28.8.2016 | Svátek má Augustýn






HISTORIE: Velkolepá pětka

8.5.2014

Špion, který zmizel v Rusku, kde se upil k smrti

Proč Kim Philby a jeho čtyři přátelé, tahle Velkolepá pětka (Magnificent Five), absolventi prestižní britské univerzity v Cambridgi, se nechali zlákat ve třicátých letech sovětskou špionáží? Nad touto otázkou se zamýšleli vědci, právníci a zpravodajci minulý týden právě v Cambridgi.

Středem pozornosti byla magnetofonová páska, propašovaná v devadesátých letech z Ruska na Západ. Philby na ní přednášel v roce 1977 důstojníkům sovětské tajné služby KGB o metodách, jak nejlépe získávat v terénu agenty.
Podle profesora Christophera Andrewa, historika, který se zabývá tajnými službami, chybí odpověď na nejdůležitější otázku: Proč Philby, tento superhrdina sovětské špionáže, který se dostal na poštovní známku, si nešel do Kremlu pro hvězdu hrdiny SSSR, když tento titul udělovali vyzvědačům mnohem menšího významu?

Z elitních škol do vládních funkcí

Vyzvědačství je přitažlivé od 16. století, kdy panovala královna Alžběta. Její šéfšpion sir Francis Walsingham, stejně jako její kryptoanalytik Thomas Phelippes, byli zdejšími absolventy. Ovšem také zahraniční agenti uvnitř Británie čili krtci odtud pocházeli.
"Od osmdesátých let 16. století se rekrutovali v Cambridge jak vyzvědači, tak krtci," řekl Andrew. "Ale pouze ve třicátých letech 20. století tam zasáhli Rusové." Je zajímavé, že kontrašpionáž MI 5 tam nové lidi nezískávala, na rozdíl od špionáže MI 6.
Na myšlenku lovit vyzvědače mezi studenty elitních univerzit v Oxfordu a Cambridgi přišel Arnold Deutsch ve Vídni, jeden z nejproduktivnějších sovětských verbířů – pokračoval Andrew. Deutsch byl maďarský žid a zběhlý katolický kněz, který propadl myšlence komunismu. Absolventi těchto škol měli otevřené dveře do státních služeb, kde mohli počítat s tím, že se postupně dostanou do vrcholných funkcí.

Cambridge stačilo

Mnozí mladí lidé v západní Evropě sympatizovali se Sovětským svazem a s jeho ideou sociální spravedlnosti. Deutsch hovořil o budoucnosti světa, ve kterém nebudou žádné sociální rozdíly, s takovým nadšením, že pro to zahořel během dvou schůzek v dubnu 1934 i Philby. A potom postupně doporučil své spolužáky.
Všichni byli podle tehdejších měřítek sexuálními rebely – upozornil historik. Anthony Blunt a Guy Burgess byli homosexuály, což bylo ve Velké Británii trestné. Donald Maclean byl bisexuál – spal se ženami i muži. Philby a John Cairncross byli přitažlivými sukničkáři. Deutsch kombinoval myšlenky zakladatele komunismu Karla Marxe s tvůrcem psychoanalýzy Sigmundem Freudem, proto mu tahle pětice náramně vyhovovala.
Proč verbíř získával studenty Cambridge a ne Oxfordu? "Jak se to stává v mnoha malých skupinách, nejdůležitější je, kdo přijde první," domnívá se Andrew. A tady byl první Kim Philby. Na něho zapůsobili nejen komunističtí studenti, ale i přednášky o sociálních otázkách, kde vyvěraly otázky, na něž neuměl odpovědět.

