22.5.2019 | Svátek má Emil


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (71)

6.2.2019

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

A životy často krutě krátké. 28. října 1821 umírá ve věku nedožitých jedenatřiceti let výborný lékař, český vlastenec, spisovatel a profesor porodnictví v Linci, MUDr. František Klicpera (19. dubna 1791 – 26. října 1821). Příjmení nám evokuje známého českého dramatika. Ano, Václav Kliment Klicpera (1792-1859) byl jeho o rok mladší bratr. Konec konců, doktor František Klicpera má zásadní podíl na „zrození“ onoho výborného českého dramatika, básníka, spisovatele a středoškolského profesora.

Všechno to začalo někdy v roce 1787, kdy se v Chlumci nad Cidlinou místní krejčí Václav Klicpera (1763 - 1812) zakoukal do Anny Krenčíkové (1765 - 1832), dcery místního kolegy krejčího a kostelníka Františka Krenčíka. Vzali se v roce 1788 a dostali od rodičů rodinný domek, v němž se jim narodilo celkem jedenáct dětí. První byl po dědečkovi z maminčiny strany František a druhý byl po dědečkovi z otcovy strany Václav.

Když dospěli, usoudil tatínek Klicpera, že nejstarší půjde studovat a druhý v pořadí že po něm převezme řemeslo krejčovské. František maturoval v roce 1807 na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze studoval napřed filozofii a poté medicínu. Mezitím mladší Václav dost vyrostl a zmužněl. Postavou se na krejčího moc nehodil, tak ho tatínek nechal vyučit řezníkem. Jako patnáctiletý řeznický tovaryš šel do světa na zkušenou, avšak doslova utekl do Prahy. Za Františkem. Ten se ho ujal, zajistil mu přijití na Akademické gymnázium, později i nějaké kondice a Václav se stal jako gymnazista jedním z nejlepších studentů. A v roce 1819 získal aprobaci středoškolského profesora pro vyučování předmětů humanitních na gymnáziích. Předtím ho František uvedl do vlastenecké společnosti milovníků divadla, v roce 1813 se stal členem ochotnické družiny, která dávala ve Stavovském divadle česká divadelní představení. Tam se poznal s budoucí ženou, herečkou Annou Švamberkovou (1794-1837). Té se mimochodem předtím dvořil i jeho bratr František. A 25. března 1816 byla ve Stavovském divadle uvedena jeho první hra Blaník, dle staré národní báchorky. Než v roce 1819 přijal místo profesora v gymnáziu v Hradci Králové, měl na kontě přes dvacet divadelních her. František Klicpera z toho měl velikou radost. Takový bratrův úspěch nečekal.

On sám se účastnil velice aktivně nejen divadelního, ale i literárního a společenského života. Překládal z němčiny (například hry skvělého dramatika Augusta von Kotzebue 1761 – 1819) a z ruštiny. Používal i pseudonym František Vítěz Klicpera. Mezi jeho přátele a spolupracovníky tehdy patřili například jeho spolužák z gymnázia básník, historik, překladatel a později také zřejmě falzifikátor Václav Hanka (1791 – 1861), dále básník a překladatel Václav Alois Svoboda (1791 - 1849) či budoucí právník, spisovatel a básník Josef Havelka (1792 – 1874). S těmito přáteli se pravidelně scházeli na přednáškách kněze, filologa a historika Josefa Dobrovského (1753 – 1829) v jeho pražském bytě. V Klementinu (právě s výše jmenovanými přáteli) při deklamačních vystoupeních českých herců recitoval a hrál, jinak také studoval slovanské jazyky a staroslověnštinu.

I při studiu medicíny se František Klicpera zabýval odbornými tématy. V roce 1813 začal ve Vídni vydávat Jan Nepomuk Norbert Hromádko (1783 - 1850), učitel českého jazyka na vídeňské univerzitě, časopis Vídeňské noviny. Psali do nich také například František Palacký a Pavel Josef Šafařík. List měl beletristickou přílohu s názvem „Prvotiny pěkných umění“. V roce 1816 (to byl František Klicpera již „lékařství obojího doktor“) zveřejnil v této příloze latinsky, česky a německy psanou obsáhlou stať s názvem „ Katalog rozličných holandských neb harlemských kuchyňských a lékařských koření a květin, též cizozemských polních jetelů a pokrmních bylin, jakož i všelikého obilí a lesních semen“. V té době stať vzbudila značnou pozornost nejen v odborných kruzích, jakkoli se nám dnes může její titul zdát poněkud archaický.

lékaři 71 1

Ještě jako student filozofie a později medicíny publikoval František Klicpera básně a povídky. Mnohé mu otiskoval jeho přítel, redaktor a spisovatel Jan Hýbl (1786-1834) v jím vydávaném časopisu Rozmanitosti. List vycházel s podtitulem „Zbjrka wsseho Vžitečného a Obweselugjcýho k sslechtěnj srdce, wybraussenj rozumu a obweselenj mysli“.

