Násilník

Když se seznámíte s případem Václava Mrázka jen letmo, šokují vás jeho vraždy. Většina materiálů se zabývá hlavně vraždami a další trestnou činnost odbývá nějakým “… kromě toho se dopustil spousty dalších činů”.

Mrázek byl vrah, násilník a zloděj. Vraždy jsou mediálně vděčné téma, ale z mého pohledu je to, co přichází na řadu teď, ještě děsivější.

Několik týdnů po vraždě paní Bronislavy se Mrázek vrhl s nožem na paní Annu. Chtěl ji bodnout a usmrtit, ale ve tmě se netrefil a udeřil ji pravděpodobně střenkou do čelisti. Žena začala utíkat, Mrázek ji pronásledoval, ale když žena doběhla k prvnímu domu a dovolala se pomoci, tak utekl.

O měsíc později, v listopadu 1951, srazil z kola paní Ernu a osmnáctkrát ji bodnul nožem. Zranění však byla nehluboká, některá jen povrchní. Pak zaslechl blížící se mužské hlasy a utekl. Tento čin vyšetřovatelé s vraždou pistolí nespojovali, dokonce byl nějaký čas vyšetřován jako napadení ze žárlivosti a pracovalo se s verzí, že útočníkem byla žena – právě kvůli tomu, že Mrázek byl malé a slabé postavy.

Proč v těchto případech použil nůž? Protože výstřel dělal velký hluk a Mrázek se obával, že přivolá pozornost. Jenže pak nůž opět odložil – už jsme si řekli, že nesnášel pohled na krev… Další útok, při té zábavě v Hořenci, už byl zase s pistolí.

„Prcačkář“

Pardon… Tohle slovo označuje v kriminálním slangu člověka, co znásilňuje malé děti, vhodnější slovo pro to snad není. Není to totéž co pedofil nebo hebefil – Mrázek nebyl nic z toho.

Pamatujete se na pauzu mezi vraždou slečny Marie (červen 1952) a slečny Jiřiny (červenec 1954)? Jak jsem psal, že si rozhodně nedal pohov? Tak se připravte na otřesné čtení.

Na jaře 1953 potkal u lesa šestiletou dívku a šestiletého chlapce. Mrázek se na holčičku vrhl a povalil ji na zem. Chlapec ji chtěl bránit, Mrázek ho odhodil, vrhl se znovu na děvče a škrtil je. Chlapec pak běžel k blízké vsi a křičel. Mrázek se polekal a utekl.

V květnu 1953 přepadl poblíž cihelny šestiletou dívku. Vyzval ji, ať s ním jde do křoví. Když dívenka nešla, odtáhl ji a začal ji bít, až upadla na zem. Začala křičet. Ucpal jí ústa kapesníkem. Její křik uslyšel osmiletý chlapec a běžel dívce pomoci. Mrázek utekl.

V červnu 1953 se vrhl na osmileté děvče, které ale stačilo včas utéct k poblíž pracující ženě.

V létě 1953 vběhl téměř nahý do houfu dětí. Ty se rozutekly a Mrázek začal pronásledovat asi jedenáctiletou dívku. Dohonil ji, povalil na zem, ale když jí sáhl do rozkroku, zjistil, že se dívka strachy pokálela. Znechutilo ho to a odešel.

V srpnu 1953 potkal na cestě osmiletou a desetiletou. Přidal se k nim, pak mladší povalil a začal ji škrtit. Druhá dívka začala křičet o pomoc. To Mrázka zneklidnilo a utekl.

V témže roce potkal asi jedenáctiletou dívku. Ukázal na svůj penis a řekl něco vulgárního. Děvče uteklo.

V březnu 1954 přepadl dvě dvanáctileté dívky. Jednu z nich chytil, povalil na zem, klekl si okolo její hlavy a zasouval jí přirození do úst. Když na chvilku vstal, aby se rozhlédl, podařilo se dívce utéct.

O dva dny později takto zneužil osmiletou dívku.

V dubnu 1954 zneužil osmiletou dívku.

V květnu 1954 chytil šestiletou dívku, která si hrála s jinými dětmi, a chtěl ji zneužít. Dívka se bránila a křičela, Mrázek ji bil do obličeje, ale když zaslechl křik dalších dětí, utekl.

S pistolí přepadl v květnu 1954 slečnu Kateřinu. S šátkem přes obličej se za ní rozběhl a volal “stůj”. Ona ale s křikem utíkala a Mrázek pronásledování vzdal. (Po nějakém čase nastoupila tato mladá žena do stejné továrny, kde pracoval Mrázek – dokonce na jeho směnu a Mrázek jí byl nadřízený!)

Na konci července 1954, tedy po vraždě slečny Jiřiny, zneužil osmiletou dívku. Bil ji a škrtil.

V říjnu 1954 přepadl devítiletou dívku a vyzval ji k souloži. Dívka utekla.

Na podzim 1954 přepadl a zneužil třináctiletou dívku. Utíkala před ním, ale on ji dostihl a zařval: “Sundej kalhoty, budeme šoustat!” Dvakrát to opakoval, pak jí stáhl kalhoty sám, ukojil se, vstal a řekl jí: “Tohle jsem na tobě chtěl, tak a teď běž domů!”

Pak devítiletou.

V lednu 1955 šel krást do jednoho domu, jehož majitelé byli na odpolední směně. Tam ho překvapilo, že je doma jedenáctiletá dcera majitelů. Škrtil ji a znásilnil. Rodiče ji pak našli polonahou, v bezvědomí… Probrala se až na křik a pláč svojí matky.

