25.9.2017 | Svátek má Zlata


HISTORIE: Zdaleka nešlo pouze o americké žvýkačky

10.3.2017

Dvacátého července 1947 se v listu Lidová demokracie objevil velice špatný a tendenční kreslený vtip. Zubožený Čech se obrací na bohatého, zdravím kypícího muže, který měl představovat Spojené státy. „Milostpane, už pět let jsem neměl nic pořádného v ústech...“ říká onen vyzáblý muž. A obtloustlý Američan odpovídá: „A co byste raději? Tomatový protlak s cibulí a s hrozinkami, nebo žvýkací gumu s pomerančovou příchutí?“

K objektivnímu dokreslení skutečnosti je třeba uvést, že v dalším textu deník uvedl, že taková kritika týkající se mezinárodní pomoci pod názvem UNRRA není na místě. Byť se v dodávkách potravin, zejména ze Spojených států, objevovaly komodity, nad nimiž byli naši občané trochu v rozpacích. Po roce 1948 se nejen v duchu výše uvedeného „vtipu“ podařilo z vědomí národa činnost UNRRY zcela vytěsnit. Zejména pak tím, že jediným „jasným bodem“ té doby bylo obilí, které nám v „suchém roce“ 1947 poskytl „nezištně“ Sovětský svaz. Ono to nezištné zase tak nebylo, protože první zmínka o dodávkách obilí do Československa padla na moskevském jednání československé delegace vedené Klementem Gottwaldem se Stalinem, při níž nám bylo v podstatě zakázáno přijmout tzv. Marshallův plán.

UNRRA 1

Ale vraťme se k pomoci pod jménem UNRRA. Většina národa o tom toho bohužel již moc neví. Většinou přetrvávají vzpomínky na to, že se jednalo o jakousi potravinovou pomoc ze strany západních států. Zkreslit fakta z doby poválečné obnovy Československa se komunistům podařilo opravdu dokonale. Po roce 1989 vyšlo sice několik objektivních studií o tom, jakou úlohu sehrála v Evropě UNRRA, avšak ty veřejnost v podstatě nezná a bohužel nečte. Podívejme se tedy, jak to ve skutečnosti bylo.

UNRRA 2

Koncem roku 1943 se z iniciativy amerického prezidenta Roosevelta sešli v jeho sídle zástupci několika desítek států, které byly součástí protihitlerovské koalice. Tam tehdy vznikla Správa spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu - United Nation Relief and Rehabilitation Administration, ve zkratce UNRRA. Mezi zástupci 44 států byl i Jan Masaryk, který dohodu podepsal za Československo. Ten v té době ani pár let předtím nebyl hospitalizován na psychiatrii, jak se nám snaží namluvit tvůrci jednoho nejnovějšího filmu o něm.

Celková hodnota této hospodářské pomoci činila (včetně dalších darů) téměř čtyři miliardy dolarů. Nejvíce se na této neuvěřitelně vstřícné a humanitní pomoci podílely Spojené státy, Velká Británie, Kanada a Indie. Mezi prvními šesti největšími příjemci pomoci bylo Československo na šestém místě (pořadí prvních pěti - Čína, Polsko, Itálie, Jugoslávie a Řecko). Československo získalo pomoc v hodnotě vyšší než 260 milionů dolarů. Vláda tak získala (i následným prodejem) do poloviny roku 1950 asi 18 miliard korun (pouze UNRRA). Značná část dodávek byla určena na potravinovou pomoc (zejména pro děti, mládež a nemocnice), ale velké obnosy souvisely s potřebou průmyslové a zemědělské obnovy, část byla věnována i na léky a textilie včetně obuvi. Vše získala naše země zdarma, platila pouze dopravu od státních hranic nebo z evropských přístavů. Tak jsme získali například téměř půl milionu vajec (letecky přímo do Prahy); z nich vylíhlá kuřata byla distribuována do drůbežáren.

UNRRA 3

Získali jsme také například přes 4 000 traktorů, dále pak další stovky zemědělských strojů, ale i textilie, třísloviny a nerostné suroviny (mangan, bauxit, fosfor, barevné kovy), stovky nákladních automobilů (v té době tvořily více než jednu třetinu vozů na našich silnicích), motocyklů, lokomotiv i autobusů. Mezi dodávky zboží patřily i mostní konstrukce, pohonné hmoty a živý dobytek (5 000 jalovic a telat). Zboží, které nebylo přidělováno zdarma, vláda pak prodávala přes maloobchodní i velkoobchodní sítě, čímž byl zisk z této pomoci značně umocněn. Takto získané prostředky byly využívány nejen pro sociální a zdravotní programy, ale také pro nové stavby. Vznikly jich v té době stovky.

