Tu právě probíhající "válku" proti zlému administrátoru Neviditelného psa jsem zpočátku ignoroval, nevěděl jsem až do jejího začátku, co je "Klondike", a ani mě to nezajímalo. Teď se ale dostala do fáze, kterou nelze ignorovat, je předmětem diskuzí nejen na Psu, ale i na několika blozích, které občas navštěvuji, většinou pasivně, ale se zájmem.

A tak jsem se snažil ten problém pochopit. Přiznám se, že čím víc ho chápu, tím jsem víc překvapen.

Aféra tzv. "mizejících příspěvků" začala tím, že se několik pravidelných návštěvníků a přispěvatelů diskusních fór pod úvodníkem a pod články Neviditelného psa rozhodlo, že se nemusí bavit s plebsem, to je se zbytkem psího společenství. Cítili potřebu si vzájemně dokazovat svou morální převahu nad davem nevědomých.

Samo o sobě by to nebylo nijak pozoruhodné. O své výlučnosti a morální převaze je přesvědčeno mnoho jedinců. Najdeme je mezi lidmi všech politických směrů a názorů, najdeme je mezi věřícími všech náboženství i mezi ateisty, najdeme je všude. V největší koncentraci je najdeme mezi pacienty psychiatrických léčeben, ale jak je zřejmé, nemusíme hledat jen tam.

V našem případě si tito výtečníci našli "smysluplnou" cestu, jak se "vydělit". Mohli použít nějaký veřejný chat, mohli použít nějaký soukromý blog. Konec konců, někteří z nich své blogy provozují a dá se říci, že do nich přispívá přibližně stejná množina autorů a diskutérů, která se sešla na Klondiku. To by ale bylo příliš jednoduché. Bylo jasné, že to nestačí. Nijak by to nedokazovalo jejich výjimečnost, jejich vyšší inteligenci a ani tu zmíněnou mravní převahu. Oč lepší je se s těmi prosťáčky tam venku naoko pobavit, hodit pár udiček, pár jemných provokací, dokonce v některých případech si s nimi v té otevřené diskusní „žumpě“ pěkně a surově zasprosťačit. Prostě po vzoru velkého Lva Nikolajeviče Tolstého si s nimi zahrát na "mužiky" a pak se jednoduchým stisknutím kláves přenést na vysoce mravnou a intelektuálně uspokojující platformu "Klondiku", ukradený prostor diskuse pod starým psím článkem, a tam se vzájemně poplácat po zádech a zasmát se těm troubům, kteří NEVĚDÍ.

Nic proti vytváření vlastního prostoru, jsou tací, kteří v takovém virtuálním ostrůvku vykrojeném z většího a hrubšího virtuálního světa nalézají uspokojení. Ostatně od toho jsou blogy, shromažďují se na nich, zcela legitimně, lidé podobných názorů a podobných zájmů. A dokonce to, kromě obětavé práce provozovatele blogu, nic nestojí.

Nestálo je to nic ani na tom "Klondiku". Tam ale, na rozdíl od soukromého blogu, existuje cena. Prostor pro diskuse na Psu a podobných serverech, ten kousek virtuální zahrádky, není zdarma. A dokonce i kdyby byl, není to veřejný prostor, o účelu jehož použití rozhodují návštěvníci. Je to soukromý prostor, jehož majitel a provozovatel návštěvníkům dovoluje, při dodržení běžných užívacích podmínek a pro specifikovaný účel, jeho použití. Řečeno jednoduše, tento "Klondike", podobně jako Klondike originální, má svá pravidla. I tam si mohl, podle pravidel daných těžebním úřadem, jednotlivý zlatokop vyznačit a zaregistrovat "claim". Ten kus potoka, nebo ten registrovaný pozemek se pak stal jeho rýžovištěm, jeho šachtou, a noční hosté s pánví nebo lopatou nebyli vítáni. Ti, kdo na pravidla nedbali, skončili s kulkou v těle nebo se smyčkou na krku či, při trošce štěstí, jen za mřížemi Dawson City Jail. Já jsem tu proslulou basu, kterou jsem předtím znal jen z rodokapsů, viděl na vlastní oči. Věřte mi, tak velké štěstí to zase nebylo.

