roku 1974 jako odborný asistent. V letech 1975 až 1987 pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži jako vědecký pracovník výroby a výzkumu radiofarmak a současně učil na střední škole. Od roku 1987 od roku 1990 se věnoval postgraduálnímu studiu pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde opět pracoval jako odborný asistent. Roku 1987 vydal odbornou vysokoškolskou učebnici Teorie a metodika ochrany proti zbraním hromadného ničení.
V roce 1990 založil Vlado Ríša nakladatelství Golem Ríša zaměřené na vydávání sci-fi a fantasy literatury a od roku 1991 je zaměstnán v nakladatelství Mladá fronta, nejprve jako redaktor a od roku 1993 jako šéfredaktor časopisu Ikarie (v letech 1992-1994 byl dokonce ředitelem vydavatelství).
Vlado Ríša debutoval roku 1982 povídkou Světlé koridory, vydanou v časopise Technický týdeník. Svůj první fantasy román Gooka a dračí lidé napsal roku 1991 společně s Evou Hauserovou a Ondřejem Neffem a vydal pod pseudonymem Richard D. Evans. V současnosti je kromě čtrnácti povídek vydaných jen časopisecky nebo v různých antologiích autorem zatím patnácti knih , z nichž velká část je vydána pod pseudonymem. Kromě toho působí jako překladatel z ruštiny, je editorem několika antologií fantasy a sci-fi povídek a pravidelně se jako porotce zúčastňuje vrcholného setkání českých a slovenských fanoušků science-fiction, fantasy a hororu Parcon (je jedním z pěti Parcoránů, což jsou lidé, kteří se zúčastnili všech Parconů). Zúčastňuje se i mnoha dalších akcí (povídání o Ikarii, autorská čtení a tak podobně). Vlado Ríša je rozvedený a má jednoho syna Jakuba (narozen 1987). (zdroj: Wikipedie)

1. Pamatuješ si ještě, jak jsi se dostal k fantastice? A kteří autoři na tebe měli největší vliv?

   Otázka je – co je to: Dostal k fantastice. Sci-fi jsem četl už jako malý kluk. Jako každý mám rád dobrodružnou literaturu a tím pádem jsem postupně narazil na verneovky, Wellse, Obručeva, Strugacké, Lema, Clarka, Asimova, Bradburyho, Součka, Trosku... A samozřejmě na Zdeňka Buriana, i když to není spisovatel. Vyjmenoval jsem jenom některé SF autory, ale to neznamená, že jsem nečetl nic jiného. V pozdějším věku jsem například narazil na jednoho fanatického sběratele kovbojek, který měl všechny kovbojky, které kdy v Československu vyšly, a za rok jsem si přečetl celou jeho sbírku. (byla to docela dřina o:))))

   Jinak se SF jsem se blíž setkal na nultém Parconu, kde jsem se seznámil s lidmi, s nimiž se kamarádím do dneška a tam jsem také poznal co to znamená klubismus a tak podobně. Navíc jsem tam dostal své první ocenění, neboť jsem obdržel diplom za třetí místo. Ta povídka snad vyjde, když se podaří dodělat sbírku Supermlok.

   Co se týče autorů, dodneška rád čtu a myslím si, že každá knížka, kterou si přečtu, mě nejen pobaví, ale se z ní i poučím, tedy o se mého psaní týče. Totéž se týká překladů. Tam je to ještě markantnější, když člověk musí přemýšlet o tom, proč to onen autor takhle napsal a jak to co nejlépe převést do češtiny.

2. V kolika letech jsi začal psát svoje první povídky?

   Přesně si to nepamatuji, ale když jsem po pražských povodních vyklízel zatopený sklep a vyhazoval zplesnivělé knížky (tehdy jsem to skoro obrečel) vyhodil jsem i některé své první věci a také jeden sešit tak ze druhé třídy, kde byla moje vlastní variace na Lemovy Astronauty.

3. Jak postupuješ při psaní? Máš dopředu vymyšlený děj a nebo vše vymýšlíš během psaní?

   Jak kdy. Samozřejmě mám vždycky předem vymyšlenou představu, jak by asi ten příběh měl vypadat, ale leckdy to skončí úplně jinak. Nemám předem udělaný rozpis jednotlivých kapitol ani postavy v nich vystupující, to by mě asi nebavilo. Když se postavy povedou a příběh začne jet, tak leckdy ani nestačím zapisovat to, co postavy dělají a že dělají věci... Faktem je to, že například v jednom Conanovi jsem plánoval, že půjde o boj mezi hrdinou a lidožravými čarodějnicemi. Když jsem to dopsal, zjistil jsem, že ten motiv tam sice je, ale jako úplně vedlejší, a příběh je o něčem úplně jiném. Jak říkám, občas si hrdinové dělají co chtějí. O to větší je pak leckdy dřina uvést text po dokončení do takového tvaru, aby se mohl otisknout. Ale baví mě to.

