Čtenářská diskuse u článku o vraždě Ondřeje Bzence z Markvartovic mne přivedla k tomu, abych něco v podobném duchu napsal o jiném, skoro stejně starém zločinu – o zavraždění majitele frýdeckého panství Jana Bruntálského z Vrbna. V diskusi jedna čtenářka připodobnila téma k detektivním příběhům typu „Whodunit“. Detektivka to ale není. Je zde víc otázek než odpovědí a to hlavní – pachatel, zůstává neodhalen.

Je to ale něco zcela jiného, když jde o zločin vzdálený od nás několik století a ne o událost z doby nedávné. Po takřka 400 letech již ani tak nejde o to, „kdo to udělal“, a nikdy neobjasněný „mord“ se stává příležitostí pro zábavné vyprávění. Pustil jsem se do něj jen proto, že mám možnost z „místa činu“ pořídit fotografie. O jiném takovém starém zločinu, k němuž by došlo v okolí, nevím a další pokračování „detektivek“ nehrozí.

Pohled z pole pod Přední Babí horou směrem na Kopřivnici a Štramberk.

Takže od počátku – kdo, kdy a jak byl připraven o život. Událost, která ve své době způsobila značný rozruch, se stala v pátek 18. září 1620. Ten den se Jan Bruntálský z Vrbna spolu s pětičlenným doprovodem vracel z Nového Jičína na svůj zámek ve Frýdku. Tam ale nikdo z nich nedorazil, protože cestou byli přepadeni a povražděni.

Pohled na Rychaldice cestou ke kříži. Uprostřed kostel sv. Mikuláše.

Proč jeli z Frýdku do Nového Jičína, známo není, ví se jen, že z nějakého důvodu byli na zámku v Novém Jičíně. O návštěvu šlechty v sousedství nešlo, neboť novojičínský zámek vlastnilo město a byla v něm radnice. Zřejmě se tam Jan Bruntálský účastnil nějakého úředního jednání.

Podobně jako v případě zavraždění Ondřeje Bzence u Podvihova v roce 1595, i zde měli všichni ohledně pachatele od počátku jasno. Nikdo jiný než zbojníci to prý udělat nemohl. Vyplývá to z různých písemných záznamů, v nichž byla událost zmiňována, a také z náhrobní desky, jejíž zlomky byly nalezeny zedníky při opravách kostela sv. Jana Křtitele ve Frýdku.

Kříž na úpatí Přední Babí hory u Rychaltic 2

Farní kostel ve Frýdku, v němž byl Jan Bruntálský z Vrbna pohřben, poškodila za třicetileté války rabující vojska. Při požárech města v letech 1688 a 1848 kostel vždy vyhořel. Náhrobky se v něm nedochovaly. Místo posledního odpočinku Jana Bruntálského se nachází v kryptě pod kaplí sv. Kříže. Ta ale vznikla až koncem 17. století. A při její opravě v roce 1889 se objevily zlomky náhrobku z roku 1620, podle nichž byl Jan Bruntálský zavražděn „nelitostiewie od zbujnikuw“.

Kříž na úpatí Přední Babí hory u Rychaltic na místě vraždy

Fakta o tomto starém zločinu čerpám z článku historika Jiřího Tichánka z roku 2013. Touto událostí se také zabýval historik Jaromír Polášek. Aby vyprávění dostalo alespoň nádech detektivního příběhu, chce to udělat několik „vyšetřovacích“ verzí ohledně možných pachatelů.

Možná bylo tehdy docela pohodlné svést to na nepolapitelné zbojníky. V regionu s převážně protestantskou šlechtou nebyl často bezohledně postupující Jan Bruntálský, který byl vůdčí osobností katolické šlechty, osobou, jejíž smrt by ostatní příliš zarmoutila. Spíše naopak. Možná tehdy někoho napadlo využít situace, svést to účelově na zbojníky a dál se v oné zajisté rušné době (do bitvy na Bílé hoře zbývalo 7 týdnů!) věcí nezabývat.

Stolek z pařezu lípy.

Takže nyní ty verze: Mohli to udělat političtí protivníci Jana Bruntálského z řad šlechty, nespokojení poddaní, vojenští zběhové nebo zbojníci. Těžko říct, zda v tomto případě přichází do úvahy verze, s níž se v kriminalistice vždy kalkuluje na jednom z předních míst, totiž ta, podle které může být pachatelem někdo z blízkého okolí oběti.

Kmen jedné ze tří lip u kříže

Zločin nemohl být dílem jedné osoby, pachatelů bylo víc a podle šesti na místě přepadení usmrcených osob lze předpokládat docela početnou skupinu útočníků. Nic nebylo ponecháno náhodě. Pokud by někdo z přepadených unikl, bylo by o osobě pachatele jasno. To se však nestalo.

Kříž na úpatí Přední Babí hory u Rychaltic

Ten, kdo to naplánoval, musel vědět, že Jan Bruntálský bude cestovat z Nového Jičína do Frýdku. Stěží by pro přepadení bylo lepší místo než to, kde se stoupající cesta dostane až k zalesněnému svahu kopce a tam se stáčí vlevo. V napjaté situaci před střetem českých stavů s císařskou stranou mohl být Jan Bruntálský zastávající v opavském knížectví post nejvyššího sudího osobou, které se političtí protivníci chtěli zbavit. Kdekdo z řad šlechty měl zkušenosti z válek s Turky. Jistě by nepřátelé Jana Bruntálského dokázali vytvořit skupinu, která by přepadení nejen dokonale svedla, ale zachovala o něm i mlčenlivost.

