17.1.2019 | Svátek má Drahoslav


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (67)

9.1.2019

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

lékaři 67 - 1

Velice oblíbený a nesmírně aktivní lékař i občan v Hradci Králové MUDr. Otakar Klumpar (1860 - 1915), zvaný také právem „lékař lidumil“ podlehl těžké nemoci 3. prosince 1915. Jeho přítel a vrstevník JUDr. František Ulrich (1859 – 1939), v pořadí třetí starosta Hradce Králové pronesl ve smutečním projevu na zastupitelstvu města mimo jiné i tato slova: Jeho mnohostranná činnost v přeletu posledních dvaceti let, významnost jeho zvláštní bytosti, celé to chvění atmosféry, v níž jsme spolu žili a pracovali, to vše jest příliš živé a čerstvé, než abychom mohli věrně výstižným, ocelově chladným slovem objektivnosti dnes oceniti jeho význam… Typická byla jeho láska k našemu městu, v němž se nezrodil, jež ale učinil svým druhým domovem a jehož obrozením, vzrůstem a rozkvětem vyplnil obsah vlastního života… Jaký byl Dr. Klumpar lékař – léčitel, nýbrž lékař – těšitel, jaký to byl lidumil, jaké zlaté srdce dobilo v tomto atletickém těle, toho jsme si všichni vědomi, a to zjevně hlásal průvod zástupů, kupících se kolem jeho ztemnělé rakve, a zvlášť těch malých a chudých, kteří bol svůj ostýchavě za ní nesli…

Rodina Klumparů je historicky spojena nejen s Hradcem Králové, ale také s českou politikou z přelomu 19. a 20. století. Otec Jan Květoslav Klumpar (1826 - 1909), klasický filolog a středoškolský profesor učil na gymnáziu v Jihlavě, byl ředitelem gymnázia v Lugoši (Banát), dále pak v letech 1859-1861 ředitelem gymnázia v Uherské Skalici (zde se narodil syn Otakar), profesorem na gymnáziu v Jindřichově Hradci (zde se narodil syn Ladislav) a konečně v letech 1867 – 1888) ředitelem gymnázia v Hradci Králové. Jan Květoslav Klumpar byl mimo jiné i spisovatelem, autorem učebnic a také byl pověřen hradeckým zastupitelstvem pokračovat ve zpracování „Pamětí královéhradeckých“, které začal v roce 1836 psát spisovatel a dramatik Václav Kliment Klicpera (1792 - 1859), který v letech 1819 - 1846 na místním gymnáziu také učil, mimo jiné například Karla Jaromíra Erbena a Josefa Kajetána Tyla. JUDr. Ladislav Klumpar pracoval jako advokát (proslul jako velmi aktivní obhájce v procesu s tzv. Omladinou, mezi jeho klienty patřili také Luděk Marold, Max Švabinský či Hana Kvapilová), publikoval zajímavé texty o kulturním životě Hradce Králové, byl aktivním členem mladočeské strany, poslancem Říšské rady, členem představenstva banky Slavia a členem výboru Společnosti Národního divadla, kterou v roce 1889 spoluzakládal.

V roce 1833 byla v Německu založena kongregace Chudých školských sester de Notre Dame a o dvacet let později začala působit i v českých zemích (Hyršov 1853). Na podzim roku 1858 pozvali královéhradečtí zastupitelé Školské sestry k výuce na Čtyřtřídní dívčí škole a dali jim i na starost Opatrovnu, která byla v roce 1888 změněna na Mateřskou školu. Sestry vyučovaly i v Ústavu pro neslyšící děti, který byl v Hradci Králové založen v roce 1881 a vedly i domácnost v místním Teologickém semináři. Město se o vzdělání mládeže staralo vzorně po všech stránkách. Konec konců profesor Jan Květoslav Klumpar byl v roce 1876 spoluzakladatelem „Spolku pro podporu chudých studujících gymnázia, reálných škol a učitelského ústavu“.

