Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Rodvínov je starobylá obec v okrese Jindřichův Hradec, první písemná zmínka o ní pochází z počátku 14. století. Mezi její významné rodáky patří shodou okolností dva lékaři, jakkoli měl Rodvínov v 19. století necelých 300 obyvatel a 40 domů. Je to zajímavé již proto, že jako první z nich se zde narodil budoucí český významný anatom Václav Steffal (1841-1894). Jeho tatínek Jan Steffal (1801-1877) hospodařil na gruntu č. 4 a patřil mezi místní vzdělance. Hospodářství statku postupně přebíral další syn Matěj (1835-1890), který jako první na jindřichohradecku zaváděl střídavé hospodaření.

Václav Steffal po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci (1862) se vydal do Prahy na studia medicínská s tím, že ho jako studenta bude finančně podporovat strýc Šimon, farář v Kostelní Raduni. Ještě během studií si Václavova nevšedního zájmu o anatomii povšiml profesor Vincenc Alexandr Bochdálek (1801-1883) mimo jiné také šéf anatomického ústavu v Praze a historiky lékařství charakterizován jako „velikán české anatomie a patologie 19. století“. A tak se Václav Steffal již tři roky před promocí, na podzim roku 1865, stal Bochdálkovým asistentem. Promoval posléze v listopadu 1868.

A na podzim roku 1865 se událo ještě něco dalšího. V Rodvínově se v rodině dalšího místního sedláka narodil syn Ondřej. Budoucí vynikající epidemiolog, historik lékařství, profesor Univerzity Karlovy MUDr. Ondřej Schrutz (1865-1932). A také budoucí docent plastické anatomie a zakladatel Ústavu dějin lékařství při lékařské fakultě.

Trochu předběhneme dobu. Profesor MUDr. Václav Steffal zemřel 14. dubna 1894. Dva dny po jeho smrti, 16. dubna 1854 se v bývalé anatomické posluchárně (tehdy již patologicko-anatomické) sešli čeští lékaři a vyslechli životopisnou vzpomínku na tohoto muže, kterou o dva týdny později otiskl Časopis lékařů českých (ročník XXXIII, číslo 16) na prvních stranách uvedeného vydání. Vzpomínku přednesl devětadvacetiletý doktor Ondřej Schrutz, někdejší Steffalův asistent, rodák ze stejné obce.

Profesor MUDr. Václav Steffal (1841-1894)

Medik Václav Steffal měl mimo jiné i úžasné štěstí. Profesor Bochdálek si velice cenil jeho svědomitému a přímo dychtivému přístupu k vědám lékařským a především k anatomii, pročež ho jmenoval svým prvním asistentem. Nebylo zvykem, aby funkce prvních asistentů získávali teprve studující. V okolí profesora Bochdálka byli spolupetenti či další asistenti, kteří měli již doktorské tituly. A Václav Steffal, je jaksi předběhl, aniž se o takové místo na slunci dral. Patřilo mu právem a on se mnohé naučil.

Profesor MUDr. Ondřej Schrutz (1865-1932), synek ze stejné vesnice jako profesor Steffal. Oba svým způsobem dobyli Prahu.

V době, kdy se Václav Steffal stal asistentem profesora Bochdalka, byl tento muž pověřován nejen odbornými, ale i společenskými úkoly. Tak například již v březnu 1849 provedl balzamování těla pražského arcibiskupa Mons. ThDr. Aloise Josefa Schrenka barona z Notzingenu (1802-1849), s použitím originálního předpisu, který sám vymyslel. Po studiích ve Vídni a v Praze již dne 16. 10. 1833 obhájil rozsáhlou disertační práci nebývalého rozsahu. Popsal v ní mimo jiné, snad jako první odborný autor na světě pitvu celého lidského mozku. Nesla název „Návod k praktické pitvě lidského mozku“. 15 stran úvodu a 203 stran odborného textu (v té době měl autor za sebou pitvu několika stovek mozků). Jak se později tyto znalosti profesoru Steffalovi hodily, když prováděl 30. května 1876 pitvu hlavy zemřelého Františka Palackého.

