Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.

Na historické pohlednici dnešní obce Skřipov v okrese Opava je v levém horním rohu tehdejší sídlo obecní lesní správy. Tam často zacházel místní hajný Florian Bohdalek (1762-1844). Bydlel se svojí ženou Marianou Meletzkou, původem z Horních Uher, v hájovně číslo popisné 65 (dům zůstal zachován až do dnešní doby). A tam se jim dne 11. února 1801 narodil jako třetí dítě v pořadí, syn Vincenz Alexander. Od malička to byl hoch velice zvídavý a velice dobře se učil. Možná, že to bylo také tak trochu tím, že mu při jeho křtu v místním římsko-katolickém kostele byli za kmotry místní učitel Wasgottwil Levy a jeho manželka Barbara.

O sedmdesát čtyři let později, počátkem července 1875, byl profesor MUDr. Vincenz Alexandr Bochdalek (na rozdíl od otce se již za studií psal zásadně Bochdalek a „ch“) pověřen vedením aktu balzamování těla posledního korunovaného českého krále a markraběte moravského Ferdinanda I. Dobrotivého (19. 4. 1793 – 29. 6. 1875). Nebylo to poprvé, kdy byl vynikající český anatom, profesor Bochdalek pověřen takovým velmi složitým společenským a odborným úkolem. Již v březnu 1849 provedl balzamování těla pražského arcibiskupa Mons. ThDr. Aloise Josefa Schrenka barona z Notzingenu (1802-1849), s použitím originálního předpisu, který sám vymyslel.

Leč vraťme se trochu zpět. V letech 1816-1820 studoval Vincencz s vynikajícími výsledky na opavském gymnáziu. Opava byla již v té době prakticky intelektuálním centrem Rakouského Slezska. Tradice bývalé Jezuitské koleje, kde sídlilo pozdější státní gymnázium, nebyla formální. Dva roky předtím, než se stal Vincenz středoškolským studentem, vzniklo v budově gymnázia nejstarší veřejné muzeum v českých zemích (dnes Slezské zemské muzeum). Mezi jeho zakladatele patřil i Bochdalkův gymnazijní profesor Johan Babtista Faustin Ens (1782-1858). V první polovině 19. století na tomto gymnáziu studovali mimo jiné Gregor Mendel, Antonín Vašek, Pavel Křížkovský, Cyprián Lelek, Johan Eichler, Hans Kudlich a mnozí další. Faustin Ens budoval se svými přáteli ono muzeum nejprve jako přírodovědné a jeho součástí byla od počátku i knihovna. Student Vincenz si na opavské zkušenosti často vzpomněl, když se později podílel na budování muzea anatomického ústavu.

Dnešní podoba Bochdalkova rodného domu…

Absolvoval nejprve filozofická studia, posléze lékařskou fakultu ve Vídni a v Praze. Na pražské fakultě 16. 10. 1833 obhájil rozsáhlou disertační práci nebývalého rozsahu. Popsal v ní mimo jiné snad jako první odborný autor pitvu celého lidského mozku. Nesla název „Návod k praktické pitvě lidského mozku“. 15 stran úvodu a 203 stran odborného textu (v té době měl autor za sebou pitvu několika stovek mozků). Již během studií byl Bochdalek v letech 1831-1833 asistentem jeho učitele profesora Johanna Georga Ilgy (1771-1836), který v něm rozpoznal výrazný medicínský talent a doporučil ho dalším profesorům jako například Vincenzi Juliu Krombholzovi (1782-1843) a Janu Nepomukovi Fischerovi (1777-1847). Právě s profesorem Krumbholzem publikoval Bochdalek ještě jako student vědeckou práci o pitvě psa nakaženého vzteklinou.