Jen pro zajímavost. Dodnes funguje most přes Labe mezi Počaply a Kuněticemi. Byl postaven z prostředků získaných díky pomoci UNRRA, podobně jako ještě dnes sloužící pavilon interny nemocnice v Novém Bydžově či zdravotní pavilon v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné (dnes Léčebný dům MUDr. Bertholda Storcha). První budovy Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě byly v roce 1948 rovněž postaveny z takto získaných prostředků. Kolem stovek objektů v této zemi chodíme a netušíme, že byly zbudovány právě díky této pomoci.

A tak například v roce 1948 tvořily příjmy z dodávek UNRRY a jejich následného prodeje plnou šestinu státního rozpočtu Československa (kapitola 28 UNRRA). Podobně jako v letech předtím. A tehdy jsme se ovšem také pochlapili. Protože byla v roce 1946 u nás velmi dobrá úroda, věnovali jsme sousedním státům, které rovněž trpěly válkou, tisíce tun cukru, brambor, jablek, zelí a jiných komodit.

Objevily se i negativní jevy. Z dodávek UNRRY kradli zboží příslušníci Rudé armády, ale drobné případy korupce se objevily i mezi českými distributory zboží. Komunisté udržovali při životě fámy o tom, že zboží z UNRRY pochází ze Sovětského svazu, nebo že za ně platíme Spojeným státům valutami a podobně. Povědomí o západní pomoci se jim nakonec podařilo dokonale vytěsnit z hlav občanů, neboť posléze se o tom nesmělo ani mluvit, ani psát. Lidská paměť je bohužel krátká.

UNRRA 4

Takže UNRRA nebyly jen žvýkačky, které se v dodávaném zboží také objevily. A proč by ne, určitě udělaly někomu po těžkých letech války radost. Dlužno podotknout, že mimo výše popsanou pomoc pomáhaly další organizace (krajanské a charitativní spolky). Například Americké sdružení pro pomoc Československu (American Reilief for Czechoslovakia), jehož tajemnicí byla Vlasta Vrázová, dcera našeho význačného cestovatele Stanko Vráze. Ta pořádala v USA sbírky pod názvem „Buďte štědrými ve vítězství“. A tak k nám proudily další zásilky mléka, kakaa, přesnídávek, ale také léky a jiné potřeby. Celkem v hodnotě téměř půl milionu dolarů. Vlastu Vrázovou vyznamenal Jan Masaryk a při její druhé návštěvě Československa ji pro změnu komunisté zavřeli na Pankráci. Hodně se diplomaticky protestovalo, takže ji nakonec museli pustit.

Takže Amerika (a nejen ona) nám zase pomohla, jako v roce osmnáctém minulého století. Avšak my jsme nikdy těm imperialistům „na špek“ neskočili. Jsou to věru smutné kapitoly našich dějin, leč je třeba o nich psát a hovořit. Jinak se z toho nevyhrabeme.



Diskuse


I. Procházková
0:53
11.3.2017

L. Severa
15:40
10.3.2017

M. Varadinková
13:36
10.3.2017

M. Bílý
13:13
10.3.2017

A. Sedláčková
12:10
10.3.2017

M. Malovec
10:18
10.3.2017

P. Princ
10:08
10.3.2017

S. Rehulka
9:18
10.3.2017

P. Lenc
10:07
10.3.2017

J. Jelínek
10:16
10.3.2017

R. Szewczyk
9:12
10.3.2017

F. Ogáv
12:12
10.3.2017

F. Ogáv
12:16
10.3.2017

S. Rehulka
5:46
12.3.2017

B. Jelínek
19:24
10.3.2017

P. Kmoníček
8:20
10.3.2017

P. Kolar
6:22
10.3.2017

J. Lancik
1:25
10.3.2017

M. Krátký
2:39
10.3.2017

P. Kolar
6:16
10.3.2017

S. Rehulka
9:24
10.3.2017

J. Fridrich
10:01
10.3.2017

K. Kovář
10:13
11.3.2017

B. Jelínek
19:29
10.3.2017

S. Rehulka
12:46
11.3.2017

počet příspěvků: 29, poslední 12.3.2017 05:46









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.