Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.

„Jestli mě ten Tvůj tchán nepřestane zkoušet z pediatrie, tak prostě na ty karty k Tobě přestanu chodit…“

Autorem tohoto výroku byl legendární pediatr, primář dětského oddělení Nemocnice poliklinikou v Čeladné MUDr. Jiří Novotný. Ono lakonické sdělení bylo určeno neméně legendárnímu a slovutnému primáři porodnicko-gynekologického oddělení tamtéž, MUDr. Jaromíru Broulovi (1915-1999). A tím tchánem byl myšlen MUDr. František Čičatka, otec manželky primáře Broula, znamenité stomatoložky, primářky MUDr. Věry Broulové, rozené Čičatkové. Čičatkovi a Broulovi bydleli spolu v jedné vile (v té se každé úterý u primáře Broula hrávaly taroky) a budiž konstatováno, že doktor František Čičatka, jakkoli byl jinak dobrým a svědomitým lékařem, si neodpustil, aby si občas nevzal někoho tak říkajíc „na paškál“. Dalšího z hráčských partnerů svého zetě, Františka Konvičku staršího, neustále „učil“, jak správně hrát taroky.

Primář MUDr. Jiří Broul na snímku z roku 1952

O třicetileté válce (1618 - 1648) se většinou nepíše nic dobrého, ale jistá pozitiva tam určitě byla. Nevíme, jestli to bylo v její čtvrté fázi (francouzská válka 1635 – 1648), nebo ještě předtím, ale někdy v těch letech zůstali v Čechách také nějací francouzští vojáci. Bylo jich jistě více, ale tento se mohl jmenovat Brochard, Brousseau, Bruneau, Bureau, až z toho mohl být nakonec Broul.

Jaromír Broul přišel na svět ve Štěpanicích, na statku rodičů jeho maminky, má tedy kořeny přímo krkonošské. Tatínek byl středoškolským profesorem na reálce v Nové Pace a jejich syn, který měl po matce velmi dobré výtvarné vlohy, váhal mezi sochařinou a medicínou. Nakonec začal studovat lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, studia mu přerušila válka, dokončil je krátce po jejím skončení.

V době vynucené přestávky pracoval v nemocnici na chirurgii a po ukončení studií uvažoval o plastické chirurgii. Z osobních důvodů však odešel do baťovské nemocnice ve Zlíně a velmi brzy zde byl zástupcem primáře gynekologického oddělení. Ve Zlíně poznal i stomatoložku Věru Čičatkovou a prohlédnout si místo nabízeného primariátu budoucího porodnicko-gynekologického oddělení v Nemocnici s poliklinikou v Čeladné, přijeli již s dcerou Magdou. Stalo se tak na jaře a Beskydy jim učarovaly. Koncem srpna 1953 byla započata éra vyhlášené čeladenské porodnice. Primář Broul měl totiž možnost uplatnit si své představy o moderním porodnictví a gynekologii. Navíc měl i značnou chirurgickou erudici, kterou nahrazoval absenci samostatného chirurgického oddělení. Osmatřicetiletý mladý muž se s vervou pustil do práce, a když ve svých pětasedmdesáti letech prakticky skončil, měla čeladenská porodnice v tehdejším Československu vynikající pověst. A tak se stalo, že dne 24. srpna 1953 porodila maminka Jiřina Tobolová z Kozlovic syna Radomíra, úplně prvního občánka narozeného v čeladenské porodnici. Do konce roku 1953 zde přišlo na svět dalších 258 jeho vrstevnic a vrstevníků.

Broulovi se rozhodli usadit se v Čeladné natrvalo. Spolu s nimi sem přišli i MUDr. František Čičatka (1890-1965) s manželkou. Dlužno poznamenat ke zmírnění úvodních slov, že František Čičatka, který si z první světové války přinesl vyznamenání za statečnost, byl dobrým a oblíbeným lékařem ve Starých Hamrech i ve Frýdlantě nad Ostravicí. Přátelil se i se známým, o něco mladším doktorem Vladimírem Vašíčkem (1909-1983), který se po něm v říjnu 1961 ujal i starohamerského zdravotního obvodu. A když se rodině naskytla možnost zakoupení vily ležící nedaleko areálu nemocnice, dr. Čičatka, neváhal a obětoval pro tento účel svoji dlouho schraňovanou sbírku vzácných mincí.

