29.3.2024 | Svátek má Taťána


INTERNET: Deníčkáři a novináři

14.7.2007

Do osmdesátých let byla veřejnost v segmentu šíření informací závislá na médiích a tento monopol médiím přirozeně umožnil, aby tak trochu zpohodlněla a zkostnatěla a o zpětné vazby na své publikum se zase tak moc nestarala. Internet díky své technické povaze osvobodil veřejnost od závislosti na klasických médiích a dovolil jí, aby si tvorbu a distribuci informací obstarala sama. Od té doby žurnalisté zaznamenávají jistý úbytek zájmu o to, co dělají, a majitelé médií uvažují, co s tím. Pochopitelně se nabízí vstup do prostoru internetu a přizpůsobení se tomuto způsobu komunikace. Jednak vytvořením webového obrazu klasického média na internetu nebo přenesením bezprostředního stylu komunikace z internetu do tradičního média. Své internetové stránky mají u nás již téměř všechna média. Nyní se na nich ve stále hojnějším počtu objevují osobní výpovědi nenovinářů, kterým se říká blogy. Jde tak nějak o jakousi písemnou odnož reality show, ale především je to asi pokus, jak se přiblížit publiku.

Blogy – česky deníčky - rostou v prostoru internetu jako houby po dešti. Už je jich prý 80 milionů a pořád lidi baví. Navštěvují je, a proto se na této módní vlně zkouší svézt i internetové protějšky klasických médií, ale i původní zpravodajské portály, a nabízejí své internetové stránky nenovinářům, aby na nich zveřejnili své dojmy a pocity.

Před dvěma lety v listopadu s tím začaly Novinky.cz. Uživatelé se ovšem museli vměstnat do klasických rubrik jako je politika, kultura, cestování, sport a podobně.

Letos na nabídly své stránky deníčkářům zpravodajské servery Aktuálně.cz a iDnes.cz a před několika dny i vyhledavač Google.

iDnes.cz se údajně po měsíci svěřovalo už 645 nenovinářů a o jejich výpovědi se zajímalo v průměru denně 15 tisíc uživatelů, což prý za měsíc může představovat až sto tisíc čtenářů deníčků.
Nebyla by to klasická média, aby i původně zcela volné formy sdělení na internetu nenarazila na svá stará kopyta a nezačala nabízet blogy celebrit, ačkoli tím sama sebe usvědčují z toho, že nic nepochopila.

Například Aktuálně.cz se chlubí, že návštěvnost deníčku Jiřího Paroubka činila v červnu denně kolem 15 tisíc uživatelů. Podobně jako iDnes.cz tedy odhadují zájem za měsíc na sto a více tisíc návštěvníků. Přes léto Aktuálně.cz také chce nabídnout celebritám, aby na jeho stránkách ve svých deníčcích zveřejnily fotky nebo „videa“ z dovolené.

Publikum zkrátka tlačí oblast kultury včetně médií blíže skutečnosti. Částečně aby uspokojilo svou zvědavost, ale pravděpodobně také proto, že kulturní obsahy - ty mediální nevyjímaje - jsou příliš akademické, tedy neživotné či vzdálené realitě.

Role novinářů v internetové éře spočívá především v práci s informacemi, málo v jejich vyhledávání, a cestou profesionálního žurnalisty není napodobování živelné internetové komunikace. Je to důsledek mediálního věku, jehož hlavním příznakem je neuvěřitelné množství informací. Smyslem žurnalistiky již není informovat. Různými údaji jsme zavaleni. Cílem novinářské práce je orientovat se v záplavě všemožných zpráv.

Čeští novináři patrně stále kladou zpozdilý důraz na zpravodajství, ačkoli mnohem významnější je pro jejich stále lépe informované publikum analýza a komentář. Protože domácí média takové služby nenabízejí, zastupují je různé specializované agentury, které za tento servis inkasují slušné honoráře.

Žurnalista by už neměl být člověk, který něco vyslechne a vtipně pošle dál. Pravděpodobně by se z něj měl stát odborník nadaný k popularizaci složitých vztahů a vědomý si odpovědnosti za to, jakých zkreslení se přitom nutně dopouští.

Deníčkáři na internetu píší živelně, neověřují si informace, neskrývají emoce, nedodržují standardy novinářské etiky, a právě proto mají u uživatelů úspěch. Je to totiž zábavné. Blogy jsou v informačním věku jedním ze svérázných a šťavnatých informačních zdrojů, nic víc. Významná je ale orientace v soudobém moři informací, a tu nemohou poskytnout deníčkáři. Orientaci by měli nabízet novináři.

(Psáno pro Česká média)