Až do minulého měsíce jsem Wikipedii sice příležitostně čítal, ale nikdy sám nepřipojil heslo. Ale pojednou mě to posedlo. Zničehonic. Dal jsem se do práce a v cuku letu ukuchtil pár zbrusu nových hesel, přičemž mě příjemně překvapilo, jak je to lehké. A že jsem ani nemusel pátrat v návodu.

Pravda, nemusel... Ale taky je fakt, že jsem tudíž ani nevytvořil přesmoc dokonalá hesla. I zamyslil jsem se, což se mi jinak stává málokdy. I zadumal se Budha a internetový návod dodatečně přece pootevřel. Zamžoural, kouká jako výr. Návod sestává z příšerné spousty odkazů na pododdíly a celkem ze stovek stran. Samá doporučení. Návod jsem coby ten Budha zase zavřel...

Anebo snad doma čtete různé mikropísmenky vysázené návody, když si do bytu pořídíte novou hračku? Novou pušku? Nový podběrák, svěrák anebo lék?

Dobře, dobře, tak čtěte, ale já se tomu vyhýbám obdařen mizernou zkušeností. Podle ní bývají podobné texty a textíky snad už záměrně psány zmatečně... anebo i zavádějícně. Možná. Možná to tak skutečně je, ale příliš zobecňovat je rozhodně větší chybou a nejméně v případě Wikipedie jsem se uťal. Mimo to...

Chápal jsem ji jako další vesmír nikoho a nikým neobsazený a ne snad úplně svobodný, ale znárodnění hodný. Až tak jsem blouznil. A interpretoval jsem tuto wikipedijní prérii co další vlastní hračičku a postavil se před ni bez skrupulí a ta bezohlednost se mi již vbrzku měla ošklivě vymstít. A taky že se mi vymstila a první vymstívání se nastalo, když jsem se ujal dotváření hesla František Ringo Čech.

Proč zrovna toho? Nu, mám dotyčného baviče rád od nějakých svých devatenácti, zajímám se kupř. o texty jeho písniček pro Jiřího Schelingera, ale i o další iniciativy a víceméně ze zvyku registruji Čechovu mnohostrannou tvorbu, čímž jsem už popsal přehršli sešitů a papíru, tedy před virtuálními časy, a nějak se mi nechce dotyčnými poznámkami zatápět v kamnech, takže se doma místy topím ve výstřižcích, ale ačkoli máme českou verzi Wikipedie k dispozici už osm let, z nějakého zvláštního důvodu jsem se na heslo Čech pořádně mrkl až letos a odhalil, koukejme, že nebylo ani krapet uspokojivé. I rozhodl se objevitel (a nikoli Budha) heslo jako pilný mraveneček rozšiřoval a rozšířit. Hrr na to!

Začal jsem. Do toho. Z dosavadního textu brzy nezbyl balvan na balvanu. Ale bohužel...

Jsem už takový a toužím mít vše co nejdřív, což je fatální chyba. I tak jsem, považte, strávil rozšiřováním hesla půl neděle, odbíhal do svého archivu pro další a další materiály a tak mě to bavilo, až jsem zapomněl na svět.

Ale bohužel jsem k činu přistoupil nejen s nadšením, nýbrž i přesmoc živelně, a kupř. jsem permanentně jsem ignoroval funkci Náhled. Proč? Zdržovala. Zdržovala, mrška, a pokaždé, když jsem hodně nového připsal, článek jsem znovu uložil a výsledek zálibně prohlédl. Skoukl. Že pod ním nebude můj podpis, mi absolutně nevadilo, a zase už mě napadlo, co ještě chybí, i zase jsem to přidal a zase uložil. A zas. A zas. I dál jsem odbíhal ke knihovně a fakticky tudíž improvizoval a ve finále to udělalo nějakých třicet uložení během šest hodin, po čemž mi z Wikipedie ironicky dopsali, že to "není právě šťastné řešení".

Aha. Co tedy dělat!?

Obratem jsem slíbil, že funkci Náhled začnu využívat (když je to podle redaktorů tak nutné a když to Wikipedii bez ní tak strašně bolí) a uplynulo pár dní a pak jsem "chytil" další virus. Tedy nápad.

Mám kdesi ve virtuálním deníku Neviditelný pes nějakých tři sta padesát článků zabývajících se často různými osobnostmi, knihami atp. Co kdybys, blesklo mnou, na Wikipedii vyhledal hesla o těch lidech a artefaktech či pojmech a do každého přidal k ostatním odkazům i odkaz na svůj článek? Proč ne?

Živelně jsem se dal do práce a po nějakých třiceti uloženích mi zablokovali přístup.

*

Vím, vás by to nerozházelo. A vám támhle by se to zase vůbec nestalo, mně však klepnutí přes prsty způsobilo šok. Hotové trauma. I když jen na chvíli. S neoprávněným pocitem ublížení se střídal dokonce vztek a vše jsem vám, Wikipeďáci, napsal zdarma, v osobním volnu, obětavě, a vy mi odkazy mažete! Proč?

Všechny skutečně zmizely. A zase zbyl jen ten Franta – a jedno, dvě další hesla. Anebo zdokonalený článek na téma Psycho a uznali i vzorné doplnění bibliografie česky vydaných knižních bondovek, nicméně... Následné mé živelné vkládání se nesetkalo s pražádným oceněním. Achich. Ach, co mám dělat?

