1. Jak jsi se dostal k fantastice? Kteří autoři tě nejvíce ovlivnili?

   Na to první... takhle s odstupem těžko říct. Popravdě bych řekl, že se nejspíš spojila přirozená úchylka se správnými podmínkami. Autoři... přesně vím, že první SF román, který jsem kdy přečetl, byl Wyndhamův Den trifidů, až pak přišly verneovky a mayovky, později seriál V a Star Trek. A v knihách ještě Clifford Simak, jeho povídky čtu dodnes moc rád.

2. Pamatuješ si, v kolika letech jsi asi začal psát první povídky?

   To nebylo tak dávno. Většina lidí mi nevěří, ale povídka, která vyšla v Ikarii v roce 2002 byla skutečně první, kterou jsem kdy napsal. Od té doby mi ze všech mých výtvorů v Ikarii odmítli myslím pouze dvě povídky, z nichž jedna nakonec skončila tady na Sardenu. To samozřejmě vypovídá mnohem víc o štěstí než o kvalitě těch povídek... a popravdě si myslím, že vzhledem ke svým chabým zkušenostem šplhám po autorském žebříčku snad až příliš rychle.

3. Před nedávnem jsi přispěl do série Agent JFK devátým dílem – Zatmění, jak se podařilo Miroslavu Žambochovi a J. W. Procházkovi tě naverbovat?

   Zeptejte se jich! Ale vážně - Mirek Žamboch mě kontaktoval po mém vítězství v Ikarosu v roce 2006, zřejmě ho zaujala povídka, která se taktéž zabývala paralelními světy. A já jsem pochopitelně přijal. O JFK jsem v té době sice nevěděl absolutně nic a něco tak dlouhého nikdy nepsal, ale říkal jsem si, co můžu ztratit? I kdyby mě za pár týdnů pro neschopnost vykopli, aspoň očichám, jak to chodí v "profi branži," trochu se poučím - a ne každý zelenáč má štěstí, najít takového poradce jako je Mirek Žamboch.

4. V Zatmění jsi využil upírů a nacistů, co všechno jsi musel zjistit za informace a jak se ti Zatmění vůbec psalo?

   Upíři byli plánovaní od začátku, ale nacisté se do Zatmění dostali spontánně až během psaní - a kdybych věděl, že stejný motiv se chystá použít v následujcíím dílu i Ondřej Neff, byl bych se jim vyhnul. Informace jsem zjišťoval hlavně historické, protože jako první jsem si sepsal jakousi "alternativní historii" toho světa, ze které pak v knize zbyla ona pasáž, kde si Kovář čte knihu o upírských dějinách. O samotném upírství jsem si dělal pouze zběžný průzkum a nemohu říct, že bych v tom směru odvedl nejlepší práci - třeba nápad, udělat z Lillith upírskou bohyni jsem měl za originální a až pak jsem zjistil, že se dávno vyskytuje ve hře Vampire: The Masquerade.
   A jak se mi Zatmění psalo? Dobře - tak dobře, že jsem první verzi rukopisu přetáhl o víc jak padesát stránek a díky tomu následně při úpravách ztratil i věci, které mě docela mrzely.

5. Vrátíš se ještě někdy do světa Agenta JFK?

   To přirozeně nezáleží na mně. Ale nic bych proti tomu neměl, bral bych to jako vítanou šanci na reparát. Protože ačkoliv výsledek nakonec byl aspoň podle čtenářů (a k mému lehkému údivu) shledán poměrně zdařilý, já sám jsem s ním spokojen tak na 80% - a určitě nemohu být pyšný na to, co jsem při jeho psaní předvedl, zmíněným nedodržením délky i termínu odevzdání počínaje a třeba záplavou hrubek ve finální verzi konče. Redakce JFK si práci se mnou každopádně "užila" a docela bych uvítal šanci to napravit.

6. V současnosti pracuješ na svém prvním románu, můžeš nám něco prozradit? Tedy pracovní název, jestli se jedná o fantasy, sci-fi nebo horor a kdy asi vyjde?

   O tom raději mluvit nebudu - každopádně sci-fi, ale to je všechno, co se v současnosti odvažuji říct. Vzhledem k mému způsobu psaní se totiž děj nejspíš bude měnit za pochodu tolikrát, že cokoliv říct by bylo zavádějící. Ale těsně před dokončením je dlouhá povídka o staré zradě, pomstě a Zlu, možná nejtěžší ze všech, jaké jsem kdy psal. A kromě toho si ještě piplám svůj soukromý příběh o jednom už trochu unaveném tajném agentovi, který spadl do maléru, co je i na něj trochu moc... Ale vydání čehokoliv z toho je v dalekém nedohlednu, protože rozhodně nehodlám nic uspěchat...

7. Dvakrát si zvítězil v literární soutěži Ikaros, jaký jsi z toho měl pocit?

   Každopádně skvělý - a překvapivý, protože šlo pokaždé o povídky, u kterých bych to absolutně neočekával.

8. Jak postupuješ při psaní? Děláš si poznámky, nebo vše vymýšlíš během samotného psaní?

   V tomhle se zásadně liším v přístupu třeba od Mirka Žambocha a myslím, že i většiny jiných autorů: Zatímco on své příběhy dopředu detailně promýšlí a plánuje, já jsem chaotik a dobrodruh. Ano, mám představu o tématu a většinou i zakončení příběhu, ale zbytek bývá improvizace, prostě napnu plachty, vypluji k severu a nechám vítr, aby mě nesl. Ty nejlepší kličky mě totiž pravidelně napadají zcela nečekaně až po cestě, je to neskonale větší zábava než nějaké předem připravené osnovy. Cenou za tento přístup pak bývá mnohem víc práce s "učesáním" příběhu na konci, ale to už patří k věci....

9. Jaké jsou tvé oblíbené žánry?

   Já nemám nijak vyhraněný vkus. Pravda je, že čtu spíš science fiction, ale to je dáno tím, že mám averzi k n-dílným fantasy ságám s pravidelně klesající kvalitou. Obecně mám raději složitější, propracovanější příběhy a světy jako Star Trek, nejlépe ještě takové, u kterých se musí taky myslet. Nevadí mi happyendy ani nešťastné konce, ale musí mít v příběhu logický smysl. Jako čtenář jsem poměrně přizpůsobivý ohledně stylu, ale z kvality neslevuji.

10. Jak relaxuješ? Máš nějaké oblíbené filmy a knihy?

    Psaní je relaxace, zdaleka nejlepší ze všech! Chápejte, pro mě není vydání mých výtvorů až tak důležité, je to hezká třešnička na dortu, ale víc nic. Netoužím po slávě, vavřínech ani po tom, publikovat za každou cenu, nechci, aby se pro mě psaní stalo řemeslem nebo dokonce otravnou robotou. Kdyby teď z nebe sestoupil Bůh a řekl: Vyčerpal jsi limit, hochu, už ti nikdy nic neotisknou, pokrčil bych klidně rameny s myšlenkou: Fajn, aspoň už nebudu muset honit termíny. Pokud mě psaní bude bavit a to, co napíšu se bude líbit mně i těm dvěma a půl přátelům, kterým se odvažuji své výtvory posílat, budu naprosto spokojený.

11. Jakou posloucháš hudbu?

    Popravdě, já moc hudbu neposlouchám, skoro pořád mám co psát nebo číst, a na to preferuji ticho. Ale třeba P. J. Harvey mi nezní špatně...

Díky za rozhovor