17.12.2018 | Svátek má Daniel


HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (61)

28.11.2018

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Je to již bezmála dvacet let, kdy mi zavolala jedna kolegyně z Jeseníku s tím, že je v místních lázních na léčení Miloš Kočka, jestli nechci, aby mi s ním sjednala schůzku a nezkusil o něm něco napsat. Přijal jsem tu nabídku rád, protože do té doby jsem o advokátu JUDr. Miloši Kočkovi (1910-2010) věděl pouze to, že napsal také krásný román o Vincenzi Priessnitzovi (1799-1851), zakladateli dnešních Priessnitzových léčebných lázní v Jeseníku, pod názvem „Prameny živé vody“. A tak jsme se nakonec sešli a já s úctou naslouchal barvitému vyprávění čilého a vzdělaného muže, který tehdy na svých devadesát let vůbec nevypadal. Dozvěděl jsem se mnohé a tenkrát jsem poprvé slyšel o úžasném člověku, vědci a lékaři Josefu Reinholdovi (1885-1947), který z lázní v Gräfenbergu vybudoval velice moderní léčebný ústav.

Priessnitzovy léčebné lázně

Priessnitzovy léčebné lázně jsou zasazeny do malebné přírody Jeseníků. Na snímku jeden z léčebných domů Sanatorium Priessnitz, dílo to světoznámého architekta Leopolda Bauera (1872-1937) z let 1908-1909 (přístavba v letech 1928-1929). Lázně původně vznikly na území osady Gräfenberg, která byla součástí města Jeseníku (do roku 1947 Frývaldov).

S životem Josefa Reinholda jsou úzce spojena tři města, která se dnes nacházejí na západní Ukrajině (dříve také Halič), několik desítek kilometrů jižně od Lvova. První je město Stryj, v němž ještě před druhou světovou válkou žili celkem v pohodě Ukrajinci, Poláci a Židé. A zde se v jedné židovské rodině 14. července 1885 narodil Josef Reinhold. O pár let později se zde narodil známý polský cestovatel Kazimierz Nowak (1897-1937) a na místním ukrajinském gymnáziu studoval Stepan Bandera (1909-1959).

Josef Reinhold

Josef Reinhold, od malička velice nadaný chlapec vychodil ve Stryji obecnou školu, absolvoval místní polské gymnázium, na němž v roce 1904 maturoval. Čtyři roky poté byl ve Vídni promován doktorem filozofie. To mu ovšem nestačilo – dal se na studia medicínská a v témže městě po dalších čtyřech letech promoval jako lékař. To se psal rok 1912.

Je celkem logické, když se vzdělaný filozof, lékař, milovník klasické hudby, malířství, znalec asi deseti jazyků, výborný matematik a také člověk, začne zabývat neurologií a především psychiatrií. Josef Reinhold měl úžasné štěstí, že se během studií a posléze po nich, potkal s vynikajícími odborníky. Hospitoval na vídeňské neurologické klinice, kterou vedl Lothar Ritter von Frankl - Hochwart (1862-1914), dále pak měl možnost konzultovat s vynikajícím internistou, odborníkem na cukrovku a profesorem medicíny na Vídeňské univerzitě Carlem von Noordenem (1858-1944). Třešinkou na dortu jeho vzdělání byly konzultace s výborným psychiatrem, pozdějším nositelem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, Juliem Wagnerem von Jauregg (1857-1940) a návštěvy kurzů psychoterapie vedených samotným Sigmundem Freudem (1856 – 1939). A ve svých osmadvaceti letech nastupuje jako asistent šéflékaře MUDr. Rudolfa Hatscheka (1865-1921) v Priessnitzově sanatoriu v Gräfenbergu. S tím, že se bude věnovat lázeňskému léčení duševních a nervových chorob.

Jenže to se již schylovalo k první světové válce, během níž byl doktor Reinhold povolán do funkce vedoucího psychiatrického oddělení ve vojenské nemocnici v Opavě a posléze se vrátil do Jeseníků. V roce 1921 byl po smrti doktora Hatscheka jmenován přednostou celého lázeňského komplexu. Za několik let zde vybudoval velice moderní léčebné zařízení využívající nejnovějších medicínských poznatků psychoterapie a neurologických léčebných metod, aniž by potlačoval tradice vzniklé ještě za života Vincenze Priessnitze. Mezi klienty lázní byl mimořádně oblíben, byl velice snášenlivý a bylo-li třeba, dokázal zpaměti, on polský Žid, zarecitovat Seiferta nebo Goetha. Logicky ctil Chopina, ale také Smetanu a Vivaldiho.

Jenže posléze se v Německu a v celé Evropě začali ujímat moci nepřátelé těch, které měl rád. Možná se trochu naivně domníval, že se schová se svým židovstvím poblíž svého rodného města, v lázních Truskavec, kam odešel v roce 1939, když předtím odmítl prestižní místo profesora psychiatrie ve Spojených státech. Truskavec byl a je nádherné lázeňské městečko, jehož minerální prameny jsou známy po staletí. Jenže Hitlerovi fanatici byli zlověstně důslední. V nedalekém Drohobyči, které se stalo třetím osudovým městem Josefa Reinholda, vytvořili velké židovské ghetto, jehož obyvatele začali ke konci války likvidovat. Tak zde zahynul například Reinholdův vrstevník, polsky píšící židovský spisovatel Bruno Schulz (1892-1942), jehož poetické povídání „Skořicové krámy“ později tolik miloval Bohumil Hrabal. Doktor Reinhold měl ve chvíli, kdy byl v zástupu vězňů vedených do nedalekého lesa k zastřelení (blížila se Rudá armáda), jakési zvláštní štěstí – ze skupiny vězňů si ho vyžádal velitel tábora s tím, že potřebuje lékaře. Do konce války pak žil doktor Reinhold v podzemní kobce budovy SS, kde se ukrývaly desítky vězňů, kteří chtěli přežít.

Přežili, zatímco miliony Židů nikoliv.

Filozof, lékař, primář, přednosta, autor řady odborných, dodnes ceněných statí Josef Reinhold se po válce sice vrátil do jesenických lázní, avšak duševně a fyzicky znavené srdce z dob války druhé, nevydrželo.

Třetího listopadu 1947 dotlouklo srdce tohoto muže naposledy. Muže, který vytvořil z původních Priessnitzových lázní světoznámé neurologické a psychiatrické pracoviště, které je dodnes hojně navštěvováno a ceněno. V Jeseníku na Josefa Reinholda nezapomněli. Jeho jméno nese jedna z místních fontán a často je vzpomínáno. Horší to je v dalších částech této země. O mnohých nevíme, aniž by nám byli skryti za horskými masivy Jeseníků.

Bruno Schulz - Setkání

Reinholdův vrstevník Bruno Schulz byl i znamenitým malířem. Jeho SETKÁNÍ z roku 1920.

Příště: MUDr. Josef Vincenc Melion



Diskuse


P. Andrle
15:17
28.11.2018

A. Alda
13:51
28.11.2018

počet příspěvků: 2, poslední 28.11.2018 03:17









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.