25.6.2019 | Svátek má Ivan


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (83)

1.5.2019

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Svět někdy zlem odplácí, tedy spíše lidé. Významný český lékař a hygienik profesor MUDr. Josef Roček (13. 10. 1887- 30. 8. 1946), svého času děkan a proděkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, se stal obětí nespravedlnosti a lidské závisti v posledních letech jeho života celkem dvakrát. Již v březnu 1939 podali někteří němečtí lékaři na české ministerstvo školství udání, „že profesor Roček svojí činností uráží německý národ“. Udání tehdy zapadlo.

Hned v květnu 1945 přišlo několik udání poukazujících na údajnou Ročkovu kolaboraci s okupanty během celé války. Ihned následoval zákaz jeho vstupu na lékařskou fakultu, byl krátce internován v Kounicových kolejích a především vyšetřován na základě tendenčních svědectví.

Na obranu profesora Josefa Bočka vystoupili veřejně někteří jeho kolegové. Velmi otevřeně a jasně stav věcí pojmenoval profesor MUDr. Otakar Teyschl (1891-1968), dlouholetý přednosta kliniky dětských chorob v dnešní Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, mimo jiné i autor první české učebnice dětského lékařství. Ten prohlásil, že si profesor Roček s okupačními úřady nikdy nezadal a politicky uvažoval jako většina Čechů s tím, že jeho odstranění z fakulty stálo zbytečné životy při poválečných epidemiích v Brně, které by profesor Roček zvládl lépe než jeho nástupci. Napsal také i toto: „… byl statečným v době těžkého bombardování Brna, kdy většina lékařů utekla a jen někteří s krajním vypětím pečovali se značně omezeným vybavením a bez dodávky elektrické energie o raněné. Na organizaci této činnosti se prof. Roček velmi účinně podílel… a nyní zbabělé krysy, když je bezpečno, přicházejí a udávají, vyšetřují a odsuzují. K rozhodování se ve velkém počtu dostávají lidé, kteří žádnou poctivou a hodnotnou práci neudělali a pravděpodobně ji ani v budoucnosti neudělají…“

lékaři 83 - 1

Profesor MUDr. Josef Roček, žák profesora Gustava Kabrhela (1857-1939), patří k nejvýznamnějším postavám české hygieny…

Když se dlouhé policejní vyšetřování začalo obracet ve prospěch profesora Ročka, ten „po krátké nemoci“ 30. srpna 1946 zemřel. Pochopitelně, že mu ony poválečné události okolo jeho údajné „kolaborace“ na zdraví nepřidaly. Až 25. dubna 1947 vydala Zemská úřadovna Státní tajné policie v Brně závěr v tom smyslu, že dosavadní setření nebylo prováděno objektivně, obvinění byla malicherná a osobního rázu. Bylo rovněž konstatováno, že jeho předčasnou smrtí jsme ztratili odborníka, kterého hned tak nikdo nenahradí.

Navzdory tomu, jak bývá v této zemi často zvykem, ono stigma kolaboranta, doktora Ročka byť již mrtvého, dlouho doprovázelo formou jakéhosi tichého mlčení zejména v odborných kruzích. Jeho jméno nebylo v historii fakulty vzpomínáno a nikdo se k jeho práci nevracel. Až v roce 1996 byl jeho případ velmi objektivně popsán v časopise Universitas brněnské Masarykovy univerzity a tím snad bylo v případě profesora Ročka bohužel dodatečně a hodně pozdě učiněno zadost spravedlnosti.

Tatínek Roček byl advokátem na pražských Královských Vinohradech a syn Josef se dal na medicínu. Když v roce 1913 promoval na Univerzitě Karlově, měl za sebou studentské stáže u profesora Františka Mareše (1857-1942) v jeho fyziologickém ústavu. Zde se sblížil velice s Edwardem Babákem (1873-1926), mimo jiné budoucí světovou kapacitou na srovnávací fyziologii dýchání, s nímž se později potkali v Brně. Jeho orientaci výrazně ovlivnil zakladatel české hygieny profesor MUDr. Gustav Kabrhel (1857-1939) v jehož hygienickém ústavu pracoval jako asistent i po promoci. Zajímavá je i jeho životní kapitolka z let 1914-1918, tedy z první světové války. Jako hygienický referent se pohyboval v několika štábech rakousko-uherské armády.

Současně již od druhého ročníku medicíny publikoval odborné statě, v roce 1919 se habilitoval jako soukromý docent hygieny a studoval také u profesora Saburauda v pařížském Pasteurově ústavu. A když v roce 1920 hledali profesoři brněnské lékařské fakulty na nově založené Masarykově univerzitě přednostu ústavu hygieny, zdál se jim docent MUDr. Josef Roček nejvhodnějším kandidátem. A také byl. V únoru 1921 se ujal funkce, začal budovat hygienický ústav a v říjnu 1921 slavnostně zahájil přednášky. Pět let poté byl jmenován řádným profesorem. Byl nejen vynikajícím odborníkem a pedagogem, ale i výborným řečníkem. Přednášel spatra a záznamy jeho přednášek bez větších úprav vycházely v několika dílech (celkem přes 1000 stran), jeho práce vycházely i v zahraničí.

lékaři 83 - 2

Profesor MUDr. Josef Roček byl v roce 1932 pozván Rockefellerovou nadací ke studijnímu pobytu v USA a v Kanadě. Jeho mezinárodní renomé bylo umocněno i členstvím v Mezinárodním komitétu pro průmyslovou hygienu při Mezinárodním úřadu práce v Ženevě. V té době již upozorňoval na význam životního prostředí a varoval před možným rozšiřováním zhoubných nádorů.

Legendární byly jeho práce se studenty v terénu, kde řešil vždy praktické zdravotní a sociálně hygienické problémy. Zajímal se o budování lázní, vodovodů, vodáren, čisticích stanicí odpadních vod a také o poměry související s výživou obyvatelstva.

lékaři 83 - 3

Na snímku Josef Roček ve chvílích odpočinku při odběru vzorků studniční vody …

Aktivity profesora Ročka ve třicátých letech byly neuvěřitelné. Organizuje výstavy, besedy, přednášky, vydává řadu osvětových textů týkajících se zdravého způsobu života, vystupuje v rozhlase a v roce 1929 na novém brněnském výstavišti koncipuje výstavu Moderní žena. Zakládá „Hygienickou společnost moravskou“, které také předsedá. Zakládá a vydává časopis “Hygiena osobní, veřejná a sociální“. V plánu měl i vybudování Hygienického muzea. To mu bylo bohužel znemožněno událostmi, které uvádíme na začátku tohoto textu.

Profesor Josef Roček byl velice činorodý, neustále se vzdělával (mimo jiné pravidelně hrával na klavír a na housle), svým zápalem a úžasným organizátorským uměním nastavoval zrcadla mnoha lidem kolem sebe. Byl náročný a tvrdý šéf, často bohužel používal sarkasmy a ironii. Avšak také složil hudební dílo, skladbu „Les“ pro smyčcový orchestr, kterou v premiéře uvedl luhačovický lázeňský orchestr.

V roce 1939 například publikuje odbornou stať s názvem „V čem se zapomíná na dítě při stavbě domu a zařizování příbytku“. Kdo by to do toho pana profesora řekl, že?

Příště: profesor MUDr. Gustav Kabrhel



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.