Uznávaná současná kapela legálně použila jeho hudební motiv

Britští The Prodigy mě nikdy za srdce nebrali, což nejspíš bude záležitost generační; o to víc se mi stali sympatičtí tímto svým počinem: vidíme tam dole v seznamu písní dobře, že coby spoluautor té druhé z jejich čerstvé novinky No Tourists, nazvané Light Up the Sky, je uveden i jakýsi Jiri Schellinger (ano, se dvěma „el“ uprostřed, tak, jak to třeba měl známý německý filosof ze začátku IX. století Friedrich Schelling).

Jiří Schelinger

Tento Jiří Schelinger mě naopak za srdce bral - nikoli coby hledač domu holubího, natož pak jako lázeňský švihák se slabostí pro špenát, ale za alba Hrrr na ně(1977) a Nám se líbí… (1979), na nichž se konečně mohl naplno projevit coby rocker – bohužel nedlouho před svojí tragickou smrtí (1981). Katapult (vlastně pan Říha) by neprominul, ale tenhle bigbít byl tehdy opravdu lepší. Na oné první zmíněné desce je píseň Mám rád lidi, z níž si dnešní britští hudební idolové kousek vypůjčili (aby ho obalili vlastním, industriálním soundem) a co je sympatické, otevřeně se k tomu přiznali. Kdo ve světě by v tom přitom dohledal jakéhosi dávno mrtvého východoevropského zpěváka? Snad by to napadlo jen pár starých bývalých mániček z Česka, ale ty by zase asi nejspíš neznaly nejnovější album Prodigy...

Další plusové body patří té poctivé skupině za to, že ze Schelingerovy (na albu ne asi té nejlepší) písně použili jen hymnický refrénový popěvek, několikaakordovou, nikterak zase tak nebývalou smyčku. Pravda, ta je jim – jak tomu tak v té dnešní muzice bývá – motivem nosným. Přesto jej v jejich novince mohl postřehnout jen postarší československý posluchač, alba Hrrr na ně dobře znalý. A co víc, se Supraphonem na něj podepsali i kontrakt, čti: zaplatili. Nevídáno…

Maně se mi v této souvislosti vrací vzpomínka stará asi tak pět let, kdy dal na koncertě Radim Hladík k dobru tuto perličku: jakýsi známý ho prý upozornil na jistou skladbu z nového, již posmrtného alba Michaela Jacksona, jejíž začátek tam také zvukař ihned pustil - a ozval se nezaměnitelný nosný motiv písně Slunečný hrob. Samozřejmě, že král popu (či v tomto případě již správci jeho odkazu) jakýsi československý Blue Effect do tiráže svojí desky dávat nebude…

František Ringo Čech si za ty roky popůjčoval od světových skupin leccos – tu mu posloužili Status Quo (Mít miminko), tu Black Sabbath (Metro, dobrý den), tu dokonce sami Beatles (Namále mám), a mnoho dalších. Výsledky byly většinou rozpačité, nenáročný socialistický posluchač byl nicméně rád i za tu trochu tvrdých, zápaďáckých riffů. Na stará kolena se Ringo dočkal opaku – zápaďáci si vypůjčili od něj, potažmo vlastně od jeho pěvecké hvězdy, neboť autorem hudby je Schelinger – tak se to všude uvádí; lze nicméně při poslechu tušit, že tu aktivně spolupracovali i Stanislav „Sto Říhů Klásek“ Kubeš, ne-li také Stárek s Kavalem). Možná, že to v té reportáži měl Franta také tak poctivě zmínit, ale vždyť ho přeci známe…

Skupině Prodigy určitě patří za její poctivost dík. A také za to, že pozdvihli z mrtvých Jirku Schelingera – mimoděk tím jen potvrdili, že je opravdu nesmrtelný...