28.3.2024 | Svátek má Soňa


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (86)

22.5.2019

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

86 Znamenití 1

Život MUDr. Františka Veselého (1862-1923) by vydal na několik tlustých románů. Konec konců nejedna kniha o jeho životě vyšla. Jednu napsal spisovatel, esperantista, textař a herec František Kožík (1909-1997) s titulem „Kouzelník z vily pod lipami“. Nikoli náhodně se její součástí stala i stať Antonína Jančáře, týkající se historie lázní Luhačovice po odchodu Františka Veselého. Ale to předbíháme. Kouzelník a Luhačovice totiž spolu souvisí. A ještě něco navíc. Mezi námi – kdo si asi minulý čtvrtek 16. května vzpomněl, že se František Kožík před 110 lety narodil? Hlavně, že v té době „causa kulturní ministr Staněk“ zabrala několikrát několik stran v denících. Na Kožíka se pak logicky nedostalo. Proč kouzelník a proč z vily pod lipami? Oboje je spojeno s luhačovickými lázněmi.

Málokdy se stane, že historie nějaké zajímavé lokality či významné oblasti se nám nabídne jako na dlani. Letos je tomu právě 350 let od doby, kdy v roce 1669 vydal v Brně fyzik a lékař Jan Ferdinand Hertod z Todtenfeldu (1645-1724) písemnou zprávu o léčivé prospěšnosti luhačovické vody. Napsal také jak ji pít a jak se jí léčit. Což se rozneslo nejen po okolí. Přečetl si to také hrabě Vincent Serényi. Samá výročí – před 390 lety, v roce 1629 prodal Luhačovice Maxmilián z Lichtenštejna hraběti Gabrielovi Serenyimu. Ke cti hrabat Serenyiových je třeba říci, že drželi majetek až do roku 1945. Nu, a když Hertod z Todtenfeldu jeden z pramenů tak vynachválil, změnili jeho název. Kdysi mu říkali Hlavní, avšak po nastalém zájmu o jeho léčivou sílu mu dali název Vincentka. Podle tehdy žijícího hraběte Vincenta Serenyiho. Lidé přijížděli a Serenyiové postavili hostinec, léčebné domy s příslušenstvími, avšak to nestačilo. Zájem klientů přesahoval kapacity i ekonomické možnosti Serenyiů. A v té době přišel MUDr. František Veselý.

86 Znamenití 2
86 Znamenití 3

Někdy v 17. století zde byl na říčce Šťávnici tzv. Slanovodský mlýn z něhož vznikla později známá již vila Pod lipami. Na historickém snímku ještě „Lindenhaus“, později (1883) přestavěna pro potřeby hraběte Ottu Serényiho a posléze se stala bydlištěm ředitele lázní MUDr. Františka Veselého. V té době vypadala poněkud přívětivěji – viz snímek níže. V každém případě okolními lipami byl inspirován František Kožík – Kouzelník z vily pod lipami.

18. března 1862 se v rodině hostinského Veselého v Bystřici nad Pernštejnem (v té době ještě Bystřice nad Perštýnem) narodila dvojčátka. Dceruška Marie a syn František. Ten po maturitě v Brně a v Německém Brodě vystudoval za vojenské stipendium medicínu na Karlově univerzitě (promoval 1886) a stipendium splatil šestiletou lékařskou službou u 23. pěšího pluku v Sarajevě. Posléze zahájil svoji lékařskou kariéru v Brně. Mimo jiné zakoupil pozemek v nedalekých Šaraticích a postaral se zde o čerpání a prodej místní minerální vody.

V Brně se doktor Veselý stal záhy určujícím činitelem kulturní společnosti. Mezi jeho blízké přátele patřil například Leoš Janáček, bratři Mrštíkové, spisovatel Josef Merhaut a později také vynikající architekt Dušan Jurkovič. Když v roce 1898 navštívil František Veselý Luhačovice, okamžitě pochopil jejich ekonomický, zdravotní a kulturní potenciál. Jeho základní myšlenkou bylo vybudovat zde moderní moravské lázně, na což tehdy již majitelé Serenyiové nestačili. Ekonomicky ani novými vizemi. Na předělu 18. a 19. století se doktor Veselý zabýval myšlenkou vytvořit akciovou společnost, která by lázně potřebnými investicemi oživila. Obrátil se dopisem na tisíce českých lékařů – ne vždy se potkal s úspěchem. Obrátil se tedy na střední vrstvu počínaje obchodníky a konče učiteli či advokáty. Dva roky poté, v roce 1902 se schází valná hromada budoucí akciové společnosti, jejímž ředitelem je zvolen MUDr. František Veselý, výborným správcem Slovák Cyril Holuby a předsedou správní rady hrabě Otto Serényi. Nastává nová, slavná moderní etapa rozvoje Luhačovic. Doktor Veselý k jejich zbudování přizývá řadu svých přátel, mimo jiné i architekta Jurkoviče, který zde zanechává dodnes zřetelnou a výraznou stopu (Jurkovičův Dům, Chaloupka, Lázeňský dům Jestřábí). Počet lázeňských hostů, z valné části i zahraničních neustále roste.

