Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů.

V roce 1897 se rodina vysloužilého vojáka z bosenské války, berního úředníka Jana Fingerlanda (*1858) usadila v Jičíně, kam byl Jan Fingerland přeložen. Pocházela odtud Fingerlandova manželka Anna, rozená Petřinová. Nastěhovali se do domu jejího otce (bývalého puškaře jičínského pluku) v jičínském Libosadu i s tříletým synkem Janem Fingerlandem (1894-1965), který si později změnil své příjmení na Kasalický, podle jména své manželky Boženy. Mimochodem tento legionář a vysoký důstojník Československé armády, význačný vojenský teoretik a publicista

strávil válku v Terezíně a téměř zázrakem přežil. Po válce pracoval generál Jan Kasalický na ve vysoké funkci na generálním štábu armády, avšak 20. dubna 1948 byl „pro nepokrokový postoj vůči lidově demokratickým zásadám“ vyloučen ze všech odbojových organizací a jeho žádost o přezkoumání nebyla úspěšná. 1. srpna 1949 byl přeložen do výslužby.

Jan Kasalický měl ještě tři sourozence. Sestra Anna, později provdaná Mazáčková, byla učitelkou v Jičíně, nejmladší bratr Karel byl ředitelem jedné bratislavské firmy a prostřední bratr Antonín (1900- 1999) patřil mezi slavné české patology. Vlastě mezi ně stále ještě patří.

Sourozenci Fingerlandovi nejprve absolvovali jičínské gymnázium. Zde je nutné se trochu zastavit, protože vždy šlo nejen o úžasné, ale i o velice starobylé učiliště. Bylo založeno jako jezuitské gymnázium v roce 1624 Albrechtem Václavem Eusebiem z Valdštejna. Od roku 1867 zde byly všechny předměty vyučovány výhradně v češtině (leč již od roku 1819 nepovinně). V jeho učebnách sedávali i takoví studenti, jakými byli František Ladislav Rieger, Bohuslav Balbín, František Šír, Jan Gebauer, František Cyril Kampelík, Josef Gočár, Josef Váchal, Jaroslav Seifert a mnozí další.

V roce 1932 získalo gymnázium v Jičíně čestný název Gymnázium Františka Lepaře; název byl obnoven až v roce 1991. To díky jemu byla v letech 1882-1883 postavena nová budova gymnázia. Jméno profesora Antonína Fingerlanda je uvedeno mezi významnými studenty gymnázia, avšak mezi osobnostmi Jičína, na městské webové stránce bohužel uvedeno není, jakkoli je tam několik současných herců a hereček (samozřejmě, nic proti nim). A to je navíc profesor MUDr. Antonín Fingerland od roku 1991 čestným občanem města Jičína! Ale když v roce 1993 slavilo město Jičín 700 let existence, konalo se v sobotu 5. června v místním Kulturním domě Slavnostní shromáždění jičínských rodáků. Značnou pozornost upoutal právě přítomný profesor Fingerland vzpomínkami na dětství a na studentská léta v rodném městě.

Po maturitě v roce 1918 studoval Antonín Fingerland na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a promoval 23. února 1924. Upozornil na sebe již během studia. V letech 1921-1922 působil jako demonstrátor v Oddělení pro topografickou anatomii v anatomickém ústavu, které vedl profesor MUDr. Karel Weigner (1874-1937). A hned po promoci si ho vyžádal jako asistenta šéf nového patologicko-anatomického ústavu (Hlavův ústav) profesor MUDr. Jaroslav Hlava (1855-1924).

Dne 21. dubna 1926 byla započata v Hradci Králové stavba velké krajské nemocnice. Úplný provoz v ní byl zahájen 12. listopadu 1928, což je termín z dnešních měřítek naprosto nemyslitelný. V nové nemocnici bylo prozatím šest samostatných oddělení. Vedením infekčního oddělení spojeného s prosekturou byl pověřen nově jmenovaný osmadvacetiletý primář (sic!) MUDr. Antonín Fingerland. A Hradec Králové se mu již stal osudným.

23. října 1945 byl uveřejněn dekret prezidenta republiky ze dne 13. října 1945 o zřízení Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V listopadu 1945 byl jmenován do učitelského sboru nové fakulty i doc. MUDr. Antonín Fingerland pro obor patologické anatomie. První promoce se konala 15. dubna 1946. V roce 1951 byla podle sovětského vzoru Lékařská fakulta v Hradci Králové přeměněna na Vojenskou lékařskou akademii. Ta byla zrušena dne 28. dubna 1958. Podle tehdejších zvyklostí, museli mít v té době vedoucí lékaři vojenské hodnosti. Profesor Fingerland byl například plukovník.