Abychom si dovedli představit uvažování vzdělaných českých vlastenců na počátku 19. století, uveďme si drobný příklad. V květnu 1817 odchází z Prahy jako aktuár k hrdelnímu soudu do Nového Bydžova Klicperův přítel, zmíněný již básník a právník Josef Havelka (promoval v roce 1814). Mnozí vlastenci mu k 1. květnu 1817 poslali písemné gratulace. I přítel František. Napsal mu také: Umka česká Ti ať věčně libě pěje. Štěstí na Tebe se všudy směje. Čáckým Čechem zůstaň buď kde buď. Českou děvu po česku vždy pěsti. Německá Ti budiž pro neštěstí. Čecha však i Němce stejně suď! … Z čehož lze usoudit, že v těch dobách nebylo vlastenectví zdaleka ještě prodchnuto nacionalismem první republiky či poněkud zvrhlým nacionalismem dneška.

lékaři 71 2

V roce 1874 zorganizoval v Chlumci nad Cidlinou místní sládek Josef Daněk skupinu občanů, která si dala za cíl postavit na náměstí (dnes Klicperovo) pomník Václavu Klimentovi Klicperovi. Ten byl také 14. srpna téhož roku slavnostně odhalen. Zároveň byla umístěna na rodný Klicperovic dům pamětní deska (o jejím trochu méně humorném konci v závěru textu.)

Poté nastává v životě doktora Františka Klicpery závěrečná kapitola, o které toho bohužel moc nevíme. V roce 1818 byl jmenován profesorem porodnictví v hornorakouském Linci. Do tohoto krásného města se později přestěhoval i jeho další bratr Karel (šesté dítě krejčího Klicpery narozené 3. března 1801), který v Linci studoval. A měl s sebou i tehdy svého dvouletého syna Václava Ignáce. Jeho matka zemřela při porodu. Tento syn, později MUDr. Václav Ignác Klicpera (1816 – 1877), promoval na pražské univerzitě v roce 1841 a později působil v šedesátých letech devatenáctého století jako lékař a krajský fyzik v Novém Jičíně.

A ještě jedna zajímavá příhoda stojící za uvedení. Počátkem roku 1819 se v domě doktora Františka Klicpery objevil mladý muž, kterého dnes známe jako vlastence a básníka Františka Ladislava Čelakovského (1799-1852). Byl totiž vyloučen ze studia lycea v Českých Budějovicích pro četbu „kacířské literatury“. Od místního kanovníka si půjčil Husovu „Postilu“. František Klicpera se mladého muže ujal, zařídil mu studia v místním lyceu, kde studoval i jeho bratr Karel a poskytl mu ve svém domě také přístřeší. V prosinci 1819 píše Čelakovský z Lince svému příteli a spolužákovi z českobudějovického gymnázia Josefu Vlastimilu Kamarýtovi (1797 -1833), budoucímu knězi a vlasteneckému básníkovi nadšený dopis o tom, v jakém úžasném prostředí žije, jak využívá bohaté knihovny doktora Klicpery. V dalších dopisech popisuje i rady, jichž se mu od vlastence Klicpery dostává.

lékaři 71 3

Doktor Klicpera v Linci moc času neměl, avšak našel si chvíle k tomu, aby s bratrem Karlem a s Františkem Čelakovským zašli na procházky na vrch Pöstlingberg, na němž byl v polovině 18. století poutní kostel. Dodnes symbol města Lince. A František Klicpera Čelakovskému otcovsky radil, aby se mimo studií Schillera a Goetha věnoval také studiu jazyků slovanských, zejména pak ruštině. Později se ukázalo, jak cenné to byly rady. Čelakovský, i když později v Praze vysokoškolská studia nedokončil, byl nejen pilným sběratelem (Ohlasy písní českých a ruských), ale překládal ruské byliny z ruštiny, z němčiny pak Herdera a Goetha, z angličtiny Waltera Scotta a z latiny Svatého Augustina.

lékaři 71 4

V roce 1937 musel rodný dům Klicperů ustoupit zástavbě, kterou prosazovalo tehdejší vedení obce Chlumce nad Cidlinou. Radní tehdy obelstili tak trochu podvodem (díky novému číslování domů v roce 1830) občany i památkáře. Naštěstí nová doba přinesla v téže obci kulturní dům, který nese Klicperovo jméno. A připomínám nám tak i Klicperu Františka. Paradoxem doby je i to, že na domě v Čelakovského ulici je pamětní deska označující rodný dům V. K. Klicpery s poznámkou, že původní dům byl v roce 1937 zbourán. Když se v roce 1819 v Linci ujal František Klicpera studenta Františka Ladislava Čelakovského, netušil ani jeden z nich, že bude v Chlumci nad Cidlinou, v rodišti Klicperů a na místě jejich rodinného domku, ulice Čelakovského.

lékaři 71 5

Podrobnosti o tom, jak a proč 28. října 1821 zemřel v Linci profesor porodnictví a lékařství obojího doktor František Klicpera, neznáme. Víme jen, že se jeho šestiletého synka Václava Ignáce ujal jeho strýc Václav Kliment Klicpera. S manželkou byli i na jeho lékařské pražské promoci v roce 1841. Avšak krátký život Františka Klicpery je příkladem toho, jak člověk oddaný národu svému, vzdělání a kultuře, může i za krátkou dobu vykonat velké věci.

Příště: MUDr. Josef Hasner von Artha



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.