V létě roku 1965 onemocněl a ještě když ležel v nemocnici, přišel za ním ředitel OUNZ s tím, aby se brzy uzdravil, jelikož vláda rozhodla udělit mu titul „Zasloužilý lékař“, aby se tedy připravil na cestu do Prahy. Tento titul se dle vládního nařízení č. 47/1954 uděloval vládou na návrh ministra zdravotnictví lékařům, kteří pracovali ve zdravotnictví více než deset let a mimořádně se osvědčili. O jedenáct let později, v prosinci 1976, byl takto oceněn MUDr. Vladimír Vašíček. Bohužel, doktor František Čičatka se oné chvíle nedožil. Zemřel 9. června 1965 a jeho život (i život jeho ženy) nám připomíná pomníček na urnovém hřbitůvku u dřevěného kostelíka sv. Prokopa a sv. Barbory v Kunčicích pod Ondřejníkem.

MUDr. František Čičatka

Mnozí pamětníci v Čeladné i v Kunčicích pod Ondřejníkem vzpomínají na svá školní léta, kdy chodili na povinné prohlídky chrupu. V dnešním Léčebném domě Ondřejka „úřadovala“ mimo jiné paní primářka MUDr. Věra Broulová (*1920), žena opředená legendami. Mezi ně patří i její způsob jízdy automobilem. Doktorka Broulová jezdila autem od svých třinácti let (dnes to již můžeme prozradit) a jelikož byla drobnější postavy, nebyla při prvním pohledu za volantem jaksi vidět. Jakoby auto bylo řízeno samo. Automobilem jezdila do hodně pozdního věku, když dojížděla za dcerou Magdou do Německa. Dnes bydlí v malém domečku vedle dceřina domu ve Furth im Waldu, kde má MUDr. Magda Rau jednu ze svých klinik. Ono místo je konec konců také spjato s příběhem jejich manžela a otce, primářem Broulem. V roce 1995 zde slavil u své dcery osmdesáté narozeniny. Mimochodem, v té době se ještě docela bez problémů jako jogín postavil na hlavu. Při této příležitosti mu veřejně poděkoval zdejší gynekolog doktor Bendl za jeho skvělý zásah v případu přetnutého močovodu u jedné pacientky, která by byla navždy inkontinentní, kdyby nezasáhl jako deus ex machina zručný chirurg Broul, neboť místní odborník byl na dovolené a MUDr. Broul byl náhodou v městečku přítomen.

Na snímku primářka Věra Broulová s malou dcerou Magdou.

Místní pamětník, devadesátník Ing. Josef Briš rád vzpomíná: „Já jsem nejdříve pracoval v NHKG, takže jsem dojížděl vlakem z Kunčic pod Ondřejníkem do Ostravy Kunčic. A ve vlaku jsem se naučil hrát mimo jiné i taroky. Později jsem přešel pracovat do Normy ve Frýdlantu nad Ostravicí, což bylo dost blízko na nějaké hraní karet. A tak jsme se každé úterý nejdříve scházeli u malíře pokojů Františka Konvičky (jeho syn František Konvička 1930-2011 byl členem známého „Klubu frenštátských výtvarníků“- pozn. aut.). Chodil mezi nás i JUDr. Vančura, manžel Zdenky Dvorské, dcery pana řídícího učitele Josefa Dvorského (1884-1942), který byl za schvalování atentátu na Heydricha v červnu 1942 popraven. Dále pak učitel Bedřich Janda, Zdeněk Skřinský, pak také primáři Pavel Vojkovský a Jiří Novotný. Byly to hezké večery, vypila se zásadně pouze jedna lahev bílého vína; později jsem byl také pověřen jejím obstaráváním. Primář Broul měl velice dobrou pověst. I na svém bývalém působišti ve Zlíně. Když měla před porodem moje snacha, zlínská rodačka, prohlásila, že nebude nikde jinde rodit než u Broula. A přijela sem. Pan primář byl i nadaný technik - sám si zhotovoval například antény k televizi, jednu mi dokonce věnoval. Já jsem mu zase radil, kam má investovat po roce 1989 kuponové knížky. Rozhodl se, že do obuvnického průmyslu do Zlína, i když na tom asi moc nevydělal, ale ke Zlínu stále tíhnul. On sám jinak pomáhal hodně lidem a to nejen jako lékař. Jeho osmdesátku jsme v roce 1995 s chutí oslavili…“

