23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


HISTORIE: Sudetští Němci - miláčci štěstěny

30.11.2011

Krutosti páchané na sudetských Němcích po osvobození a odsun sám byly posledních dvacet let častým námětem mediálních diskusí i uměleckých děl. Do jisté míry se tak kompenzovalo ignorování tohoto tématu za dob bolševizmu. Šlo však také o propagandu živenou a placenou sudetoněmeckýmikruhy s cílem dosáhnout revize poválečného uspořádání a majetkových zisků. Obhajoby české pozice bývaly spíše defenzivní, obvykle uznávaly, že odsun byl tvrdý trest, z dnešního pohledu těžko obhajitelný.

Krutosti na Němcíchpáchali v jednotlivých případech Češi a sovětští vojáci. Zdůrazňuji: v jednotlivých případech a z iniciativy jednotlivců, na sovětské straně často trestané zastřelením. Zato německá oficiální okupační doktrína na východní frontě vypadala takto: po obsazení obce přijela jednotka SS, shromáždila všechny židy a komunisty, nařídila jim vykopat hroby a pak je popravila. Vesnici po vesnici. Tisíce malých Babích Jarů. Můžeme se stydět za excesy roku 1945. Těžko nám je ale mohou předhazovat potomci těch, pro které bylo vyvražďováni civilistů v dobyté zemi státní politikou.

V československých volbách v roce 1938 volilo Henleinovu Sudetoněmeckou stranu, což byla nacistická agentura v Československu, 86 % československých Němců. Pro srovnání: v posledních svobodných německých volbách v březnu 1933 volilo Hitlera pouze 44 % Němců. (nejvíc na východě – ve Východním Prusku a Pomořanech – 55 %). Přitom v roce 1938 už byly v Německu v plné koncentráky, byly vyvražďováni v pouličních válkách sociální demokraté a komunisté, byly přijaty Norimberské zákony, proběhla Noc dlouhých nožů a o všech těch nacistických zločinech se v Československu dobře vědělo. Sudetští Němci tedy chladnokrevně zvolili nacismus v jeho rozvinuté hnusné podobě. Zbývající českoslovenští Němci, kteří Henleina nevolili, byli židé, sociální demokraté a komunisté. Ti, pokud válku přežili, se vrátili z koncentráků a jako politicky pronásledovaní odsunuti nebyli.

Nechme promluvit nejpovolanějšího. Konrád Henlein zpětně hodnotil výkon sudetských Němců dne 4.3.1941 takto:

"Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jen díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali národními socialisty... Historie vynese jednoho dne svůj soud: Sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost."

Sudetští Němci zradili demokracii, zvolili nacismus a byli plně odpovědni za řetěz událostí Mnichov – rozbití evropského bezpečnostního systému – obrat politiky SSSR – vzrůst sebevědomí Hitlera a zahájení války. Kdyby zůstali loajální k republice, válka by snad vůbec nevypukla anebo vypukla později za podmínek pro Hitlera daleko méně příznivých. Sudetští Němci nesou proto také velký díl viny na zločinech Německa na civilním obyvatelstvu Evropy.

Položme si otázku: Kdo má větší cenu: Žid, nebo sudetský Němec?Hodně pitomá otázka, že! Ale pozor, kdybyste ji vyslovil veřejně v Liberci v roce 1939, skončil byste v koncentráku!

Po válce neměli spojenci chuť ani zájem německý lid více trestat. Zničené Německo a obrovské lidské ztráty byly už tak velkým trestem a na všechny zločiny spáchané Němci za války byla lidská spravedlnost krátká. Spojenci se proto omezili na praktické opatřeni: vyhnání Němců z východu, čímž se mělo do budoucna zabránit případnému novému rozkladnému působení německých pátých kolon a stabilizovaly se národní státy. Po zásluze tak dostali své i Hitlerovi největší fandové: východní Prusové (viz výše), jejichž země z mapy zmizela, a sudetští Němci. Jinak byli stíháni jen nacističtí pohlaváři a stíhány jednotlivé zločiny, většinou páchané esesáky.. Němcům byla potom poskytnuta velkorysá rozvojová pomoc, díky které, a také díky německé výkonnosti, se za několik let v Německu dalo slušně žít.

Otázka spravedlnosti tiše sešla z myslí. Zkusme ji ale nyní nastolit. Věčná drzost představitelů Svazu vyhnanců, kteří nepřestávají klást požadavky spoléhajíce na krátkou paměť lidstva, po tom volá. Představme si, že v květnu 1945 ohromen hrůzami války a zejména utrpením jeho Židů, osloví Jehova sudetské Němce. Ti už nejsou sebevědomým Herrenvolk z roku 1938, ale zbitým, znásilněným lidem, který stokrát proklel Hitlera a který nestačí oplakávat své padlé. A Jehova jim položí právě tu pitomou otázku: Kdo má větší cenu: Žid, nebo sudetský Němec? Odpovědí mu bude vyděšené ticho. A Jehova pokračuje: Rádi byste řekli, že člověk jako člověk, že. Ale stud vám to nedovolí. Jenže fráze "člověk jako člověk" ve vašem případě už neplatí. Protože Židé vám nic neudělali a vy jste je z čiré zvrhlosti vyvraždili. Čili, milá panská raso. Já nejsem Bůh slitovný. Moje heslo je oko za oko, zub za zub. Připravili jste nevinným Židům Babí Jar, Osvětim, pochody smrti. Vy sami jste ale vinní, vinní až hrůza. Nebude proto oko za oko, zub za zub, bude za oko oči dvě a za zub celá huba. Zasloužíte si něco daleko horšího než jste připravili Židům…

Lidská fantazie je ovšem krátká a vymýšlení mučení je zvrhlá záliba. Válka je dávno pryč a nepotkal jsem nikoho, kdo by dnes byl vůči sudetským Němcům pomstychtivý. Ale snad by alespoň Jehova mohl občas, když Posselt nebo Steinbachová zase začnou výt o hrůzách vyhnání, je chytnout za ucho a pošeptat jim "Jo vyhnání, vyhnání. A co takhle pochody smrti, to by se jim nelíbilo?"