Nicméně se v roce 1945 doktor Fingerland habilitoval, profesorem byl jmenován v roce 1946 a rok předtím se z primáře oddělení stal přednostou Ústavu patologie Lékařské fakulty v Hradci Králové při Univerzitě Karlově. Ústav vedl až do roku 1970. V roce 1992 byl přejmenován na Fingerlandův ústav patologie. Byly ovšem chvíle, kdy ústav nevedl. V roce 1953 odmítl zařadit do výuky nesmyslné teorie sovětských „vědců“ Lysenka a Lepešínské. Když posléze sovětští soudruzi „pochopili“, bylo mu vedení ústavu vráceno. Jednou mu dokonce na krátkou dobu zakázali přednášet. To když studentům popisoval příběh jistého pacienta jménem Gottwald, který v březnu 1953 zemřel v hradecké nemocnici na syfilis. Pan profesor neviděl nic lepšího, než aby při patologické přednášce o syfilitýdě, srovnal případ hradeckého Gottwalda s případem, který „měli nedávno v Praze“. A jako třešinku na dortu přidal popis třetího stádia této nemoci, paralýzu mozku, při čemž se zmínil o vůdci světového proletariátu. Profesora Fingerlanda si pozval na kobereček tehdejší politický dozorce na hradecké klinice. Byl jím známý dogmatik, generálmajor profesor MUDr. Hybášek, vedoucí ORL oddělení. Jako lékař musel dát svému kolegovi za pravdu. Avšak jako dogmatik mu zakázal přednášet medikům.

Profesor Fingerland na svém pracovišti…

Odborný život profesora Fingerlanda se neodehrával pouze v Praze a v Hradci Králové. Studoval například půl roku infekční nemoci v Pasteurově ústavu v Paříži, účastnil se mnoha patologicko-anatomických sjezdů ve světových metropolích (Londýn, Berlín, New York, Mnichov, Milán, Neapol, Moskva, Vídeň, Leningrad, Geissen, Varšava), v některých pak opakovaně. V roce 1957 ho svým čestným členem jmenoval polští patologové, v roce 1966 byl jmenován čestným členem Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Aby byl výčet úplný, v roce 1995 dostal Zlatou medaili Univerzity Karlovy, v roce 1996 byl jmenován Rytířem českého lékařského stavu a o rok později se stal čestným občanem Hradce Králové.

Málo se ví o tom, že v roce 1933 získal prestižní první cenu v pražské soutěži amatérských fotografů. Fotografoval pochopitelně také v laboratořích pro potřeby lékařské. Avšak na dovolených a při cestách do rodného kraje fotografoval pro radost. Během druhé války fotografoval například barokní památky na rodném Jičínsku. Tento svůj archiv věnoval jičínskému muzeu. Jednou z nejzajímavějších památek na Jičínsku, je Boží hrob v Drahorazi. Pan profesor vyfotografoval tuto památku v roce 1941 a dle odborníků jde o snímek vysoké profesionální úrovně, podobně jako desítky dalších z jeho „barokní válečné kolekce“. Konec konců, posuďte sami, snímek zveřejňujeme:

Kaple Božího hrobu na Jičínsku byla postavena roku 1698. Jejím zakladatelem byl František Josef hrabě Šlik a byla postavena dle plánů vlašského architekta Giuseppe Gilmettiho. Je jednou z nejstarších tohoto typu v Čechách postavená dle kaple stojící uprostřed Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě.

Život pana profesora, podobně jako mnoha jiných velkých osobností, je prolnut mnoha legendami, ovšem vesměs pravdivými. On sám byl velkým bojovníkem proti kouření (svého času napsal i prezidentu Havlovi, aby přestal kouřit), jakkoli menší část svého života intenzivně prokouřil. Jeho žák Zbyněk Veselský vzpomínal, jak mu kdysi pan profesor sdělil, že „všichni kuřáci zemřou na karcinom plic nebo na postižení srdečně-cévní, někteří se toho však nedožijí…“. Všechno to ovšem začalo tím, že se doktor Fingerland v roce 1936 při své cestě do Benátek setkal s italským patologem De Fabris s nímž se shodli, že by příčinou rakoviny plic mohlo být kouření.

Antonín Fingerland měl sympatickou přezdívku „Fingi“. Byl milovníkem studentských plesů, často byl volen jejich králem, který protančil celou noc.

Miloval svoji ženu Elišku a do konce jejího života jí onikal. O tom, že měla rakovinu prsu, se dozvěděl až při její pitvě. Ještě v devadesáti letech jezdil do ústavu na kole. Na toto pracoviště docházel až do svých osmadevadesáti let a pravidelně se zapisoval do prezenční knihy. Na konci života ještě luštil německé křížovky, avšak fyzických sil ubývalo. Zemřel 27. prosince 1999, dva měsíce před dovršením stovky.

Profesor MUDr. Antonín Fingerland, DrSc. byl jmenován čestným členem spolku „Pekařova společnost Českého ráje“, který navázal na předválečnou činnost “Pekařovy společnosti pro povznesení Českého ráje“. Ze zápisu o konání výroční valné hromady spolku v roce 1997: Valná hromada společnosti v roce 1997 ocenila celoživotní dílo univerzitního profesora MUDr. Antonína Fingerlanda, DrSc. a jmenovala ho svým čestným členem. Přítomný osmadevadesátiletý profesor za tuto poctu poděkoval a vyznal se ze své lásky k Jičínu a k celému Českému ráji…“ Snímek je z konání této valné hromady.

Příště: MUDr. Hynek Pelc