16.12.2018 | Svátek má Albína


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (62)

5.12.2018

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

lékaři 62 1

Ve sbírkách Moravské galerie v Brně se nachází i tento krásný obraz nazvaný „Pohled nad Brno s mostem přes Svratku“. Jako autor je uveden Mořic Vilém Trapp (1825-1895). Se jménem tohoto muže je spojeno především známé brněnské Františkovo muzeum (dnes Moravské zemské muzeum), jehož byl od roku 1865 kustodem. Vilém Trap byl i konzervátorem památkové péče a jako první pořídil dokumentaci maleb tzv. přemyslovského cyklu v rotundě svaté Kateřiny ve Znojmě. Rodák z Vodňan se těšil velké autoritě i daleko za hranicemi monarchie, byl uznávaným spisovatelem, archeologem, historikem, heraldikem, numismatikem, kaligrafem a badatelem v oblasti uměni. Byl také od roku 1862 členem archeologického sboru Národního muzea v Praze. Jeho velice trpělivým domácím lékařem byl jihlavský rodák dr. Josef Vincenc Melion (1813-1905), který již předtím velmi svědomitě léčil profesora Albina Heinricha (1785 – 1864), rodáka z Frýdlantu nad Moravicí (od 5. května 1950 Břidličná), význačného historika a pedagoga, který má rovněž svůj podíl na věhlasu brněnského Františkova muzea. Předlouhá je historie toho, jak se doktor Melion, o němž je dnes řeč, k těmto dvěma osobnostem dostal.

Josef Vincenc Melion vystudoval na pražské medicíně (Dr. Med. 1840, Dr. Chir. 1841) a již v říjnu 1840 přijal místo praktického lékaře v Bruntále (Freudenthal). V těch dobách se nejen lékaři, ale také příslušníci šlechtických rodů, snažili vytvářet podmínky pro zlepšování zdravotního stavu obyvatel.

Tak například již v roce 1809 zřídil v Brně Karl Ernst Rincolini (1786 – 1867) první bezplatný soukromý ústav pro nemocné chudé děti známý to Privat- Kinderkrankenarmenanstalt v Orlí ulici. Později byla na popud několika šlechtických rodů, shodou okolností také v Brně, založena Dětská nemocnice sv. Cyrila a Metoděje na Hřbitovní ulici č. 60 (dnes Kounicova). Tato nemocnice fungovala jako bezplatná ambulantní i ústavní pomoc dětem nemajetných rodičů bez rozdílu národnosti a vyznání v letech 1846–1898. A také se stávalo, že si nemocnice budovali sami občané, což nám dnes může připadat poněkud divné.

Doktor Melion měl mimo medicíny ještě jednoho náročného koníčka – mineralogii a balneologii. Unikátní sopečná oblast Nízkého Jeseníku byla pro mladého nadšence výzkumným rájem. Již v roce 1847 vydává v pražském nakladatelství Gottlieb Haase und Söhne svoji první knihu „Geschichte der Mineral – Quellen des österreichisten Kaiserthums“. Mladý lékař putoval po Nízkém Jeseníku, odebíral vzorky minerálních vod a své výsledky publikoval. Díky jemu se kraj stal známým jako oblast s četným výskytem léčivých minerálních pramenů. Což byl předpoklad budoucího rozvoje lázeňství a turistického ruchu.

V polovině 19. století nebyla v českém Slezsku, kam Bruntál patřil, žádná veřejná nemocnice. Nejbližší byla až v Olomouci. Což představovalo více než šedesát kilometrů. A tak jednoho dne přišel dr. Josef Melion s nápadem, že by se měla založit nadace na výstavbu nemocnice. A hned ze svého nijak vysokého honoráře za dílo o minerálních pramenech Nízkého Jeseníku jako první věnoval vznikající nadaci 40 zlatých. Plných 35 let přibývaly k prvním Melionovým zlatkám další. Až druhého květnového dne 1883 zahájil stavitel Heřman Grüner stavbu první nemocniční budovy. Stavebním místem byla zahrada fary a pozemek bývalého městského sirotčince. Ke zvýšení stavebního fondu, který založil MUDr. Josef Vincenc Melion, přispěli občané města a stav fondu se zvýšil na 14 330 zlatých. Dne 7. 9. 1885 byla nemocnice slavnostně otevřena a stala se s 24 lůžky první nemocnicí ve Slezsku. Před 132 lety, dne 18. 8. 1886, vyšel zemský výnos č. 9744, kterým byla bruntálská nemocnice deklarována jako veřejná a první svého druhu v českém Slezsku. V té době byla právě rok v provozu.