V červnu 1955 přepadl dvanáctileté děvče. Klekl na ni, rdousil ji, ale byl vyrušen kolemjdoucími, tak utekl.

Ale všechno tohle bylo, jak sám Mrázek prohlásil, jen taková náhražka za to, co opravdu chtěl: “Dostat ženu výstřelem”.

… a zloděj

Kradl. Neustále a cokoli, co mu přišlo pod ruku. Kradl jídlo, které doma snědli, kradl prádlo a kradl i věci – nic z toho však neprodával, všechno si nechával. Včetně holicího strojku Niazi…

Případů krádeže je okolo stovky. Ukradl husu z hejna. Ukradl králíky… Hodinky. Prádlo. Saně. Další prádlo. Nakládaná vejce. Logaritmické pravítko…

Krádeže často podnikal se svým starším bratrem Karlem. Spolu vyloupili například prodejnu Pramen.

Podívejte se sami – časová osa Mrázkovy trestné činnosti ukazuje násilné trestné činy, přičemž období mezi nimi je téměř plynule vyplněné krádežemi.

Jeho družka věděla, že věci, co Mrázek domů nosí, pocházejí z krádeží.

Apropo, družka… Ta poslední se jmenovala Anna, byla ze Slovenska, ale od svého muže utekla a žila i s dětmi na ubytovně v Chomutově. S Mrázkem se poznala v říjnu 1954.

Mrázek předtím měl několik kratších známostí, většinou ze stejné továrny, Slovenky, Maďarku… delší dobu byl jen s další Slovenkou Gustou (správně Augustou). S tou se rozešel, protože ho kvůli ní prý vyslýchala StB a doporučila mu, aby vztah ukončil, jinak že budou nepříjemnosti, protože ona je v evidenci “závadových osob”.

Bylo to takové podivné soužití s Annou. Měla dvě vlastní děti a s Mrázkem otěhotněla před stěhováním na Kladno. Byla, jak se tehdy říkalo, volnějších mravů, Mrázek ji dokonce podezříval z toho, že mu je nevěrná s jeho bratrem Karlem… O děti se moc nezajímal, ani o vlastní, Anně dával jen nějaké peníze a věci z krádeží a dál se o ni taky nestaral, ona o něj rovněž… Ale byla s ním, protože byla i s dětmi hmotně zajištěna, i když věděla, že to často pochází z loupeží.

Zlodějina byla třetí součástí Václava Mrázka. V jednom svém životě byl ten nenápadný pracovitý dělník. V tom druhém deviant, vrah a násilník. Kradení jako by bylo výraz jeho osobnosti. Kradl nikoli proto, že by musel, ani proto, že byl kleptoman, ale zkrátka tak žil. Nekradl ani proto, že by měl materiální nouzi, jako v dětství. Kradl jen proto, že chtěl mít, vlastnit. Když okradl zavražděné, nebral jejich věci jako fetiš, jako většina sériových vrahů, považoval je jen a pouze za majetek. Řada lidí, kteří s ním přišli blíž do styku, ho popisovala jako chamtivého a chtivého. Můžeme tuto vlastnost promítnout i do jeho násilné trestné činnosti? Asi ano – on ty ženy chtěl, nechtěl si na nich vymáhat sex nějakým dlouhým přemlouváním nebo násilím. Chtěl si je vzít. Dostat je, abych použil jeho vlastní slova.

Vlastně mu záleželo jenom na tom, jestli on bude mít, dostane. Že ostatní ztratí – někteří majetek, někteří život – to mu bylo jedno. Nic jiného ho nezajímalo a bylo mu jedno, jak toho dosáhne. Chtěl mít a dostat.

Při svých násilných činech postupoval rozvážně. Sexuální pud a deviace ho sice hnaly k provedení činu, ale přesto si zachovával rozvahu a opatrnost, aby nebyl dopaden. Neútočil, pokud si nebyl jist, že kolem nikdo není. Dokonce dokázal přerušit znásilňování a zneužívání – což je samo o sobě neuvěřitelné – pokud nabyl dojmu, že mu hrozí nebezpečí. Jedno z napadených děvčátek prý moc křičelo, a tak Mrázkovi instinkt násilníka řekl, že by měl utéct, protože je pravděpodobné, že někdo přijde na pomoc. Utekl – a chvíli po něm našli děvče dva muži, přivolaní křikem.

Ale lichá je představa, že šlo o nějakého génia zločinu. Ne, byl jen opatrný a šel takříkajíc na jistotu. Jinak byly jeho činy primitivní. Násilí je primitivní vždy, a jeho krádeže také nebyly nějaké brilantní lupičské akce: rozlomil zámek, paklíčem ho otevřel, páčidlem vypáčil dveře… Hrubou silou, vždy stejně. Navíc zlodějské akce nepromýšlel (to dělal jeho bratr Karel). Pokud kradl sám, tak si jen vymyslel, co chce ukrást, a pak šel a někde to ukradl. Dalo by se říct, že při tom improvizoval. Karel naopak dokázal naplánovat místo, způsob, přístupovou cestu…

Když si k výše řečenému přihodíme, že Mrázek kradl na Kladně většinou v jedné, dvou částech města, tak je s podivem, že místní policie nedokázala systematičtěji takovou vlnu podobných krádeží podchytit a zpracovat.

Mrázek totiž skončil čirou náhodou.

(Konec části 3)

Převzato z webu Misantropův zápisník se svolením autora