Už 25 let čekáme na to, aby internet nebyl anonymní a aby byl jeho obsah zbožím

Kdybych měl před 25 lety odpovědět na otázku, cože internetu chybí, odpověděl bych bez váhání, že mu chybí propustná komunikační síť. Tohle je vyřešeno přinejmenším z velké části, byť ne dokonale. Dobře se to ukazuje v současné době, kdy se zavádí EET.

Je to něco podobného té legendě o Haškovi, který měl mužikům v městě Bugulmě, kde dělal rudého komisaře, nařídit, aby se do tří dnů naučili číst a psát. Podobným rudocarským ukazem se zařizuje mít internet všude, kde někdo něco někomu prodává. Načež se ukazuje, že internet chybí tam, kde by ho bylo nejvíc zapotřebí. Krevní oběh ekonomiky má své tepny, ale také vlásečnice vedoucí do vzdálených míst. Říká se takovým místům Zapadákov – jaképak asi procento plochy země zabírají Zapadákovy? Přitom právě internet je technický fenomén, který by měl fenomén Zapadákovů odstranit. Možná že právě ten ukaz s EET pomůže dostat internet i do Zapadákovů. Možná je to námět i pro Ústavní soud. Stát by měl nařizovat jen to, co je proveditelné. Zavést elektronickou evidenci tržeb do míst bez internetu možné není. A hned máme ukázku, co chybí internetu teď, v roce 2017, pětadvacet let od našeho připojení ke světové síti.

Hřích anonymity

Internet je komunikační prostor, tedy není to ani web, ani elektronická pošta – jenom to jsou aplikace onoho komunikačního prostoru. Bankomaty a platební karty, to je také internet a Mezinárodní kosmická stanice komunikuje se Zemí přes Skype, tedy po internetu. V reklamách automobilek se zrychlení z nuly na sto sune na zadní místa a dopředu se posouvá možnost datového připojení. Navigace s online dopravní aktualizací bude za pár let samozřejmostí, jakou je autorádio. Ostatně můžete ji mít hned, v mobilu. Nicméně přes všechny pokroky a všechna rozšíření stále vnímám zápach toho zakopaného psa.

Internet je anonymní, přesněji řečeno, anonymitu si tam lze velmi snadno získat. Historie tohoto hříchu sahá do minulosti. Probíhaly pokusy individualizovat procesory v počítači, každé PC by pak mělo cosi jako SPZ u aut. Zvedla se vlna nevole proti Velkému bratrovi a ve prospěch ochrany individuální svobody. Výsledkem je nebezpečí, že vaši individuální svobodu kdykoli naruší někdo, kdo se dovedně ukryje do hlubiny anonymity. Internet je tudíž i po těch 25 letech nebezpečné místo k životu. Každou chvíli nás banky varují před novými triky podvodníků. Varování dostáváme také v elektronické poště, ale to je obvykle pouhý pokus podvodníků okrást nás o peníze.

Další pes se týká obsahu a autorských práv. Obsah je zdarma a vzácné jsou projekty poskytování obsahu za předplatné. Zde doufám, že pozvolna dojde ke zlepšení – nicméně půjde to hodně pomalu a opět to souvisí s anonymitou. Protože nelze spolehlivě identifikovat uživatele, nelze zavést mikroplatbu. Přečtete si Lidovky.cz a zaplatíte za to, dejme tomu, korunu. Vás to nezabije, koruna se vám stáhne inkasem, při četnosti četby poplyne vydavateli příjem, se kterým se dá počítat. Platby malými částkami jsou běžné v praxi mobilních telefonů – ta je s internetem úzce spojena a do značné míry se prolíná. Jenže mobily nejsou anonymní, a proto je snadné nastavit platební systém.

O tom, že anonymita otevírá prostor temným výlevům duše, není třeba zvlášť hovořit. Orgány státní šikany mají sklon řešit to přenesením odpovědnosti na někoho, kdo za to nemůže a není v jeho silách tomu zabránit. Zatím se to neprosadilo, ale visí to nad poskytovateli obsahu jako Damoklův meč: že mohou kdykoli pykat za cokoli, co se na jejich produktu objeví.

Čekám tedy už 25 let na někoho, kdo toho zakopaného psa vyhrabe a odveze na mrchoviště: aby net nebyl anonymní a obsah aby byl pokládán za zboží. Udělejte to, jak chcete, ale udělejte to.

Co ještě může být

Technicky se nám internet zdá dokonalý, ale to tak vlastně je v každé fázi vývoje. Zvolna se přesouvá z pevných počítačů do mobilních přístrojů a specializovaných strojů a přístrojů. Ledničky jsou na internetu a přes ně jsou vedeny hackerské útoky, zavinil to zakopaný pes výše zmíněný. Internet je v mobilech, v chytrých hodinkách a cpe se do brýlí a kukátek virtuální reality.

Co opravdu převratného nás ale čeká v budoucnosti – řekl bych – nepříliš blízké, to je plnohodnotná hlasová komunikace.

Přestože jsem to ve svých románech mnohokrát popsal, opravdu reálně si to představit neumím. Vy něco budete chtít, řeknete to a internet zařídí, aby se to stalo. Nebo odpoví, že to nejde. Nebo cokoli mezi tím. Fakticky to bude naplnění Turingova testu – ten má ověřit umělou inteligenci: vedete dialog a nevíte, zdali mluvíte s člověkem, nebo se strojem, to je princip testu navrženého Alanem Turingem v roce 1950. Příliš dlouho čtu o tom, že je to na spadnutí, takže si myslím, že to bude za dlouho. Ale bude to, za dalších 25 let (snad možná) jistě.

Pak na otázku, co bude dál, odpoví sám internet.

LN, 15.2.2017