lékaři 62 2

Doktor Melion odešel z tohoto světa 7. dubna 1905. Přesně na den, o sto let později, vyhlásili poslanci Parlamentu České republiky 7. duben „Dnem vzdělanosti“ (datum vydání zakládací listiny pražské univerzity Karlem IV. – 7. dubna 1348). Navzdory tomu se o takových lidech, jako byl doktor Melion a tisíce dalších, toho moc neví. A přitom by stačila pamětní deska třeba zrovna na bruntálské nemocnici. Proklamacemi vzdělaný národ totiž nevzniká.

Doktor Melion odešel v roce 1852 do Brna, kde byl nejprve okresním policejním lékařem, od roku 1855 byl ordinářem a později primářem konventu Milosrdných bratří v nemocnici Alžbětinek. Odtud jeho přátelství s jejím budoucím ředitelem doktorem Brunem Kučerou (1863-1934), když je spojila vášeň pro sběr moravských a slezských nerostů. Sbírky obou mužů jsou dnes součástí fondu Moravského zemského muzea, který obsahuje osm tisíc exponátů.

Ale předtím zanechal doktor Melion zřetelnou stupu v Nízkém Jeseníku. Nejdříve popsal minerální prameny v Zátoru (okres Bruntál - dodnes se zde čepuje Zátorská kyselka), poté v Ondrášově (dnes Moravský Beroun), odkud pochází dodnes známá Ondrášovka. Z Bruntálu odešel do Budišova nad Budišovkou a zde způsobil rovněž zdravý rozruch. Zaujaly ho totiž kyselé prameny na místě dnešních Jánských Koupelí (Johannisbrunn). Spolu s budišovským lékárníkem Václavem Radigem provedli rozbor blahodárné a léčivé kyselky lázní, které se i díky tomu po několika letech staly v Evropě pojmem. To ovšem netušil, že Jánské koupele dostanou ve 20. století dvě rány. Tou první bylo jejich znárodnění v roce 1945 a předání Revolučnímu odborovému hnutí. Tou druhou (a smrtelnou) byla naprostá absence odpovědnosti odborářů po roce 1989, kteří nechali tyto nádherné lázně svévolně zchátrat a rozkrást. Dlouhá léta zde byly jen trosky, na kterých občas parazitovaly nejrůznější, vše slibující společnosti.

lékaři 62 4
lékaři 62 3

Josef Melion napsal desítky odborných a populárních spisů, týkajících se především balneologie, mineralogie, geologie, paleotologie a přírodních věd vůbec. V samostatných monografiích popsal také činnost zmíněných již badatelů Albina Heinricha (čtvrtohorní savci, pravěké ryby) a Viléma Trappa, připomněl i přírodovědecké práce svých kolegů doktora Ferdinanda Katholitzkého (sbírky z Barrandienu, alpského triasu aj.) či Ludwiga Hoheneggra, mimo jiné autora geologické mapy Moravskoslezských Beskyd (1807-1864). V roce 1854 byl jmenován dopisujícím členem říšského geologického ústavu ve Vídni. Jeho sbírky jsou dodnes podkladem pro další studia například geologie Slezska. Unikátní jsou v Melionově sbírce otisky rostlin a měkkýšů v kulmských břidlicích z okolí Bruntálu. Odborný záběr Melionův byl neuvěřitelný (Meteority – 1889; Hornické a požární kamenné útvary z okolí Brna (1851); O balneologické literatuře na Moravě (1855); Lázeň Dobrá voda u Mrákotína (1864); Kritické přezkoumání literatury o minerálních pramenech císařské části Slezska (1859) a mnohé jiné).

