Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Například na mnohé generace českých lékařů anatomů v minulých staletích můžeme být právem hrdi.

Revoluční rok 1848 je jedním z významných historických milníků v životě habsburské monarchie. Jeho průběh i následné události výrazně ovlivnily o sedmdesát let pozdější vznik samostatného Československa. Z tohoto hlediska jsou všechna svědectví z roku 1848 velice významná, jakkoli některé radikální kroky části obyvatel Prahy, byly tehdy spíše na škodu věci. Jde o události ze „svatodušního týdne“ v červnu 1848.

12. června 1848 se v Praze na tehdejším Koňském trhu konala „sbratřovací mše“, kterou sloužil miletínský kněz, vlastenec Jan Arnold (1785-1872), bratr Emanuela Arnolda (1800-1869), radikálního publicisty a spoluzakladatele tajného spolku Repeal. Pobožnost, která se konala u tehdejší barokní jezdecké sochy svatého Václava umístěné proti dnešnímu Hotelu Evropa (autor Jan Jiří Bendl) byla nejen klidná, ale velice početná. Sešlo se na dva tisíce občanů, studentů, družiček, paní a dívek v krojích i dělníků, kteří se společně modlili a posléze si podávali ruce a přáli si pokoj a sbratření. Přišli i delegáti stále ještě probíhajícího Slovanského sjezdu. Mnozí účastníci se na místo dostavili tak, že prošli Koňskou bránou, která byla tehdy na místě dnešního Národního muzea.

Takto vzniklý odpolední ruch neušel pozornosti jednoho z obyvatel tehdejší i dnešní Krakovské ulice. Traduje se, že tato ulice je v Praze již 670 let – v roce 1348 vzniklo její jméno podle kupců z Krakova, kteří se zde usazovali. Tento devětadvacetiletý muž, lékař, který promoval na pražské univerzitě dva roky předtím, vyšel ke Koňské bráně a měl s sebou kameru (cameru obscuru), s jejíž pomoci se daly zhotovovat snímky systémem tzv. daguerrotypie, což byla metoda předcházející klasickému fotografickému procesu, již vynalezl v roce 1839 francouzský výtvarník a jeden z průkopníků fotografie Louis Daguerre (1787-1851).

Onen muž, pozdější vynikající znalec patalogické anatomie, byl budoucí profesor MUDr. Václav Treitz (1819-1872). Princip daguerrotypie ho velice zaujal již jako studenta, a proto si pořídil potřebná technická zařízení. A jako vlastenec musel onu mši zvěčnit, jakkoli netušil, že se později zvrhne v tzv. „kočičinu“, přerostlou v násilí, když navíc jednou z jejích obětí bude i kněžna Eleonora Windischgrätzová ze Schwarzenberka, kterou ten den v půl páté odpoledne zabila za okny jejího bytu v Celetné ulici zbloudilá kulka jednoho z nerozvážných útočníků.

V následujících dnech se mnohé politické požadavky české liberální politické reprezentace trochu rozplynuly v niveč a mezi Vídeň a Prahu byl vražen klín nedůvěry. Zbytečné „spontánní radikální povstání“ v Praze bylo potlačeno. Mohlo toho být dosaženo více, avšak oprávněné české státoprávní požadavky byly tak trochu pohřbeny. I když například o pár měsíců později přijímá Vídeňský sněm zákon o zrušení roboty navržený poslancem Hansem Kudlichem (1823-1917) z Úvalna a podložený rozbory doktora Františka Augusta Braunera (1810-1880), rodáka z Litomyšle a autora bohužel neúspěšného návrhu na federativní uspořádání monarchie.

Nicméně onen snímek doktora Treitze je unikátní. Unikátním se stal také díky tomu, že z onoho daguerrotypu byla posléze vyrobena dodnes známá litografie.

