1. V kolika letech ti zkřížila život fantasy literatura? A která kniha či autor tě vlastně k žánru přivedla?

Fantastiku čtu asi od deseti let. Ale pravá fantasy přišla až po revoluci, takže od patnácti. Myslím, že jsem začal Conanem, Pánem Prstenů a knihami Vilmy Kadlečkové (myslím, že jsou spíš fantasy než scifi). Ale to už jsem měl dávno přečtenou Dunu a spoustu dalších věcí, co zde byly před revolucí. Prostě jsem z pohádek přešel rovnou na fantastiku. Nesnášel jsem takové ty knihy o dětech pro děti – ještě dnes mi běhá mráz po zádech, když si vybavím slovní spojení „O letadélku Káněti“ či „Malý Bobeš“...

2. V kolika letech jsi začal psát a jak dlouho to trvalo, než ses odvážil svoje texty zaslat do nějaké soutěže?

První literární pokusy pocházejí z doby, kdy mi bylo tak třináct. Byly to pokusy o krimipříběhy a scifi. Na gymnáziu mi jedna dost děsná povídka, kterou si už raději ani nepamatuju, vyšla v jakémsi sborníku. Texty jsem docela pravidelně a pochopitelně bez úspěchu posílal do CKČ. Pak jsem se seznámil s člověkem, který to po mně začal číst a neúprosně, ale věcně, kritizovat. Tak jsem se vypsal (díky, MUMe!).

3. Na svém kontě máš také jednoho Conana (Conan - Třetí krok do hlubin – pozn. redakce), kde jsi propojil svět R. E. Howarda a H. P. Lovecrafta. Jak tě to vůbec napadlo?

No, vlastně mám raději Lovecrafta než Howarda, mám na svém kontě pár lovecraftovských povídek, takže k tomu mám blízko. Ale i sám Howard se nechával Lovecraftem inspirovat, i když ne v příbězích o Conanovi.

4. Kdy ses vlastně s těmito autory setkal a který je ti sympatičtější?

S Lovecraftem hned jak začal vycházet v tom speleologickém nakladatelství. S Howardem o něco dříve. Mám rád oba, ale Lovecraft je mi bližší, na jeho fantazii je cosi velice opravdového – Howard si to vymýšlel, řekl bych, ale k Lovecraftovi to přicházelo...

5. Plánuješ ještě nějakého Conana?

Už deset let mám rozepsaný román Conan – Za řekou Stygů. Zatím je to asi čtyřicet stran. Je to dobrý a temný námět. Jen mě pořád něco odvádí od práce – studium, intelektuální zájmy, psaní na blog (http://www.kojot.name/), psaní pro JFK...

6. V brzké době by měla na knižní pulty dorazit tvá nejnovější kniha s názvem Apokalypsa, která je již 23. dílem Agenta JFK. Na co se mohou čtenáři v tomto podle anotace temném díle těšit?

Znáš rozdíl mezi černým a morbidním humorem? Černý humor je deset dětí v jedné popelnici, morbidní humor je jedno dítě v deseti popelnicích. Apokalypsa je morbidní humor... Na co se čtenář může těšit? Inu, řekl bych, že na odsýpající text, spoustu bizarních scén, krev, pot a slzy, magie, démoni, ďábelská spiknutí, Kováře, který se ocitne na hranici svých psychických sil a na Andreu de Villefort, která mimo jiné čtenáři připomene svou původní kvalifikaci. Jo, a na přihřátého portugalského mága a démonického haitského šéfa magické sekce. Byl bych rád, kdyby ty dvě nové postavy byly využity i někým dalším, povedly se mi.

7. Jak se ti Apokalypsa psala?

Nebylo to zvlášť těžké. Měl jsem základní osnovu a nápady přicházely jak na běžícím pásu. Musím přiznat, že jsem se často smál vlastním vtipům... Moje žena to po mně hned četla a upozorňovala mě na nedostatky, což bylo fajn (díky, Lucienne!).

8. Pokud bys měl možnost si napsat další díl, zopakoval by sis to?

Ne. Bylo to zajímavé, ale do téhle ani žádné jiné série už psát nechci. Vlastní psaní nebylo těžké, ale některé záležitosti kolem toho, třeba slaďování s průběžně vycházejícími díly, mě stály více sil, než kolik jsem schopen a ochoten do čtiva do vlaku investovat.

9. Co plánuješ nového?

No, po pravdě řečeno se teď chci věnovat především studiu filosofie a religionistiky a číst si o přírodních vědách. Docela určitě budu i nadále psát na blog, ale to není nic nového. Jestli bude čas na Conana nebo cokoli dalšího rozsáhlejšího, to fakt netuším. Pan Kvasnička (nakladatelství Vodnář) mi přislíbil vydání krátké sbírky mých fantaskních experimentálních textů – jsou to recenze na neexistující knihy ve stylu Lemovy Dokonalé prázdnoty. Doufám, že jsem to právě nezakřikl – hodně si těch textů cením.

10. Jak relaxuješ? Máš nějaké oblíbené filmy či knihy?

Někdy to na mě přijde a pouštím si jeden film za druhým, a potom zase dlouho nic. Dobře se mi relaxuje u seriálu Battlestar Galactica. Filmy, které můžu vidět znovu a znovu jsou Matrix (celá trilogie + Animatrix), Pán prstenů (celá trilogie v rozšířené verzi) a Watchmen (taky extended). Co se knih týče, beletrii čtu nyní spíše méně. V poslední době mě zaujaly příběhy s Sherlockem Holmesem (ty původní i některé epigonské), čas od času sáhnu po Zeměploše. Mezi stálice mezi knihami patří Kiplingovy Knihy džunglí, které čtu každé jaro (a které mimochodem pokládám za vynikající úvod do filosofie satanismu), vždy se rád vrátím ke Gaimanovi, jehož comicsovou sérii Sandman pokládám za jedno z nejlepších děl dvacátého století (doporučuji to číst v originále), no – a pochopitelně Lovecraft. Nikdy mě nepřestane fascinovat dnes již pozapomenutá halucinatorní dark fantasy Darrella Schweitzera Každý z nás je legenda. Ze scifi je mým favoritem Greg Egan, k jehož městu permutací a Diaspoře se čas od času vracím. Velmi dobře se mi relaxuje u populárněvědné literatury.

Děkuji za rozhovor

Martin Stručovský

K doplnění tohoto rozhovoru doporučujeme další na JFK Fans.