Josef Melion nezapomínal ani na své rodné město. V Jihlavě bylo v roce 1892 městské muzeum. Jeho začátky byly těžké, město nemělo nazbyt prostředků na nákup exponátů. V roce 1894 věnoval doktor Melion jihlavskému muzeu sbírku 84 kusů minerálů. V Jihlavě si Josef Melion notoval s velkým sběratelem přírodnin, rovněž lékařem a prvním primářem jihlavské Všeobecné nemocnice Franzem Juliem Grünerem (1797-1879), jehož sbírka se stala majetkem muzea z páně primářovy pozůstalosti. 22. května 1808 spadl u Stonařova nedaleko Jihlavy meteorit. Jeho velký úlomek darovala jihlavská obec v roce 1895 městskému muzeu, když právě dr. Melion onen úlomek také popsal v knize „Die Meteoriten“ vydané šest let předtím.

Zajímavé také je to, že v době svého působení v Budišově nad Budišovkou zařadil právě dr. Melion Červenou horu u Guntramovic mezi původní vulkány Nízkého Jeseníku (Uhlířský vrch, Malý a Velký Roudný, Venušina sopka). Dalšími studiemi se potvrdilo, že jeho hodnocení bylo naprosto přesné. Potvrdil to například v roce 1893 po podrobném průzkumu Červené hory znamenitý geolog a profesor brněnské německé techniky dvorní rada Alexander Makowsky (1833-1908).

Devadesát dva let doktor Melion léčil, sbíral, studoval a publikoval. V seznamu význačných rodáků města Jihlavy (ve Wikipedii) jeho jméno bohužel schází. A přitom se narodil přesně pouhých sto let před vyhlášením českého „Dne vzdělanosti“.

lékaři 62 5

Fotografie doktora Josefa Meliona (uprostřed nejnižší řady) je také na reprezentativním fotografickém tablu čestných a korespondenčních členů opavského přírodovědeckého spolku, který v druhé polovině 19. století v Opavě založil výborný přírodozpytec, profesor přírodopisu na opavském gymnáziu Emanuel Urban (1821-1901). Na tablu uprostřed. Tablo v roce 1905 zhotovili členové spolku, také proto, aby se na mnohé nezapomnělo. Josef Melion je zde ve velmi dobré společnosti. Uprostřed první řady je například polárník a objevitel Země Františka Josefa dr. Julius Ritter von Payer (1842-1915) nebo Adolf Ducke (1876-1959) aktivní entomolog a botanik žijící v Brazílii a mnozí další významní přírodovědci, na které svět již tak trochu zapomněl.

Příště: MUDr. Emil Flusser

*****************************

Od roku 2012 vydává Okrašlovací spolek Rozhledna v Čeladné každým rokem zajímavé a žádané knihy o Beskydech. Vycházejí ve formátu A4 s tvrdými deskami, s výraznou grafickou úpravou, na křídovém papíře s barevnými snímky v rozsahu téměř pět set stran. Všechny knihy stojí pouze 490 Kč. 24. listopadu byla za účasti tří set (!) hostů pokřtěna kniha „O LIDECH V BESKYDECH A O POZORUHODNÝCH ZAJÍMAVOSTECH A PŘÍRODNÍCH PAMÁTKÁCH III“. Římská číslice na konci svědčí o nebývalém zájmu o takto koncipovaný obsah knihy. Uvedené publikace se neprodávají v knihkupectvích, avšak zájemci si o ně mohou napsat na adresu „Okrašlovací spolek Rozhledna, Čeladná 42, 739 12“ nebo na e-mail ondrejnikrozhledna@seznam.cz. Spolek knihy samozřejmě i rozesílá.

O lidech v Beskydech


Diskuse


A. Alda
11:08
5.12.2018

I. Procházková
13:01
6.12.2018

počet příspěvků: 2, poslední 6.12.2018 01:01









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.