lékaři 67 - 2

Na snímku (byl pořízen v roce 1905 v klášterní zahradě ústavu Chudých školských sester de Notre Dame) jsou čtyři muži, kteří se výrazně podíleli nejen na rozvoji místního školství, zdravotnictví, kultury a občanského života města. Zcela vlevo je MUDr. Otakar Klumpar, v letech 1897-1906 primář městské veřejné nemocnice a také městský lékař a hygienik. A svého času i lékař v ústavu pro neslyšící a v zařízení školských sester. Svým vlivem se o dva roky později zasloužil, že byl zvolen poslancem Říšské rady univerzitní profesor František Drtina (1861 – 1925), spoluzakladatel Masarykovy realistické strany. Na výše uvedeném snímku je profesor Drtina, v té době mimo jiné i děkan filozofické fakulty na pražské univerzitě, hned vedle doktora Klumpara. Dalším mužem zleva je významný královéhradecký právník JUDr. Hugo Gedulinger (1860 – 1923) a zcela vpravo místní podnikatel Ing. Jan Jindra (1873 – 1935).

Jen v letech 1848 – 1888 pracovalo v Hradci Králové přes třicet spolků. Jako první byl založen v roce 1848 čtenářský spolek Kasino a jako poslední v roce 1888 Dámský odbor Ústřední matice školské. Strůjcem mnoha občanských aktivit byl právě MUDr. Otakar Klumpar. Byl místopředsedou Lékařské župy severovýchodních Čech, aktivním Sokolem, stál řadu let v čele Sokolské župy Orlické, inicioval vznik cihelny a cementárny v Mašovicích, patřil k zakladatelům místního muzea, byl členem jeho dozorčí rady a věnoval muzeu četné historické předměty. Jako hygienik spolupracoval s architektem Oldřichem Liskou v rámci veřejné soutěže na vypracování regulačního plánu pravostranné labské kotliny. Získali druhé místo a jejich návrh byl nakonec skutečně realizován. Byl předsedou místního sdružení české strany lidové (realistické) a založil její Pokrokový klub. V roce 1894 byl organizátorem Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy v Hradci Králové. S manželkou Marií podporovali rozvoj krajkářství v Orlických horách, krajky vystavovali v místním muzeu a v Hradci Králové zřídili prodejnu krajkářských výrobků. Doktor Klumpar působil i v mnoha spolcích, přednášel, organizoval výstavy, byl aktivním ochotníkem spolku Klicpera, předsedou odboru Husova fondu a zakladatelem akademického spolku Dobroslav.

Jako lékař byl velice vážený. Konec konců jeho vzdělání bylo výtečné. V roce 1884 promoval na pražské univerzitě a hned nastoupil jako externista u profesora Viléma Weisse (1835 – 1891) prvního děkana české lékařské fakulty a vynikajícího chirurga. V Brně pak zastával funkci sekundáře v zemské nemocnici a v ústavu pro choromyslné. Ještě předtím získal praxi porodníka jako asistent u věhlasného českého gynekologa a vlastence profesora Jana Strenga (1817 - 1887). MUDr. Streng byl již od roku 1870 řádným profesorem porodnictví a shodou okolností v roce promoci Otakara Klumpara byl jmenován rektorem české univerzity v Praze. Při té příležitosti věnoval profesor Jan Strong čtyři tisíce zlatých na konto nadace pro podporu chudých mediků. (Jen mimochodem – tak se tehdy pomáhalo chudým, ale tenkrát nikoho, ani poslance, nenapadlo rozdávat zdarma obědy z prostředků státního rozpočtu tak, aby to jako nikoho nebolelo).

Praxi pak MUDr. Klumpar dovršil jako okresní lékař v Sobotce. Poté pracoval již v Hradci Králové jako městský lékař, hygienik, porodník a primář nemocnice.