Přední Babí hora (586 m n.m.), kříž uprostřed v pozadí na kraji lesa

Pokud jde o zbojníky, které jako pachatele zmiňují dobové prameny, není tato možnost příliš pravděpodobná. Je pravda, že Jan Bruntálský svým bezohledným počínáním mohl poddané ze svého panství ke zbojnictví podněcovat. Na svém panství namísto obvyklých naturálních dávek od poddaných vyžadoval peníze. Vymyslel si také poplatky z prodejů selských statků a majetku měšťanů, vyžadoval poplatky z dědictví a často se dopouštěl různých bezpráví, například si neoprávněně přivlastňoval sirotčí pokladny.

Poddaní ho nenáviděli a utíkali na jiná panství, což bylo jistě schůdnější řešení, než odejít do hor a „zbojničit“. Přepadení šesti osob by sotva dokázali připravit a provést, aniž by si toho někdo v jejich okolí nevšiml. Takový čin by neměl nejmenší šanci zůstat v utajení. Poddané tak lze s velkou pravděpodobností vyloučit.

Koruny lip u kříže

Stejně tak zbojníky. U nich se sice dá předpokládat schopnost přepadení provést, museli by ale dopředu vědět, kdy Jan Bruntálský pojede z Nového Jičína do Frýdku. Sotva mohlo v tomto případě jít o nahodilé setkání. Ten, kdo to udělal, dobu cesty i její trasu znal a věděl také o tom, jak početný bude mít Jan Bruntálský doprovod.

Útočníci, kteří na jednom místě pobili šest ozbrojených mužů, byli při útoku alespoň ve dvojnásobné přesile. Kromě toho museli mít pod kontrolou cesty ze všech směrů, aby se nikomu z místa přepadení nepodařilo uniknout. Tedy mnoho informací předem, správný výběr místa a bezchybná akce. Z toho důvodu lze také pokládat za nepravděpodobné, že by přepadení měli na svědomí vojenští zběhové. Ostatně válečný konflikt ještě naplno nepropukl a moc se jich potulovat nemohlo.

Kmen jedné ze tří lip u kříže

A našel by se možný pachatel i v blízkém okolí oběti? Třeba někdo v pozadí, kdo o všem předem věděl, akci objednal nebo se na ní nějak podílel. Je překvapující fakt, že Kateřina Alžběta Polyxena, rozená Sedlnická z Choltic, manželka Jana Bruntálského z Vrbna, který byl přísným katolíkem a čelným představitelem katolické šlechty kraje, byla protestantského vyznání. Jaký by zde mohl být motiv? Získat jako jediný dědic panství? Mohla být manželka nějak zapojena v odboji na protestantské straně? To jsou ale již ničím nepodložené spekulace. Pokud by z toho někdo chtěl udělat historizující román nebo scénář pro film, nabízejí se tím přímo fantastické možnosti.

Vše je tak dávno, že ani cesta, po které v poslední den svého života Jan Bruntálský z Vrbna jel z Nového Jičína do Frýdku, neexistuje. Zachovala se na starých vojenských mapách a na několika málo místech lze najít jen její zbytky. Současná cesta z Nového Jičína na Frýdek-Místek vede po trase, která jako císařská silnice vznikla v roce 1775. Dříve vedla z Nového Jičína na Frýdek cesta přes Příbor nebo přes Štramberk. Družina Jana Bruntálského zřejmě jela přes Příbor k Rychalticím, které jsou dnes částí obce Hukvaldy.

Kamenný kříž

Asi jeden kilometr východně od kostela sv. Mikuláše v Rychalticích je místo nazvané na turistické mapě Lípy s vyznačeným křížem. Kříž je na tom místě zakreslen i na nejstarší vojenské mapě z let 1764-1768. Cesta na Frýdek zde dosáhla kraj lesa a po zhruba dvou kilometrech kolem úpatí Babí hory se po ní dalo dojít do Chlebovic, odkud to k frýdeckému zámku mohlo být přibližně 6 kilometrů.

Detail kříže

K přepadení Jana Bruntálského a jeho družiny došlo v místě, kde stojí kamenný kříž. To souhlasí s dobovou zprávou, podle které byla skupina napadena v okamžiku, když přijela ke Chlebovickému lesu. Ze čtyř lip, které zde byly kolem kříže vysazeny, se zachovaly tři. Kamenný kříž má na zadní straně letopočet 1765. Zřejmě nahradil předcházející kříž, který mohl být dřevěný a časem zchátral. Stáří stromů, soudě podle jejich mohutných kmenů (literatura uvádí obvod kmene jedné z lip metr nad zemí 472 cm), bude značné, určitě jsou starší než kamenný kříž a mohly zde být vysazeny krátce po oné tragické události.

Letopočet 1765 na zadní stěně kříže

Frýdecký purkmistr a zámecký hejtman Samuel Wolf z Března napsal o tragédii báseň s latinským názvem Tempora mutantur et nos mutamur in illis. Jinak to své veršování s těžkopádnými rýmy (zmordowan-Pan, wzalo-dostalo atp.) napsal česky. Kdoví, jak došel k takovému podivnému pojmenování svého výtvoru známým rčením o tom, že časy se mění a my se měníme s nimi. On jediný z těch, kteří o události něco napsali, se o zbojnících nezmiňuje. Možná náhoda, možná o tom něco věděl. A třeba nevěděl vůbec nic a pouze z neobratnosti zvolil divný název. To všechno jsou věci, o kterých lze přemýšlet, bavit se jimi, vymýšlet teorie a spekulovat, ale záhady přetrvávají a tajemství za těmi dávnými událostmi zůstane nejspíše navždy skryto.

Foto: autor