Disertační práce Bochdálkova, která vyšla po jejím obhájení i tiskem…

Po studiích se MUDr. Bochdalek stal v roce 1837 prvním placeným prosektorem v Praze, přednášel na univerzitě, v roce 1840 se stal mimořádným profesorem patologické anatomie, v roce 1845 řádným profesorem chirurgické a srovnávací anatomie. Zasadil se o založení patologicko-anatomického ústavu, publikoval desítky odborných prací. Zavedl pitevní protokoly (po vzoru svého vídeňského učitele profesora Karla Rokytanského (1804-1878). Pro Prahu získal i tehdy ještě vzácný mikroskop. S Janem Evangelistou Purkyněm plánoval založení fyziologického ústavu v Praze. V roce 1850 ho vídeňská vláda poslala na studijní cestu do Švédska a Norska, odkud přivezl přes tisíc vzorků mořské fauny pro anatomické sbírky. Od roku 1845 až do roku 1872 vedl anatomický ústav v Praze, jehož základy svého času položil pražský rodák profesor František Josef du Toy (1722-1784). V letech 1861-1864 byl třikrát zvolen děkanem lékařské fakulty, byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk, členem Spolku lékařů českých, členem Společnosti lékařů ve Vídni a v roce 1870 obdržel rytířský kříž řádu Františka Josefa I. Rok poté odešel do důchodu a přestěhoval se i s rodinou do Litoměřic. Jeho poslední publikací je popis srostlých čelistí lebky mladé ženy. Ona lebka je dodnes uchovávána v anatomickém muzeu pod neoficiálním názvem „Bochdálkova lebka“. Ročně pitval 600-800 těl, je autorem více než třiceti odborných prací.

Profesor MUDr. Vincenz Alexander Bochdálek…

Život anatoma a patologa Bochdalka nebyl jednoduchý, zejména když se chtěl brát za pravdu. V roce 1837 na pražském 15. sjezdu německých přírodovědců dal za pravdu berlínskému anatomovi Friedrichu Schlemovi (1795-1858), který tvrdil, že v oční rohovce objevil nervová vlákna, což popíral anatom a fyziolog Friedrich Arnold (1803-1890), který se, ač jinak vynikající odborník, mýlil.

Profesor Bochdalek se převážně zajímal se především o studium nervového systému a to již od dob spolupráce s Krumbholzem. V medicíně je značné množství eponym (v medicíně jevy pojmenované po lékařích) jako Bochdalekova cysta, Bochdalekův květinový koš, Bochdalekův ganglion, Bochdalekův ventil, Bochdalekova kýla…Bochdalekův foramen a mnoho dalších. Je s podivem, že při této frekvenci eponym se na Bochdalka v minulých desetiletích téměř zapomnělo. V Litoměřicích se pan profesor v létě věnoval botanice, v zimě pak studiu historie a po celá léta přijímal i své žáky.

S manželkou Albínou, rozenou von Weinling (1801-1873) měli sedm dětí. Nejstarší syn Victor (1835-1868) byl primářem ve věznici na Mírově a také asistentem svého otce. Publikoval osm velice zajímavých odborných prací z anatomie (o svalech hrtanu, o svalech jazyka, o sluchovém orgánu, o anatomii podbřišnice, o anatomii lidského srdce aj.) Bohužel, tento budoucí skvělý lékař zemřel ve třiatřiceti letech, podobně jako další jeho dva bratři. O pana profesora se starala až do jeho smrti provdaná dcera Emílie.

Profesor Bochdalek byl také českým vlastencem. V dobách národnostních česko-německých sporů si ho chtěla přivlastňovat ta či ona strana, což odmítal slovy: na pitevním stole Čecha a Němce neumím rozeznat. Po roce 1848 připracoval českou anatomickou terminologii, počítal s počeštěním univerzity, v čemž se shodoval s dalším českým vlastencem fyziologem Janem Evangelistou Purkyně (1787-1869), který začal svého času jako první přednášet česky.

Alexander Bochdalek zemřel 3. února 1883 v Litoměřicích. O tři dny později měl slavný pohřeb. Studenti, žáci, lékaři a slovutní evropští profesoři. Jeho jméno na dlouhá léta upadlo v zapomnění; více ho znali v cizině než doma. Je třeba si říci, že nebyl pouze anatomem a patologem, ale jeho zájmem byla především fyziologická anatomie. Pro anatomické nálezy hledal vždy fyziologická zdůvodnění. Je to něco podobného, jako když filozofové a sociologové vysvětlují lidská konání.

Hrob Vincenze Bochdálka a jeho ženy Albíny na litoměřickém hřbitově, poblíž původního hrobu Karla Hynka Máchy.… 

... a pohled na dnešní jeho rodnou ves, slezský Skřipov.

Příště: profesor MUDr. Jaroslav Hlava