Od roku 1845 až do roku 1872 vedl profesor Bochdalek anatomický ústav v Praze, jehož základy byly dílem pražského rodáka profesora Františka Josefa du Toy (1722-1784). A velkým úspěchem se stalo i to, že počátkem července 1875, byl profesor MUDr. Vincenz Alexandr Bochdalek pověřen vedením aktu balzamování těla posledního korunovaného českého krále a markraběte moravského Ferdinanda I. Dobrotivého (19. 4. 1793 – 29. 6. 1875).

Navíc byl doktor Bochdalek také českým vlastencem. V dobách národnostních česko-německých sporů si ho chtěla přivlastňovat ta či ona strana, což odmítal slovy: na pitevním stole Čecha a Němce neumím rozeznat.

Profesor MUDr. Vincenz Alexandr Bochdalek byl také z vesnice Skřipov na Opavsku a pro změnu syn hajného.

Doktor Steffal se nezabýval pouze anatomií. Asistoval ve všeobecné a dětské nemocnici, byl také promován za magistra porodnictví a doktora chirurgie. Všeobecně se mělo za to, že v roce 1871, kdy odešel profesor Bochdalek do penze, bude nástupcem jmenován jeho dosavadní zástupce doktor Steffal. Jenže i tehdy zasahovala do medicíny tak trochu politika. Bochdalkovým nástupcem byl k všeobecnému překvapení jmenován dosavadní profesor anatomie v Rostocku doktor Philip Jakob Wilhelm Henke (1834-1896). Samozřejmě, šlo o zkušeného odborníka, avšak svoji roli zde částečně sehrály i otázky tak říkajíc národnostní.

Steffal se tak dostal do komunální medicíny. Pracoval jako okresní lékař v Praze, byl členem stavební komise města, jednu dobu byl i členem pražského obecního zastupitelstva a členem městské zdravotní rady a členem pražské stavební komise.

26. května 1876 zemřel František Palacký. Večer před jeho pohřbem, 30. května 1876 provedl doktor Václav Steffal pitvu Palackého hlavy. Stalo se tak za přítomnosti náměstka pražského starosty Antonína Otakara Zeithammera (1832-1919). Steffal vyjmul z lebky mozek a umístil ho do zvláštní skleněné nádoby. Podrobnosti pitvy později popsal v roce 1877 v Časopise českých lékařů. Mozek je dnes umístěn v Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v Palackého ulici v Praze.

Když v roce 1883 vznikla v rámci rozdělení pražské univerzity na českou a německou část, byl doktor Steffal jmenován prvním mimořádným profesorem deskriptivní anatomie na české lékařské fakultě. Tři roky poté byl jmenován řádným profesorem. Jeho aktivity v té době jsou pozoruhodné. Výrazně ovlivnil hygienickou a zdravotní politiku hlavního města, pracoval i jako člen Národní jednoty pošumavské a nezapomněl ani na rodnou obec- založil zde a financoval občanskou a školní knihovnu. Pracoval také jako profesor pražské malířské akademie.

Profesor Steffal byl mimořádně oblíben v obci studentské. Uměl přednášet a velice pomáhal. Snažil se sblížit svět přednášejících a svět neznalých i dychtivých. Proto ho také Spolek českých mediků jmenoval svým čestným členem. A to se každému profesoru nestávalo.

V dubnu 1894 přinesl časopis Světozor smutnou zprávu o skonu profesora Steffala. V závěru zprávy se píše:

„Ač již před šesti roky ochuravěl, vykonával stále své povinnosti a teprve o vánočních svátcích loňského roku byl nucen žádati za dovolenou. Od té doby stav jeho stále horšil, až dne 14. t. m. o 6 hodině ranní smrť ukončila jeho utrpení. Zásluhám zvěčnělého zachována buď trvalá a věčná paměť!“

S manželkou Annou, rozenou Feiglovou (1856-1916) měli tři dcery: Annu, Matyldu a Marii.

Příště: doc. MUDr. Jitka Petříková, CSc.