Monstrózní hamburská exhibice států G20 nezavdává důvod k použití úsloví o hoře, která porodila myš. Tahle hora byla totálně neplodná a neporodila ani blechu, natož myš.

Z bilaterárního setkání Putin-Trump vzešlo příměří v části Sýrie. To je samozřejmě vítaný počin, nicméně vzešel z osobní dohody dvou činitelů: jeden, Rus Putin, prezentuje zemi, která je včleněna do G20 jen ze zdvořilosti a z obav před vodíkovými pumami. Američana Trumpa by nejraději nechali podomkem vyvést před dveře kvůli nepřístojnému chování, kdyby nereprezentoval nejsilnější ekonomiku světa – rozhodně jeden i druhý nebyli jedničkami v téhle partě. Agenda jednání byla nesena velkolepými vizemi, šlo o otočení trendu vývoje počasí na zeměkouli a nastavení ekonomického růstu v Africe. Z tak vysoko umístěných vzdušných zámků nevede žádný žebřík na trapně všední prostý povrch naší těžce zkoušené matičky Země.

Proto se média zabývala především rabováním obchodů a kamenováním policistů, jinak nebylo o čem psát. S rabováním a násilnostmi se počítalo dopředu, pro nápravce lidstva je taková akce scéna prudce nasvícená reflektory veřejného zájmu. Na iDnesu mají zajímavý rozhovor se sociologem Arnoštem Novákem. Jde o člověka levicově zaměřeného a rozhovor rozhodně stojí za přečtení. V Hamburku nebyl a ani se nesnaží vystupovat jako mluvčí těch, kteří tam řádili. Je zásadní kritik kapitalistického systému. Z otázky, co by podle něho mělo tržní ekonomiku nahradit, vyklouzl poznámkou, že by to zasloužilo speciální rozhovor. Nicméně něco řekl: Základem je progresivní politika. Protestující se nechtějí vracet k nefunkčním konceptům, jako je nacionalismus, státní socialismus východního bloku ani nacionální kapitalismus. Jde o novou formu demokracie, bez kapitalismu. Ta spočívá v tom – pokračuje v odpovědi na další otázku -, že se lidé mohou sami rozhodovat, co a za jakých podmínek se vyrábí. Náznaky jsou podle něho ve Španělsku, Itálii a Řecku – zde poznamenejme, že to jsou právě ty země, které jsou groteskně ekonomicky nefunkční a táhnou celou Evropskou unii ke dnu. Silní je hnutí nerůstu a daří se dobře družstevnictví. Místo tržní logiky orientované na zisk je třeba podle něho brát v potaz potřeby a přání širších vrstev společnosti spolu s respektováním zdrojových mezí planety.

To je hrubý výtah toho, co by se dalo pokládat za něco jako program. Můžeme nad tím krčit rameny, lze do toho vrtat a poukazovat na to, jak asi bude vypadat ekonomika založená na družstevnictví ve světě pro deset miliard lidí, do něhož směřujeme.

Poutavý je na tom jiný aspekt. Tyto teze, které bych moc rád označil za bláboly, kdybych z nich neměl hrůzu ve světle toho, co levicové koncepty napáchaly ve dvacátém století za hrůzu a utrpení, tyto teze nejsou v protikladu s tím, o čem se hovořilo na jednání G20. Je to v podstatě stejná dikce, jenomže Merkelová s Macronem nikomu nezapálili Porsche. Ona na to Zdeňka Trachtová, která rozhovor s Arnoštem Novákem velmi dobře vedla, taky poukázala, že na pořadu G20 byla ekologie, rovnost žen a mužů a migrace. Na to pan Novák, že právě tato témata mocnostem vnutila tato hnutí, nevládní organizace a jiné státy třetího světa, velmoci by je samy o sobě neřešily.

No a v tom je to jádro. Tahle hora neporodila myš. Je jako slon obklopený myšáky. Slon se myšáků bojí, ustupuje, až nakonec padne. Že s ním pochcípají i myšáci, to je smutný konec této bajky.