4. Na svém kontě máš i několik románů o Conanovi, jaký je tvůj vztah k R. E. Howardovi a jeho hrdinům?

   Jak jsem se zmínil výš, mám rád dějové dobrodružné věci a samozřejmě Howardův modrooký a černovlasý hrdina mi padl do oka. Při psaní příběhů o něm jsem se také leccos naučil z řemesla, protože je tu daný svět, hromada příběhů a to dává člověku určité mantinely, kterých se volky nevolky musí držet. Takže i při mém způsobu psaní je to o určité sebekázni, což se hodí nejen při psaní knížek. A taky většinou podlehnu Egonovi Čiernému, který na mě útočí každý rok, abych mu napsal alespoň jeden příběh. Nejenže je rád čte (což mě těší), ale snad na něm i něco vydělá.

5. Lidé tě znají hlavně jako šéfredaktora měsíčníku Ikarie, jak jsi se k tomuhle postu vlastně dostal?

   Jako slepý k houslím, jak říkávala moje babička. Pracoval jsem dlouhá léta jako vědecký pracovník na výzkumu a výrobě radioaktivních léčiv v Řeži a také jsem učil. Překládal jsem knížky a sem tam mi vyšly nějaké ty povídky v časopisech, účastnil jsem se conů. Kolem roku 1986 jsem přešel na PedF UK Praha, kde jsem učil až do roku 1989. V té době mi nabídl Ondřej Neff, abych přešel do nově vzniknuvšího časopisu Ikarie, který mi po nějaké době hodil na krk, neboť se začal zabývat novými projekty a Ikarie, i když zůstala jeho srdeční záležitostí, už mu nestačila a neměl na ni čas.

6. Co nového v Ikarii připravujete? Na co se mohou čtenáři těšit?

   Ikarie je tak trochu jako vlak. Po letech se vyprofilovala do nějaké podoby a tu je těžké, dá se říct i nebezpečné, nějak radikálně měnit. Čtenáři to nechtějí. Před pár lety se o to MF pokusila, Ikarie se měla víc přiblížit life stylovým časopisům a skončilo to málem jejím zánikem. Takže i nadále chceme přinášet zajímavé zahraniční povídky a dávat prostor novým a začínajícím českým autorům. (Těch zavedených se však neodříkáme) Novinky přicházejí hlavně v publicistice. Začali jsme v květnovém čísle se seriálem o Julesi Vernovi, který by měl mít asi tak šest až osm pokračování. S Ondřejem už delší dobu připravujeme seriál, který by měl doplnit jeho knihu Něco je jinak o české autory posledních let. Tento seriál však nebude asi hned tak brzy, neboť Ondřej toho teď má na krku hodně.

7. Dal jsi dohromady i povídkové sborníky, co tě přivedlo k práci editora?

   Bylo to v podstatě na popud Vlastíka Fialy, bývalého šéfredaktora nakladatelství MF, s nímž jsem spolupracoval na vydávání edice Ikaros, kterou založil a vedl. Původní záměr byl -- vybírat nejzajímavější povídky z Ikarie, ale pak jsme přešli k jinému typu sborníků. Vzhledem k tomu, že se mezi scifisty pohybuji už ani nevím kolik let a znám se snad se všemi, co píšou, tak to vyplynulo tak nějak samo od sebe.

8. Na letošní rok připravuješ další sborník povídek s názvem Časovír, co bude jeho tématem a na jaké autory se mohou čtenáři těšit?

   Časovír, jak už je patrné z názvu, je zaměřen na hrátky s časem. Jsou v něm povídky českých autorů a kniha už je v tiskárně, takže by na trhu měla být co nevidět. Doufám. Jinak jsou mezi autory Ondřej Neff, Jarek Mostecký, Adam Andres, Lucka Lukačovičová, Edita Dufková, Františka Vrbenská a další. Je to skoro 450 stran čtení.

9. Letos přispěješ do cyklu Agent JFK, jak ses k tomu dostal?

   Na cony jezdím buď s Ondřejem Neffem nebo s Jirkou Procházkou. No a cestou na jeden con mě Jirka začal „přemlouvat“ (Ostatně, pokud jezdíte na cony, tak znáte ten buldozer českého scifi sami a dovedete si představit jak to asi probíhalo o:))).

   Nabídka mě potěšila, protože jsem měl možnost napsat příběh ze světa, který už někdo vymyslel a já bych do něj mohl vložit nějaký svůj nápad a aspoň trochu jim ho upravit o:))).

   Teď vážně – JFK je určitým způsobem, což oba otcové zakladatelé nepopírají, česká reakce na francouzsko-český seriál Mark Stone (také jsem nějaké napsal, ostatně JWP a Míra Žamboch také). A já si rád zkusil své síly na něčem, co je ryze české, rozvíjí se a je to dobrodružství (jak pro čtenáře, tak i pro mě).