Nějaký čas jsem dumal, koho z proklatých Wikipedistů anebo snad Wikipedijníků seřvat a "psychicky vyřídit", chvála však jsem ale brzy sáhl po brzdě. Nemají nakonec pravdu? Možná. Anebo určitě? Několik dní jsem jejich stránky i tak rozladěně ignoroval, ale pak se vzchopil a poprvé soustředěně otevřel návod. Uviděl jsem znovu abecední seznam odkazů a klikl na Externí odkazy. Ouha! I jen tady šlo najít bezpočet pokynů. Naštěstí mi padl a vešel do oka ihned ten pravý: Vkládat masové odkazy na jediný web se považuje za krajně nevhodné.

Á, a tu to máme. Tu máš, čerte, kropáč. Zase jsem návod zavřel, už podruhé, a uvědomil si, že jsem prve řadu odkazů na vlastní články v hrozném chvatu (či dokonce bohorovnosti) umístil sice ve správných heslech, ale neumístil do správné rubriky Externí odkazy, nýbrž do Referencí. Ach, běda! A jaký je vůbec rozdíl mezi externím odkazem a referencí? To se právě, hlupáku, musíš naučit. Smazali tě oprávněně, choval ses jako pakůň a drzý barbar a Markoman a Kvád. Bylo ti "líto času"?

Myslel sis, že rozšířit encyklopedii je vhodné jakýmkoli způsobem, i kdyby živelně, a že musíš přece být okamžitě uvítáno slavobránou? Nu, vidíš, nebyl´s. A jelikož chtěl´s být rychlejší než Emil Zátopek a Niky Lauda dohromady a vkládal odkaz za odkazem a kašlal na úpravu a typicky česky se těšil, že to po tobě přece jistě někdo doladí a podstatný je přece přínos vlastních textů, doplatil jsi na svoji povýšenost. A jen tak i vypadá barbarství hovada a právem bylo potrestáno.

A poučení?

Wikipedie není soukromá hračka - jako je jí třeba panenka Barbie, nýbrž vážný projekt redaktorů, kteří po právu i bedlivě sledují každého z mravenců-přispěvatelů a chová-li se kdo zpupně anebo jako já pitoreskně anebo příliš po svém anebo moc jako doma, jak tomu zase, tuším, říkává Milan Kundera, redaktoři hovado po právu vyrazí z kola ven.

A poučením budiž, že na Wikipedii kromě toho ani nemají rádi, když si děláte jakoukoli reklamu, což ale nesvádějme na malou českou závist, anžto nedělat si ZADARMO reklamu už je zkrátka celosvětová zvyklost. A zda právem? Nevím, ale abych řekl pravdu, nevidím na dělání si reklamy (nebo nějakému webu) pranic zase tak hříšného a koneckonců jsem, jak už bylo řečeno, opravdu jednal úplně spontánně, zadarmo, ve volném čase a... A "reklama" propagovala články tady na Rozhledně, na Neviditelném psu, na Sardenu či v Pozitivních novinách a nebyly tedy, řekl bych, nekvalitní. I postěžoval jsem si v mezičase i šéfredaktorovi jednoho z těchto časopisů JP... a on mi veřejně odepsal toto: Problém s Wikipedií už nehodlám řešit. Chápu, že těch několik správců musí být přísných, aby nebyla Wikipedie plná nesmyslů a pseudohesel, ale přestalo mě bavit, nechat se od nich skoro až šikanovat a dokazovat kupříkladu, že je nějaký text můj, místo aby mi oni sami dokázali, že není.

Takže zadostiučinění? NE! A vůbec: dost špíny! A moc rád bych naopak závěrem konstatoval, že ta trocha zdravého strachu neškodí ani na síti. Ale mně chyběla.

Přitom jsem v jádru úzkostlivý, což právě musím překonávat, nu, a výsledek? Někdy i opačný extrém. Totiž nevhodná bohorovnost a... A Ringo Čechovým a Schelingerovým stylem hrr na ně. A chtěl jsem encyklopedii pomáhat, přece nic víc, a potázal se se zlou a byl zmražen před Moskvou. A pokud už je někdo líný číst návody, má se aspoň přeptat kamaráda, nemyslíte? A jak to chodí. A zjistit, kde čekají pod hladinou úskalí. Ale já, Markoman, se nepřeptal a mám skoro až chuť sem připsat, že jsem se k Wikipedii choval jako k lehké dívčině, ale bylo by to nepřesné, protože jak se chováme k lehké dívčině? Já sice s žádnou nikdy nebyl, ale kdyby ano, dal bych do toho asi vše a říkám, že i srdce. Také Wikipedi jsem ho podal a věnoval jí navíc i své nadšení a budiž vám tedy má causa výstrahou i ponaučením, že entuziasmus nestačí a jen dobrý záměr také ne. Je třeba, pánové a dámy (a já to uznávám), respektovat jako všude na světě nevirtuálním i jistá pravidla a nepovažovat se idiotsky za výjimku.

Nu.., a pokud taky vy toužíte rozšiřovat Wikipedii, prostudujte si, pěkně vás prosím, aspoň část výše zmíněného návodu.

Já to nakonec udělal... a zjistil, že zase tak moc potlačovat osobnost po mně nikdo na Wikipedii nebude chtít a že jsem ji koneckonců nezaložil a že dosud nebyla znárodněna a taky nebude a že je to dobře. JE VESMÍR, tak jako internet, ale do jisté míry pořád soukromý a bude tedy fér i respektovat zákonitosti, které už před námi vyplynuly ze zkušeností mnohých, a respektovat pravidla. A respektovat... A respektovat... A stále si to opakovat a vtloukat do hlavy, ale to už zase vtipkuji. Z toho důvodu, že žádný bytostný anarchista nejsem a rozumným zásadám se podrobím vlastně rád a Wikipedii jakbysmet a vy tam, prosím, taky pište a nakonec třeba uvidíte, že do této "mezihvězdné řeky" úplně anonymně i rádi vplynete a nebudete toho vůbec litovat.