Komunistické soudy mu totiž vždycky přišily - aby se neřeklo - kriminální delikt k politickému. A naše soudy s obrovskou chutí nechávaly tyhle rozsudky na Hučínově triku, když už byly listopadovou revolucí donuceny ho rehabilitovat z trestů politických. Hučínovi pomohl až Ústavní soud. Ano, tahle instituce je jedna z mála, která si zaslouží naši úctu, a nejen kvůli poslednímu rozhodnutí v případu Hučín.

Možná ovšem, že všechno je trochu jinak a že zavilost našich soudů je fikce podle principu "zvonkajšku to tak vyzerá". V Hučínově případu se nedá jistá míra osobní zaujatosti pominout a v civilizované zemi by se případ řešil v části státu, kde nebublají žádné emoce. Velkou roli ovšem sehrál i právní pozitivismus, který je jedním z principů a strůjců naší právní bídy. Ano, komunistické soudy přišily panu X.Y. kriminální delikty. V praxi právního positivismu je těžké, ne-li nemožné najít právně pozitivní kritéria, jež by umožnila takové "kriminální delikty" prohlásit za neplatné. Laický pozorovatel se řídí výhradně rozumem a osobní zkušeností, a proto mu připadá leckterý rozsudek absurdní. Soudce se řídí literami zákona a pokud jsou tyto litery absurdní, výsledek vypadá podle toho.