"Třetí muž" v podezření

Philby se nejdřív uchytil jako novinář. V roce 1939 ho získali pro MI 6. Byl bystrý, vynalézavý, proto postupoval ve funkcích. Jednu dobu vedl i protisovětské oddělení výzvědné služby. Po válce ho poslali do Washingtonu jako styčného důstojníka britských tajných služeb ke službám americkým. Ve Spojených státech měl přístup ke všem nejdůležitějším informacím. Přitom byl jedním z kandidátů na budoucího ředitele MI 6.
Zaregistroval, že se američtí kryptoanalytici blíží k rozluštění sovětských depeší z New Yorku do Moskvy z doby války, které mohly ukázat na Macleona, tehdy prvního tajemníka britské ambasády ve Washingtonu, jako sovětského agenta. Macleon nyní pracoval jako vedoucí oddělení na ministerstvu zahraničí v Londýně. Philby ho chtěl ho varovat. Ale jak? Nakonec se rozhodl požádat Burgesse, čerstvě přiděleného na washingtonskou ambasádu, aby spáchal několik dopravních přestupků, takže se musel vrátit do Británie. Měl upozornit Macleona na nebezpečí.
Maclean byl skutečně v podezření. Než za ním v květnu 1951 přišli vyšetřovatelé kontrašpionáže MI 5, spolu s Burgessem uprchl. Zmizeli ve Francii a potom za železnou oponou, později se vynořili v Moskvě.
Ovšem tím se dostal do podezření rovněž Philby. Musel opustit nejen Washington, ale i MI 6. Kontrašpionáž MI 5 ho vedla jako "třetího muže". Naopak přátelé z MI 6 odsuzovali zprávy z FBI a CIA – to je nějaký nesmysl! I ředitel MI 6 Steward Menzies to považoval za výmysl. A protože mu věřili, zařídili, že mohl odjet do Bejrútu jako dopisovatel týdeníku Economist.
V prosinci 1961 utekl z Helsinek do USA major KGB Anatolij Golicyn. Američanům řekl, že mají na Blízkém východě vynikajícího agenta. Philbyho předválečná láska Flora Solomonová prozradila známým z MI 6, že už v roce 1937 se ji snažil získat pro Rusy.
Vedení špionážní služby vyslalo v lednu 1963 do Bejrútu Philbyho přítele Nicolase Elliota. Při obrovské pitce se Philby přiznal, že pro Sověty pracuje od roku 1946. Když se Elliot vrátil do Londýna, kde se mělo rozhodnout, jak se zrádcem naloží, Philby nasedl na sovětskou loď, která kotvila v přístavu, a zmizel.

Proč nedostal titul hrdiny SSSR

Později Moskva ohlásila, že Philby požádal o politický azyl. Bývalý dvojitý agent vyměnil jedno vězení za druhé – žil neustále střežený KGB, neuměl rusky, neměl si s kým popovídat, utápěl se v alkoholu. Pouze směl napsat memoáry Moje tichá válka (česky vyšly v roce 1973), které samozřejmě zcenzurovali. Až po čtrnácti letech ho začala sovětská tajná služba používat k přednáškám pro své důstojníky a jako konzultanta pro některé operace na Západě. Svou ruskou strážkyni Rufinu si vzal za manželku.
Ve své přednášce z roku 1977 ukládal Philby důstojníkům sovětské rozvědky, že nesmí lidem, které získávají pro špionáž, se zmínit o tom, co by se stalo, kdyby je chytili. Taková možnost by na ně působila depresivně – citoval Andrew. "Proto musíte vždycky zdůrazňovat, že není možné, aby je chytili."
Moskva ho vyznamenala Leninovým řádem, ale titul hrdiny SSSR mu nedala, byť se to v některých jeho životopisech uvádí. Minulý rok uplynulo padesát let od Philbyho útěku a vynořily se pověsti, že mu posmrtně udělí titul hrdiny Ruska.
Proč se tak nestalo. "Mám hypotézu, že Rusové objevili, že je Philby podvedl," domnívá se Andrew. "Ne takovým způsobem, jakým podvedl britské zpravodajství, přesto však podvedl." Svým způsobem podvedl. Moskva si pravděpodobně neuvědomovala hloubku jeho zrady na Britech. A na druhé straně Rusové přišli na to, že nezměnil své myšlení.