V padesátých letech minulého století nastoupila do chemické laboratoře Moravských elektrotechnických závodů ve Frenštátě pod Radhoštěm mladá dívka Zdeňka, čerstvá absolventka Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Za půl roku se zamilovala a stala se manželkou Ladislava Adamce, tehdejšího ekonomického ředitele podniku. Ladislav Adamec byl velice úzce spjat s rodným městem Frenštátem pod Radhoštěm. Jeho tatínek odtud každodenně dojížděl na šachtu do Ostravy, když nakonec zemřel na silikózu. Ladislav Adamec (1926-2007) pracoval do svých dvaceti let jako pomocný dělník, posléze byl předsedou ONV, ředitelem MEZ Frenštát pod Radhoštěm, dlouholetým místopředsedou vlády ČSSR a nakonec posledním předsedou vlády před listopadem 1989. Ing. Zdeňka Adamcová se jednoho krásného dne ocitla v ordinaci primáře Jaromíra Broula a ten ji úspěšně léčil jako většinu svých pacientek. Nikdy se nechtěl přiživovat na stoupající kariéře jejího manžela.

Stalo se tak pouze dvakrát a to z důvodů zcela pochopitelných. Když v sedmdesátých letech zcela zkolabovala v čeladenské nemocnici kotelna, vypadalo to tak, že se prostředky na její generální opravu, či spíše na její novou výstavbu v rámci okresu a kraje nenajdou. A nemocnice bude muset skončit.

A tehdy se primář Jaromír Broul vydal po letech do Prahy. Nikdy nevyprávěl o tom, jak to udělal. Ale skutečností je, že tehdejší místopředseda vlády Ing. Ladislav Adamec uvolnil z vládních rezerv potřebnou částku na výstavbu nové kotelny pro Čeladnou. A nemocnice fungovala dál.

Ve vyprávění, které nám o životě svého otce napsala jeho dcera MUDr. Magda Rau, je také tato věta: K otcovým pacientům patřila například i paní inženýrka Adamcová, manželka posledního premiéra Ladislava Adamce. Toho jsem si vždy vážila a vážím, co by člověka, kterému vděčím za to, že jsem mohla vystudovat medicínu.

Paní Magda Rau se vyjádřila poněkud nepřesně. Ladislavu Adamcovi může zřejmě vděčit za to, že byla přijata na medicínu, protože při známých postojích jejího otce a matky, by se tak nestalo. To, že vystudovala lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, to je zásluha samozřejmě naprosto její. Již ve třetím ročníku studia absolvovala praxi u svého otce v Čeladné. Bral ji ke všemu, i k operacím. Při té první ji pomohl do operačního pláště a poznamenal: Na žádném pracovišti Tě nebude primář oblékat do operačního pláště… Tehdy se dcera primáře Broula mohla několikrát velice neformálně přesvědčit o tom, jak vlídný, přívětivý a lidský byl její otec k zaměstnancům a k pacientům. Jaké se těšil u nich autoritě, oblibě a respektu. Slyšela i přirovnání o jeho zlatých rukách.

MUDr. Magda Rau

Odnesla si to pochopitelně do života. Když se naplnil její čas, porodila v Čeladné syna Čestmíra. Porod vedl, kdo jiný, než její otec. Syn dnes pracuje jako herec a reportér. Když se naplnil i její čas politický, emigrovala do Německa. Vyprávět o profesním životě a úspěších světově proslulé lékařky MUDr. Magdy Rau by bylo vyprávěním na celou knihu. Vede své kliniky, od roku 2009 má i Oční centrum v Praze, přednáší, operuje, publikuje a má mnohá prvenství, pokud se týče operativního léčení v očním lékařství. Tleskali ji posluchači v Londýně, ve Washingtonu, v Barceloně, ve Střední Americe, v Praze či v Berlíně.

Kdysi chtěla být gynekoložkou, jako její tatínek. Ten jí to rozmluvil s tím, že by mohla být třeba úspěšnou oční lékařkou. Dala na jeho slova a stala se jí. Tohle všechno nemohl ten francouzský voják v první polovině 17. století tušit. Nebylo to ovšem nutné. Věci mají svůj řád a dle něj se také dějí. Lékaři sice nevědí všechno, ale vědí o tom hodně. A první primář čeladenské porodnice MUDr. Jaromír Broul dával lidem všechno, co věděl. Neboť cítil o hodně více, než povinnost. Jen v letech 1953-1996 se v porodnici, kterou prakticky založil, narodilo 32 441 dětí. Měla jedno z nejmenších kojeneckých úmrtností. Jako první v zemi zvali tatínky k porodům. Na zahradě vily rodiny Broulových, která stojí nedaleko tehdejší porodnice, je rozptýlen popel primáře Broula. Nehodlal nikdy odtud odejít.

Příště: MUDr. Vladimír Vašíček