MUDr. Klumpar patřil k aktivním podporovatelům profesora T. G. Masaryka. Ten z jeho iniciativy přijel do města v letech 1892 až 1906 celkem pětkrát, aby pronesl veřejnou přednášku. Naposledy z té doby byl Masaryk v Hradci Králové 23. října 1906 na diskusním setkání s názvem „O inteligenci a náboženství“. Hlavními diskutéry (a soupeři) byli ThDr. František Reyl za politicko-křesťanský klub a MUDr. Otakar Klumpar za Pokrokový klub. Kriticky vůči praxi katolické církve v habsburské monarchii vystoupil i Masaryk. Později se o tomto diskutování hovořilo jako o „hradeckém náboženském hádání“. Této debaty se zúčastnily téměř čtyři stovky lidí; stoupenci katolické církve odešli hodinu po půlnoci a ostatní si ještě před druhou hodinou noční vyslechli závěrečná slova doktora Klumpara. Takové věci se v tomto městě před sto lety děly.

Nejen věci takové, ale i jiné se děly. Když se v roce 1894 stal starostou Hradce Králové místní advokát JUDr. František Ulrich, rodily se věci nečekané. V té době se začíná bourat královéhradecká bastionová pevnost včetně městských hradeb. Vznikl tak prostor pro výstavbu zejména budov veřejných a díky promyšlené politice starosty Ulricha se Hradec Králové stal postupně již tehdy velice moderním městem i po stránce architektonické.

První zakázku od města (stavbu okresního domu) dostal v roce 1902 architekt Jan Karel Zdenko Kotěra (1871 -1923). Ještě předtím, v roce 1896 přivedl starosta do města Wagnerovy žáky Otokara Béma (1868 – 1949) a Huberta Gessnera (1871 – 1943), kteří projektovali budovu obchodní akademie. V roce 1905 začal s prvními projekty ve městě (sgrafitové domy) architekt Josef Gočár (1880-1945). Jeho pozdějším dílem je také schodiště u kostela P. Marie. Město začalo žít nakažlivou moderní architekturu. To byl také impuls pro místní stavebníky a městu to přineslo (i díky kulturnímu rozvoji) zcela adekvátní přezdívku SALON REPUBLIKY.

V roce 1905 se dostavil do kanceláře nejstaršího královéhradeckého projektanta, zednického mistra Václava Rejchla staršího (1852 – 1928) MUDr. Otakar Klumpar. Ten přišel s návrhem na postavení rodinné vily právě na místě, které vzniklo jako jedno z prvních při bourání části pevnosti, určené pro obytnou zástavbu. A třiapadesátiletý Václav Rejchl, zakladatel později známé rodiny královéhradeckých architektů a stavebníků se projektu vily ujal. Dnes odborníci hodnotí tuto stavbu jako tehdejší významný přínos k moderní architektuře a dílo Václava Rejchla jako významný architektonický počin, jímž autor tak trochu překonal sám sebe.

lékaři 67 - 3

Rodinné sídlo doktora Otakara Klumpara koncipoval Václav Rejchl je symetrickou nárožní stavbou s dvěma identickými byty zahrnujícím v to velkoryse pojaté salony a jídelny. Objekt byl v devadesátých letech minulého století citlivě rekonstruován. Za zmínku stojí i vtipně pojaté oplocení s ušlechtile tvarovanými pylony. Václav Rajchl se s doktorem Klumparem a jeho ženou Marií později setkával v kuratoriu městského průmyslového muzea, jehož byli členy. Měl také značný podíl, jako člen elektrárenské komise na tom, že 2. února 1910 se v hradeckých ulicích poprvé rozsvítila elektrická oblouková světla.

PS. Doktor Otakar Klumpar měl vedle svých mnohých odborných a společenských aktivit, také originální smysl pro humor. Se svými přáteli založil „žertovnou stolní pánskou společnost“ nazvanou Mrťafa, kterýžto název doktor Klumpar vymyslel. Její členové se scházeli v hostinci „U Urnerů“. Samotný význam slova „mrťafa“ není jednoznačně definován. Ze Švejka známe „starýho mrťafu“, někdy se tak označují i lidé hloupí. Avšak v případě doktora Klumpara a jeho přátel je třeba tomuto slovu přiznat význam zcela opačný.

Příště: MUDr. Jan Nepomuk Eiselt



Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.