I stalo se za času onoho požehnaného, že také v Zemi české a moravské, jakož i slezské, za pohořím Krkonošským, Rudným, Šumavským a mnohým jiným skryté, zapustily kořeny plody poznání dosud nebývalého, jež computerovým slove. Přišlo prý odkudsi od slunce západu, z dalekého břehu Moře velikého, z údolí Světa nového, kde horkem šílí koňové. Domorodci však, neznajíce háčků a čárek, jedinečného to vynálezu reformátora českého Jana Husa, v Kostnici hanebně upáleného, nazývají to vyprahlé místo údolím Silikonovým. Nechme jich tedy při tom.

Kvas ten nejedné magii komunikační dal vzniknouti, jež jednu od druhé prapodivnými názvy rozlišovati žádá. Holdují té kratochvíli mladí i staří, malými archami světelnými čili computery, asi jako chlebník velikými, příbytky své ozdobujíce, po internetu brouzdají, vyhledávače rozmanité k tomu používajíce, a tak i ve věku požehnaném stále se vzdělávají, neb archy ty kouzelné na tisíckrát možnosti slavné knihovny alexandrijské přesahují. Ba i deníky, blogy nazývané, na odiv ostatním dávají a od čtenářů mnohých všelijak špatnými slovy dobrovolně kormoutiti se nechají. Však jim to nic nevadí, neb každý může tak činiti svobodně ku potěšení svému.

Nachází se pak mezi nimi drahnou dobu, na blogu zvaném Velký, jenž hrdým oudem Lidového portálu jest, muž nad jiné výjimečný, jenž ostatní, kdo také klávesnicí archy té světelné dobře vládnou, v mnohém převyšuje. Jméno jeho Rex Hnedvíček pravý smysl charakteru i postavení persony té dává. Jest on králem mezi blogery, neb spisy jeho nejvýše hodnoceny a také nejčastěji čteny bývají. Že by on sám podvody jakýmisi ve věci této prvenství to si zajistil, jeví se jako lež pustá nepřátel jeho a závistivců všelijakých, než toliko intelektem svým on toho dosáhl. Však také proto Hnedvíčkem zván jest, nebo cokoli se jen šustne, on HNED VÍ, jak s tématem tím naložiti. A než bys Zdrávas třikrát odříkal, už na blogu slova jeho mnohá k tématu tomu lačné obci své čtenářské předložiti dokáže.

Jest on první mezi všemi a nic to nevadí, že vlast otců opustivše, svobody hojné v zemi daleké, z omylu velikého Kolumbem nalezené, však ne po něm, ale muži jiném Amerikou zvané, doušky plnými dopřává si. Jest on, jak pravím, králem mezi nimi a dostihnouti jej nemůže nižádný, ač mnozí usilují o to převelice. Máť on přemnoho stoupenců věrných, že i kdyby cokoli na blogu svém kázal, i kdyby rozumu jejich příčilo se to a divným býti zdálo, však oni uvěří tomu.

Však mezi přemnoha slovy jeho jed nebezpečný vyskytovati se počíná. Jest tomu tak, že on, jak lid obecný v zemi té praví, do huby své viděti si přestává. Snad že ze svobody té americké dočista se pomátl čili z jiné příčiny, vůči národu, jehož jazykem, ač bez čárků a háček, přec jen řečí českou na blogu českém, urážek zrna ze všech nejhrubšího dopouští se, pravíce, že obyvatelstvo země české toliko z komunistů a nacistů složeno jest a nejnověji pak, hovoříce o lidu českém, takto o něm smýšlí: To jsou ti východoevropští pomatenci. Že slovy těmi mnohou zlou krev působí v myslích těch Čechů udatných, kteříž komunisty, nacisty ani pomatenci nejsou, jasnější jest nad záři všech těch arch světelných, co jich jen v zemi té v čase nynějším nachází se v příbytcích lidu obecného i vznešeného. Rozepře mnohé také vedou se, co s blogerem takovým, jenž prvenství mnohá drží a přesto prvním jest i v hanebnostech odporných. Zvědové internetoví poselství přinášejí, že z mnohých portálů jiných vypuzen byl, však na Portálu lidovém stále přetrvává. Jeho administrátor vznešený musí býti arci člověkem nervů dobrých a srdce šlechetného, neb i on k národu z praotce Čecha vzešlého zajisté pochází.

Radí jedni, že čísti by se Hnedvíček ten nactiutrhačný neměl nikterak, pak že s ním zhyne i blog jeho. Druzí však, nedbajíce rady této, do hádání marného s ním se pouštějí a on sám jim praví, že čísti slov jeho více již nemají. Však tím pohana z Čechů za urážlivá slova na hlavy jejich snesená sňata býti nemůže.

Co však s člověkem takovým? Řešení moudré nalezl bloger jeden český, jenž až dosud útoky proti národu, k němuž náleží, s trpělivostí a přemáháním mnohým snášel, pravíce, že toliko houfec jeden v království každém jest, jehož oudové takto beztrestně hovořiti mohou. Jsouť to blázni v lidu obecném a šaškové královští na dvoře panovníkově. Člověk ten připomíná bratra Jana Palečka, moudrého to šaška vzácného krále utrakvistického Jiříka z Poděbrad, kterého Otec svatý Pius, toho jména druhý, do klatby ve století patnáctém dal, když Jiřík král na platnosti kompaktát trval, jichž husité slavní s ctihodným sněmem katolickým v Basileji ve století témže s pomocí Boží sjednati ráčili. S tímto však Palečkem Rex Hnedvíček srovnáván býti nemůže, však moudrosti jeho následovati by mohl, však toliko za podmínky, že mdlý rozum jeho nebude mu v tom na překážku.

Co tedy na vědomost dáti v epilogu pojednání tohoto? Že Rex Hnedvíček nikoli králem, ale šaškem internetu nadále nazýván býti má, neb pouze šaškové mohou praviti to, co jiným pod pokutou zapovězeno jest. Ač on sám sebe buditelem věku našeho nazývati se ráčí, však tím bludu převelikého a lži nezměrné dopouští se. Jest on šaškem internetovým, jak pravím, a takovému bude mnohé z vin jeho slovních prominuto a milost nalezne před tváří administrátorovou i lidem blogerským obecným, rozumem zdravým dosud vládnoucím.

Dáno na Horách Rudných L.P. 2008, druhého dne měsíce prvního, v den svatého Basila Velikého a Řehoře Naziánského, však na blog Velký vloženo den čtvrtý před svátkem Tří králů, kdy Nejsvětější jméno Ježíš církví svatou obecnou připomínáno jest, jakož i svátek sv. Jenovéfy.

Stejskal.estranky.cz