Verbování i v USA

Na amerických vysokých školách, zvláště pak na Massachusettském technickém institutu (MIT) v americkém Cambridge, začali sovětští agenti verbovat agenty ještě dřív než v britském Cambridge – řekla na sympoziu Andrewova asistentka Světlana Lochová. Získávání technických informací bylo v USA nejdůležitější. "Vedoucí sovětský agent, který pronikl do MIT, jehož identita bude oznámena, byl později popraven kvůli pokusu na atentát na Stalina."
Vysokých důstojníků sovětské špionáže, kteří byli těsně před druhou světovou válkou, v době tzv. Velkého teroru, odvoláni ze zemí, kde působili, domů a popraveni, jsou desítky.

Vliv Hitlerova kancléřství

Tim Milne, který jednu dobu sdílel s Philbym v centrále MI 6 kancelář, napsal memoáry, které nyní vyšly, čtyři roky po autorově smrti. "Ve škole byl Kim drsný a sebevědomý. Nebyl populární figurou, ale taky nebyl nepopulární. Lidé ho přijímali jako samotáře."
Milne s ním jel v roce 1930 na motorce s přívěsem na první cestu do Evropy – do Německa, Rakouska, Československa a Maďarska. "Jeho politické názory nebyly tehdy jasné. Tíhl k levici, ale nevěděl nic a nezajímal se o marxismus, který ho poznamenal až ve třetím a čtvrtém ročníku na Cambridgi." Podruhé se vypravili do Evropy v roce 1932, kdy sahal po moci v Německu Adolf Hitler. Udivil ho ohlas Hitlerových řečí a nekritičnost obyčejných Němců vůči němu. Potřetí se podívali do Berlína na Velikonoce 1933, kdy už byl Hitler kancléřem. Možná i tohle poznání ho přivedlo do sovětských služeb.

Velkolepá pětka NKVD

Harold Adrian Russell "Kim" Philby (1912 – 1988) – novinář a příslušník MI 6. Prozradil řadu protisovětských operací včetně výsadků na území SSSR a Albánie, vyzradil desítky západních vyzvědačů, rozkrýval činnost západních tajných služeb. Po odhalení uprchl (1963) do Moskvy, kde se nakonec upil.
Donald Maclean (1913–1983) – diplomat. Sovětům předal stovky dokumentů, které se týkaly atomových zbraní, války v Koreji a podobně. Když se blížilo jeho zatčení, uprchl do Moskvy (1951), kde se rovněž upil.
Guy Francis Moncy Burgess (1911–1963) – pracovník rozhlasu BBC, příslušník dešifrovací služby MI 14, diplomat, uprchl do Moskvy s Macleanem (1951), také se upil.
Anthony Frederick Blunt (1907 – 1983) – příslušník kontrašpionáže MI 5, který vykonával delikátní poslání i pro královský dvůr, historik umění, správce uměleckých sbírek královny. Třebaže ho podezřívali ze špionáže ve prospěch SSSR, nikdy mu to nedokázali. Až v dubnu 1964, kdy mu zaručili beztrestnost, se přiznal. Královna, která mu před tím udělila šlechtický titul, mu ho zase odňala.
John Cairncross (1913 – 1995) – vládní úředník, příslušník dešifrovací služby a potom MI 6, po válce opět vládní úředník. Sovětům ohlásil zahájení výzkumu atomových zbraní a řadu informací získaných rádiovým odposlechem Němců. Když se dostal do podezření ze špionáže (1952), odjel do USA a Kanady, později žil v Itálii. Až po mnoha letech, kdy byla jeho činnost promlčena, se přiznal a dokonce se vrátil do Británie.

Otištěno na iDnes-Technet 28. 4. 2014

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz



Diskuse


J. Podešva
12:12
8.5.2014

J. Boleslav
16:56
8.5.2014

J. Lepka
20:40
8.5.2014

počet příspěvků: 3, poslední 8.5.2014 08:40









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.