10. Co si pro čtenáře v 16 dílu s názvem Pašeráci v oblacích připravil? Na co se mohou těšit?

    Rád čtu nejen SF, ale i leccos jiného a Biggles je jeden z hrdinů, které jsem měl vždycky rád. Uchvátil mě už první díl, tedy Biggles od velbloudích stíhaček a i některé další (přečetl jsem snad zatím všechny, co u nás vyšly). A tak, když došlo na to, abych si napsal syllabus na JFK rozhodl jsem se, že tam můj oblíbený hrdina bude vystupovat. Zvlášť když otcové zakladatelé tam už měli dalšího pilota, fanatika Vincenta Vegu. Čili jde o typický bigglesovský příběh z první světové války (odehrává se však v jiné dimenzi, takže nečekejte přesné dodržování všech dobových reálií), kdy se JFK a Vega musejí vypořádat s pašeráky hyauky, samozřejmě za pomoci kapitána Bigglese.. A nebude to jednoduché...

11. Jak se ti Pašeráci psali? Nechtěl by sis někdy v budoucnu napsat další díl?

    Psali se mi dobře, vždyť jsem je napsal za necelé dva měsíce, protože za mnou přišla koordinátorka na letošním Miniconu, že by potřebovala z nějakých důvodů, abych svůj díl napsal rychle. Tak jsem zasedl a psal a psal a psal...

12. Ty létáš na ultralehkých letadlech, pokud se nemýlím. Pomohla ti tahle zkušenost nějak při psaní Pašeráků v oblacích?

    Samozřejmě. Díky tomu mám představu jak to ve vzduchu vypadá, i když s ultralighty se akrobacie dělat nesmí, jednou jsem si to zkusil se Zlínem. Tedy jako poloviční pasažér a vzpomínky na to mám velmi živé do dneška. Sice mi ukázali, kde jsou pytlíky na zvracení, ale nemusel jsem je použít, i když k tomu nebylo daleko. A jsem na to dodnes pyšný. Velmi.

13. Co nového připravuješ?

    Letos mi vyšla druhá knížka o Bruncvíkovi, jmenuje se to Stryga, vbrzku vyjde Časovír, kde mám povídku. Egon Čierny připravuje dalšího Conana, původně měl vyjít někdy v dubnu, ale zřejmě to bude později, no a v květnu vyjde JFK. Kromě toho jsem napsal povídku o dracích pro připravovaný dračí sborník, který by měl vyjít u Michala Bronce, i když zatím nevím jestli ji přijal. Teď překládám čtyřistapadesátistránkovou bichli od Alexandra Buškova, což je velice dobrodružná fantasy a moc se u toho bavím. Doufám, že se to bude čtenářům líbit aspoň tak jako mně. Pracovně se to jmenuje Rytíř přišlý z nicoty.

14. Sleduješ českou fantastiku? Jaký titul tě v poslední době zaujal?

    Samozřejmě, vždyť to mám v popisu práce. Ale četl bych ji, i kdyby tomu tak nebylo. Mimochodem díky tomu přečtu ročně kolem dvě stě SF knih.

    Co se týče toho, co mě zaujalo, bylo by toho víc, ale potěšil mě obrovský vzestup Petry Neomillnerové (např. Nakažení), z níž se stává stálá hráčka první ligy. Samozřejmě mohl bych tady vyjmenovat hromadu knížek od prvotin (Želes J. Mazurka...) až po postarší matadory (např. JWP a jeho nový Ken Wood a meč krále D´Sala...). Musím říct, že v mnoha případech mě baví česká SF víc, než ta zahraniční.

15. Jak relaxuješ? Máš nějaké oblíbené filmy a knihy?

    Hraju závodně basketbal, letos končím čtyřicátou první sezónu, a stále za jeden jediný klub. Asi mě budou spoluhráči muset utlouct paličkou na maso, abych toho už nechal. Chodím létat na ultralightu, což je neskutečný relax a mohu ho jen doporučit. Člověk z té výšky nějakých tří set metrů najednou zjistí, že ta země kolem je úplně jiná, než jak ji vidí normáln,ě a mnohé věci také. No a protožýe jsem stále ještě hravý, tak si rád zahraju nějakou dobrou počítačovou hru, v poslední době se mi moc líbil Bioshock a, Stalker a samozřejmě zaklínač.

    Rád se podívám na dobrý film a zrovna nedávno jsem si pořídil Sexmisi a Báječné muže na létajících strojích. Ostatně to, na čem tam lítá Francouz je hodně podobné tomu na čem ponejvíc lítám já.

    Co se týče knih, tak když vypustím SF, určitě nemohu opominout knihy: Pan Kaplan má třídu rád, Saturnin, Opičí král a Rudý Orm. To jsou věci, které člověka potěší, pohladí a dobře se u nich pobaví. Navíc je v nich neskutečná dávka lidskosti, která mi v poslední době nějak v okolí občas chybí.

Děkuji za rozhovor.