Stalo se to tak, že jeden z našich největších litografů, mimo jiné i vydavatel podobizen slavných mužů českých dějin, František Štír (1804-1864) vytvořil podle originální předlohy doktora Václava Treitze (s nímž se poznal za poněkud romantických okolností) výše uvedenou litografii. Je to úžasný pohled na onu mši na Koňském trhu před 170 lety. Teprve o patnáct let později vznikají nejstarší fotografické snímky Prahy, jejichž autorem je většinou významný evropský a pražský fotograf František Fridrich (1829-1892).

O pár měsíců později bylo toto místo přejmenováno na základě návrhu Karla Havlíčka Borovského (1821-1856) na Svatováclavské, později na Václavské náměstí.

Hostomice jsou malé město v okrese Beroun. Městem jsou již od roku 1738. Ačkoli nikdy neměly více než dva tisíce obyvatel, jejich historie je úžasná, zejména pokud se týče památek, hospodářského rozvoje, místní architektury a význačných rodáků. Mezi zajímavé osobnosti patří rodina statkáře Greifa, kam patří také jeho synové, výborní lékaři MUDr. Josef Greif (1871-1954) a profesor MUDr. Karel Greif (1885-1964). V městečku se ale dne 9. dubna 1819 narodil v rodině místního advokáta (hraběcího justiciára) Václav Treitz, jeden z nejvýznačnějších českých lékařů 19. století. Hostomičtí dodnes pečují o jeho rodný dům čp. 71 na Tyršově náměstí.

Václav Treitz maturoval na gymnáziu v Benešově, promoval na pražské lékařské fakultě v roce 1846. Krátce poté mohl studovat u významného rakouského anatoma profesora Josefa Hyrtla (1810-1894) ve Vídni. V roce 1852 byl jako již zkušený a vzdělaný asistent ústavu patologické anatomie pověřen funkcí prosektora na Jagellonské univerzitě v Krakově, kde byl také po roce jmenován řádným profesorem patologické anatomie. V roce 1855 byl povolán jako profesor zpět na pražskou univerzitu, na jejíž lékařské fakultě převzal katedru patologické anatomie. Byl mimo jiné i brilantní řečník a patřil mezi vynikající pedagogy, kteréhožto přednášky se těšily neuvěřitelnému zájmu studentů. V roce 1856 popsal „musculus suspensorius duodeni“ (hladký sval na vnitřní straně břišní dutiny, dodnes nazývaný Treitzův sval). Lékařská terminologie zná také Treitzův úhel, Treitzův oblouk, Treitzovu kýlu, Treitzovu membránu a jiné pojmy nesoucí jméno profesora Treitze. V roce 1856 vydal monografii o retroperitoneální hernii a tři roky poté publikoval práci s názvem uremická kolitida. Obě práce jsou dodnes oceňovány i v mezinárodním měřítku.

V roce 1858 vybudoval profesor Treitz na zahradě všeobecné nemocnice samostatnou budovu patologie – patologicko-anatomický ústav, který v té době patřil k nejmodernějším v Evropě. Stal se také jeho ředitelem.

Profesor MUDr. Václav Treitz byl pro své postoje považován i za národního buditele, protože se podílel i na aktivitách spojených s národním obrozením. Často čelil i nejrůznějším úředním výtkám, avšak všemu navzdory si vedl svou.

Poslední červencový den roku 1869 byl dnem velkého národního smutku. Z budovy Fyziologického ústavu ve Spálené ulici v Praze vyšel smuteční průvod, který ve svém průběhu čítal více než deset tisíc účastníků. Ti doprovodili na Vyšehradský hřbitov jednoho z největších českých vědců 19. století, Jana Evangelistu Purkyně (1787-1869), také zakladatele onoho Fyziologického ústavu. V průvodu, který trval hodinu a půl, šli samozřejmě i zástupci univerzity, prorektoři, děkani a doktoři lékařských a filozofických fakult. Novináři byli (podobně jako dnes) již tenkrát „všímaví šťouralové“. V dobovém tisku píše jeden z referujících o průběhu Purkyněho pohřbu, že Treitz byl jediný z profesorů, kteří došli až ke hrobu na Vyšehradě, neboť „ostatní pánové průvod postupně opustili“. Ať to bylo jakkoli, profesor Treitz si Jana Evangelisty nesmírně vážil.