86 Znamenití 4

V roce 1907 zemřela první manželka doktora Veselého Anna. O rok později se na večírku právníků seznámil s mladou operní pěvkyní Marií Hurychovou (1881-1966), používající pseudonym Calma. V roce 1908 uzavřeli sňatek a tato žena byla až do konce života Františka Veselého (6. ledna 1923) jeho velikou podporovatelkou a úžasnou spolupracovnicí. Na snímku oba manželé.

Jenže lázně se rozvíjely, stavělo se, investovalo a dividendy byly čím dál tím menší. Nespokojení akcionáři (členy správní rady byli většinou lékaři) tlačili na doktora Veselého tak, že nakonec odmítl „hokynářské úvahy“ týkající se rozvoje lázní a v roce 1909 na všechny funkce v Luhačovicích rezignoval. S manželkou z Luhačovic odešli, přestěhovali se do Brna a František Veselý se nakonec stal vedoucím lázeňským lékařem v Lázních Bohdaneč. Předtím si ovšem „odsloužil své“ na bojištích první světové války, kde byl mimo jiné také zraněn.

Zajímavou epizodou z jejich života je i spolupráce a nakonec rozchod s Leošem Janáčkem (1854-1928), spadající právě do doby, kdy doktor Veselý již v Luhačovicích nebyl. Pěvkyně Marie Calma Veselá na Janáčka nejprve výrazně zapůsobila svým uměním, když posléze mu velice pomohla. Tedy nejen ona, ale oba manželé Veselí. Janáček chtěl v té době uvést v Národním divadle Její pastorkyňu. Jenže šéf opery Karel Kovařovic (1862-1920) o tom nechtěl ani slyšet, neboť měl Janáčkovi co vracet z doby kdy mu Janáček v Brně „sepsul“ jeho operu Ženichové.

Avšak Marie Veselá Calma, která byla kdysi Kovařovicovou žákyní, uvedení Janáčkovy opery v Národním divadle šarmantně zařídila. Nebylo to ovšem zadarmo. Její choť MUDr. Veselý se musel zaručit za šest vyprodaných představení, případně z vlastní kapsy uhradit neprodané lístky. Naštěstí to dopadlo dobře. Janáček slavil v Praze zasloužený úspěch. Bohužel autor nepozval manžely Veselé na premiéru, a když v jednom z představení hostovala Marie Calma v roli Jenůfy, nepřišel se Janáček ani podívat. Tak svět někdy odplácí.

František Veselý se po odchodu z Luhačovic věnoval lékařské praxi a své firmě – Šaraticím u Brna. Působil také několik let v lázních na Slovensku. Dokonce přijal v roce 1921 místo lázeňského lékaře v Luhačovicích. Ale to se již hlásilo jeho podlomené zdraví z první války.

Marie Calma přežila svého muže o více než čtyřicet let. Starala se mimo jiné o jeho odkazy, o propagaci jeho práce a přesvědčila bratra malíře Jóži Úprky moravského folkloristu Františka Úprku, aby vytvořil sochu Františka Veselého, která byla v roce 1924 v Luhačovicích slavnostně odhalena. To se již vědělo a všeobecně uznávalo, jaké prozíravé sémě doktor František Veselý v Luhačovicích počátkem dvacátého století se svými přáteli a podporovateli zasel. V roce 1933 vydala Marie Calma vzpomínkovou knihu s názvem „MUDr. František Veselý“.

86 Znamenití 5

Pomník je od roku 1958 kulturní památkou. Dnes se nachází na Lázeňském náměstí před pavilonem pramene Vincentka. František Veselý stál původně ve svahu nad Inhalatoriem. Přibližně na místě, kde se dnes nachází socha Leoše Janáčka. Život je někdy zajímavější, než by se člověk nadál.

Příště: profesor MUDr. Zdeněk Brunecký, CSc.