Postupně množství informací chrlených WikiLeaks rostlo geometrickou řadou a tématicky se rozšiřovalo. Postupně zasáhlo citlivá místa nejen americké diplomacie a zahraniční politiky, ale i velkého množství dalších „předsedů zeměkoule“, evropských politických lídrů.

Je jisté, že kompromitující materiály pocházejí z autentických zdrojů, nejspíše z úřadoven amerického ministerstva zahraničí a možná i Pentagonu. A ačkoli se mnoho tamních i tuzemských snaživců pokouší znevěrohodnit obsahy podávané tím serverem, prudkost reakce, kterou to celé u nejvyšších míst vyvolalo, naznačuje, že jejich pravdivost nelze brát na lehkou váhu.

Trochu to připomíná Petra Cibulku, ale v mnohem větším rozsahu i dosahu. Cibulka také pracoval s autentickými materiály, jejichž pravost nebylo možné ověřit, ale které se postupem času ukázaly být v drtivé většině opodstatněné a věrohodné. Koneckonců tvůrci serveru WikiLeaks zakoušejí vzdáleně podobné situace těm někdejším Cibulkovým.

Když Cibulku v 90. letech tehdejší naše věrchuška ostrakizovala, vydávala za blázna a všelijak dehonestovala, snažila se tím jen zakrýt, že ji Cibulkova činnost zasahuje na citlivých místech. Když dnes americká administrativa vyhnala WikiLeaks do pomyslného švýcarského doménového exilu, opět tím jen demonstruje snahu zavřít oči: nekvete to na mé zahrádce, tedy to není. Je to ovšem snaha stejně směšná, jako bezúčelná. Otázka zní takto: jsou informace na WikiLeaks založené na pravdě, nebo ne? Žádná jiná otázka zde není absolutně k ničemu.

Možná, že na ni nikdy nedostaneme přímou odpověď.

Jedna nepřímá se ale už vyklubává. Celá kauza WikiLeaks totiž může mít velice snadné vyústění. Evropská i americká byrokratická mašinérie najde konečně první, a možná i poslední společnou řeč a zasadí se o to, aby byly internetové obsahy podrobovány regulaci - rozuměj: cenzuře. V regulovaném, tedy cenzurovaném prostředí by žádný Cibulka a žádné WikiLeaks nikdy nevznikli.

Ne, že by se neuměli dostat ke svým informacím. Neschopnost, šlendrián a korupce patří ke státním úřadům jako myš k sýru. Získat informace tedy lze téměř vždy, byť za různou cenu. Ale jejich dalšímu zveřejnění už lze úředně zabránit. Konec konců, v Bruselu se už delší čas zaobírá příslušný administrativní tým myšlenkou doplnit dosavadní regulaci elektronických médií o regulaci internetu. Důvodů a záminek má jistě dost – dětskou pornografii, terorismus, šíření nacismu a dalších nenávistných ideologií.

To všechno jistě na internetu najdete a je to bezpochyby zavrženíhodné. Jenomže když vytvoříte úřad, který bude monitorovat veškeré internetové obsahy a pomocí sofistikovaných elektronických udělátek z nich vystřihovat ty závadné, tak jednak to celé bude stát nepředstavitelné peníze, protože internet je moře bez břehů a jeho obsahů jsou miliardy, jednak definitivně zrušíte poslední místo pro svobodnou výměnu myšlenek a informací, které v tom zpropagandizovaném a komercionalizovaném mediálním prostředí ještě zbylo.

Celý půvab internetu totiž tkví v jeho svobodě. Máte zde svobodně dostupné vše, od úplných nesmyslů až po převratné ideje a fakta. Vaší svobodou je vybírat si z toho to, co je pro vás důležité, případně na to svobodně zareagovat, opět na webu. Každá regulace je koncem této svobody.

A to i za podmínky, že bude mít i takzvané pozitivní dopady – vyruší dětskou pornografii či návody, jak sestrojit bombu. Že se podaří znemožnit komunikaci mezi extremisty či teroristy všeho druhu, to si snad ani ten nejnaivnější regulátor nemůže myslet. Zločin je vždy o krok napřed před zákonem či předpisem.

Obávám se, že kauza WikiLeaks je prvním krokem k omezení svobody internetu. A tedy posledním okamžikem jakékoli svobody na světě. Konečně se naplní chmurné Huxleyho či Vonnegutovy vize o lidské společnosti jako mase, která je ovládána, ale neví o tom, a je tak šťastná ve svém otroctví.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6