V souvislosti s Treitzovým působením v pražské lékařské obci nelze pominout velikého českého vlastence, cestovatele a vynikajícího lékaře Viléma Dušana Lambla (1824-1895). Ten po promoci v roce 1849 nastoupil jako Treitzův asistent, později pracoval v pražské Dětské nemocnici Františka Josefa, kterou vybudoval a vedl profesor lékařské fakulty Josef Vilém svobodný pán z Löschneru (1809-1888), rodák z Kadaně. V roce 1859 publikovali MUDr. Lambl a MUDr. Löschner článek, v němž popsali prvoka-střevního parazita vyvolávajícího dětskou úplavici. Byl nazván po svém objeviteli „Lamblia intestinalis“. Nejen tímto se MUDr. Lambl zapsal do dějin světového lékařství. Ovšem, když v téže době odešel profesor MUDr. Václav Treitz do výslužby, očekávalo se, že na jeho místo nastoupí již mezinárodně známý a uznávaný doktor Lambl. Leč nestalo se tak, neboť pro vídeňské úřady byl tento muž příliš velký slavjanofil a nebyly ani zapomenuty jeho aktivity v revolučním roce 1848. Vilém Dušan Lambl (mimo jiné také milenec Boženy Němcové) si ale měl z čeho vybírat. Přijal v roce 1861 místo na univerzitě v Charkově, kde byl ihned jmenován mimořádným profesorem a po roce řádným profesorem patologické anatomie. V červenci 1869 šel již jako cizí (ruský) státní příslušník vedle profesora Treitze v Purkyňově pohřebním průvodu.

Po roce 1989 došly mnohé věci nápravy. Například od roku 2009 je v Kadani opět Löschnerovo náměstí. O profesoru Vilému Dušanu Lamblovi připracujeme objemný text.

27. srpna 1872 požil profesor Václav Treitz kyanid draselný (lidově známý jako cyankali). Jako lékař znal potřebné množství k tomu, aby jed působil okamžitě. V tu chvíli sice netrpěl, avšak trpěl již několik let předtím. Prožíval úzkostné psychické stavy, záchvaty melancholie, podezíravosti a začal se vyhýbat nejen pitevnám, ale i kolegům. Snad důsledek četných, opakujících se poranění při pitvách, často se dlouho hojících – kdo ví.

V Národních listech vyšel k jeho odchodu z tohoto světa velice vřelý citlivý nekrolog a veřejného uznání se profesoru Treitzovi dostalo i jinak.

V roce 1882, deset let po Treitzově smrti, byla z iniciativy Spolku českých lékařů odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Hostomicích. Při té příležitosti se konala malá slavnost. Byla započata mší v místním farním kostele, odkud se vydal průvod lékařů, představitelů obce, občanů a spolků místních řemeslníků s prapory a v doprovodu kapely k Treitzově rodnému domu na náměstí. Slavnostní projev pronesl profesor MUDr. Vítězslav Jankovský (1847-1925), primář oddělení pro nemoci kožní a příjičné ve všeobecné nemocnici v Praze, později také rektor Univerzity Karlovy, rovněž velice dobrý historik medicíny. Celá slavnost byla ukončena banketem v místním Krásově hostinci. Alespoň takto popsal tento slavnostní akt profesor MUDr. Chodounský (1843-1931), v letech 1878-1888 redaktor Časopisu lékařů českých.

Jen pro zajímavost. V sále onoho Krásova hostince měla čtyři roky předtím (1. září 1878) premiéru Prodaná nevěsta v podání místního ochotnického spolku. K jejímu provedení dostali tehdy hostomičtí písemný souhlas skladatele Bedřicha Smetany. To jen jako poznámku na dokreslení zajímavé dobové atmosféry, jíž byla rodná obec Tietzova prodchnuta po staletí.

Hrob profesora MUDr. Václava Treitze najdeme na Olšanských hřbitovech.

Příště: profesor MUDr. Antonín Heveroch