Naši zlatokopové se ovšem něčím tak přízemním jako pravidla nezabývali. Podle jejich vlastních slov "plevelili" (to je pro to, co dělali, jejich vlastní výraz, který dokazuje, že věděli, co dělají) o sto šest a už se těšili, že brzy toho plevele nakupí deset tisíc kousků. A pak se to stalo. Kdosi jim ten plevel vymazal. To se jim ovšem nelíbilo. I oni poznali, že něco není v pořádku, ale nepovažovali za nutné se zamyslet nad tím, zda tu chybu neudělali sami. Místo aby si, podobně jako malí kluci po výpravě na cizí hrušky v cizí zahradě, ze které je majitel vyhnal, vylízali rány a šli domů spokojeni, že to nedopadlo hůř, začali naši virtuální hrdinové vytvářet další a další díry. Správce je několikrát trpělivě zacelil, i jali se mu spílat. Psali vznešenými slovy o svobodě, demokracii a o cenzuře a svém právu na nepovolený vstup na cizí zahrádku. Nakonec se stalo nemyslitelné, administrátor, či administrační systém, zřejmě některým z nich (na jeden den?) odejmul povolení vstupovat na svůj pozemek. A teď se teprve urazili. Jejich plevel byl přeci slušný plevel. Nebylo v něm prý sprostých slov, nebylo v něm údajně nic zlého. Do cizí zahrady přeci vstupovali, jen aby si trochu nevinně potlachali a četli poezii. Ani teď je vůbec nenapadlo přemýšlet o tom, co se vlastně stalo. Oni, povznesení nad pravidla, která na svých blozích sami uplatňují, se domáhali satisfakce. Majitel je prý nenapomenul, nevaroval, neprosil je, aby ve své činnosti přestali. Jednoduše po nich sbíral, bez jejich souhlasu, plevel, který mu do zahrady nanosili, a drze zalepoval díry, které vyhloubili v jeho plotě. Jaksi zapomněli, že po celou tu dobu sami nikdy nepožádali majitele o povolení ukrojit si z jeho prostoru kousek pro svůj „klub“.

Jednoduše mu ten kousek, ten „svůj“ Klondike, ukradli. Ani potom, co jejich zahrádku objevil, je nenapadlo se mu omluvit. Tu omluvu ovšem ti mravní a spravedliví čekají od majitele. Nevyvěsil ten „cenzor“ na svém serveru oznámení, že okupovat samovolně prostor jeho stránek není dovoleno. „Vždy't jim nic nebrání napsat - tady Vás nechceme, tohle dělat nesmíte...“. Nevědí, že okupovat cizí soukromý prostor je zapovězeno, a to dokonce i na internetu? Jsou si jisti tím, že plevelit cizí zahrádku je mravné? Myslí si snad, že krást v obchodě je povoleno, pokud na zdi nevisí cedule se zákazem?

Chtěl bych vědět, co bránilo jim, aby se chovali jako dospělí. Proč tu nesmyslnou plevelící akci eskalovali až do absurdna? Proč se jednoduše neomluvili, co jim bránilo? Místo toho se rozhodli, že drzého domácího potrestají. Začali vydávat plamenná revoluční provolání o svobodě slova a o cenzuře, začali posílat rozhořčené otevřené i soukromé dopisy majiteli a správci, začali volat po bojkotu Neviditelného psa. Za trest. Uvažovali, komu poslat na majitele udání, a nenapadl je lepší adresát než vydavatel internetového magazínu, který sám na svých stránkách veškerou diskusi pod články pro jistotu demokraticky zakázal.

Zarážející a překvapivé je i to, že se k jejich akcím hlásí, „souhlasí zcela“ a o „svobodu slova“ a proti „nesmyslné cenzuře slušných“ s nimi bojuje i jeden přispěvatel, který je občanským povoláním soudce. Takže se možná pletu a mám to celé jinak, nepoctivost je ctnost, krást se smí, bránit se je tfuj, tfuj.

Prý arogance, konec demokracie, nová totalita…

Snad bychom se jim, spolu s administrací Neviditelného psa, měli omluvit.

Ano, nerozumím tomu, a tak budu potrestán. Nebudu už mít příležitost obdivovat mravné a nadřazené. Zůstanu na Neviditelném psu sám se svými méněcennými druhy všech barev. Ti nejlepší z nás, ty mravné a čisté bytosti, nás opouštějí.

Za trest. Dobře nám tak.

Sbohem, Klondike.

Poznámka: Redakce si vyhrazuje právo odstranit komentáře, které jsou neslušné, útočí na autora článku nebo na jiné osoby, i komentáře, jež se netýkají uveřejněného článku - a to včetně zákazu přístupu pisatelů takových příspěvků na diskusní stránku.

thaas@seznam.cz