8.12.2016 | Svátek má Květoslava






HISTORIE: Sto let od počátku první světové války

26.6.2014

Každý rok sleduji v květnových dnech pietní akty u příležitosti konce druhé světové války, ten proud věnců a proslovů politiků k výročím v čase stále vzdálenějším, vždy mě napadne a zamrzí, proč téměř nikdy žádný věnec a žádná vzpomínka nepřicházejí k těm stovkám, možná tisícům pomníčků rozesetých po českých městech a vesnicích připomínajících statisíce padlých českých vojáků za první světové války, která skončila o pouhých jednadvacet let dříve než válka druhá.

Proč jsme si tuto zásadní historickou událost, která změnila tvář světa i naše osudy troufám si tvrdit více a hlouběji než druhá světová válka, nechali z naší historické paměti vymizet a dopustili, aby nám ji zakryla švejkovská karikatura?

Myslím, že právě nyní, kdy se blíží 100. výročí onoho tragického svátku sv. Anny 26. července 1914, kdy vyhlášením války Srbsku Rakousko-Uherskem první světová válka vypukla, bychom si měli její význam pro historii i dnešek vážně připomenout. Mám na mysli nikoliv jenom její průběh, ale především její důsledky.

První světová válka nebyl pouze první skutečně globální světový konflikt - byl to zásadní civilizační předěl, který nenávratně změnil svět, Evropu i naší zemi. Říká se, že XX. století ve skutečnosti začalo až 1. světovou válkou, která rozmetala společenský řád a jistoty naší tehdejší civilizace, otřásla jejími hodnotami a akcelerovala proces jejich změny a rozkladu. Po staletích postupného, ale trvalého vytváření a prosazování svobodné občanské společnosti na Západě otevřela stavidla obráceného společenského pohybu – vzniku moderní totality a společenského násilí v míře dříve nepředstavitelné.

Válka měla zásadní dopady geopolitické – poprvé se bojovalo na všech kontinentech a poprvé ve velké, svým původem evropské válce sehrály významnou, či dokonce rozhodující roli mimoevropské mocnosti – USA a Japonsko. Zásadně změnila mapu Evropy a Blízkého východu. V jejím důsledku zmizela dvě soustátí, která po více než 300 let spoluutvářela evropskou historii – rakouská a osmanská říše. Zásadní proměnou prošla Němci vedená střední Evropa. Rusko se dostalo do krize, s jejímiž důsledky zápolí doposud.

Důsledkem 1. světové války bylo, že Evropa, která od velkých zeměpisných objevů byla dominantní silou světového vývoje a rozhodující mocenskou oblastí světa, touto válkou zahájila svůj mocenský úpadek. Všechny tradiční evropské velmoci – vítězové i poražení, byli fatálně oslabeni či zanikli a na scénu poprvé jako globální velmoc vstupují USA a dominují světovému vývoji až do současnosti.

Pro poměry na Evropském kontinentě byly rozhodující tři důsledky této války – již zmíněný rozklad Němci vedené střední Evropy, ovládnutí Ruska socialistickou sektou bolševiků a vykrvácení vítězné Francie na frontách. V důsledku toho je situace v Evropě navždy jiná než v uplynulých staletích. Francie se ze svého Pyrrhova vítězství nikdy nevzpamatovala a ztratila vůli k pokračování historické rivality s Německem. Válkou oslabená a zadlužená Británie už neměla sílu být nadále globální námořní velmocí a začaly u ní postupně převažovat evropské a transatlantické priority. Rusko bylo jako významný spoluhráč z evropské politiky válkou a revolucí vyřazeno a už se do ní v tradiční podobě předchozích staletí nevrátilo. Ambiciózní a dynamické Německo, jehož agresivní expanze měla na vypuknutí války velký podíl, ač ve válce poraženo, fatálně oslabeno a zdevastováno, zůstalo pro novou evropskou rovnováhu destabilizující silou a až totální porážka ve druhé světové válce z něj udělala poučeného a spolehlivého partnera nového, zpočátku skromného koncertu evropských velmocí, který získal dnes podobu Evropské unie. Kořeny snah o evropskou integraci proto hledejme právě v první světové válce a francouzském traumatu z ní.

Vznik války a její začátek, jako výsledek automatismu spojeneckých smluv mezi státy v rámci proti sobě stojících bloků a faktoru mobilizace vojsk, se staly navždy poučením pro politiku velmocí. Ty se tehdy staly rukojmími nezodpovědných balkánských nacionalistů a obavy tehdejších aristokratických politiků ze ztráty tváře je nakonec dovedly k neospravedlnitelnému rozpoutání války, jejíž rizika vysoko přesahovala možné benefity. Podobnou úlohu v úvahách generálních štábů sehrál mobilizační automat, kdy Německo, chtělo-li válku na dvou frontách vyhrát, muselo podle plánu porazit Francii dříve, než zaostalé a pomalé Rusko zmobilizuje. Vyhlášení ruské mobilizace tedy automaticky znamenalo německý vpád do Francie a totální válku v Evropě a pak i ve světě. To vše si stojí za to připomínat i dnes, při hodnocení současných konfliktů a postojů a možných reakcí velmocí.

První světová válka svým neočekávaným průběhem a charakterem otřásla veškerými autoritami tehdejší společnosti. Ještě nikdy v historii se politici a vojevůdci tak fatálně nemýlili v očekávání délky, charakteru a trvání války. Bez výjimky očekávali krátké vojenské střetnutí podle vzoru válek 19. století s rozsáhlými manévry barevného a malebného jezdectva, jak bylo pro válku do té doby vždy typické. Dosud nedoceněný kulomet a účinná děla však přibily vojáky na roky do bláta zákopů a zisk každého kilometru fronty byl vyvážen statisíci mrtvých a zmrzačených. Míra utrpení vojáků a zjevná nesmyslnost tohoto válčení, stejně jako neschopnost velitelů i politiků válku rozhodnout byly tak mimořádné, že zbavily milióny mužů ve zbrani důvěry v poměry v armádě i ve společnosti. Vzhledem k délce trvání konfliktu začala hrát rozhodující úlohu hospodářská síla válčících zemí a poměry v zázemí, či spíše míra jejich zhoršování. Válka se stala totální a strádání obyvatel v zázemí multiplikovalo nespokojenost na frontách.

Tato nespokojenost silně kontrastovala s nadšením, které vypuknutí války provázelo v hlavních válčících zemích. Již tehdy, před válkou, na konci nejdelšího mírového období v dosavadních dějinách Evropy, významná část především humanitní inteligence odsuzovala poklidnou a stabilní kapitalistickou měšťanskou společnost a její pevný řád. Po válce byl starý svět a jeho pevné struktury zničeny a v myslích tehdejších lidí hrůzy a utrpení války byly jasným důkazem špatnosti a neudržitelnosti předválečného světa. Odmítnutí minulosti otevřelo prostor pro politický a společenský radikalismus, utopická a extremistická hnutí a ideje a revoluční vlnu, inspirovanou bolševismem a jeho zdánlivým protipóly fašismem a nacismem. Drastická zkušenost miliónů lidí na frontách a v zákopech poznamenala mentalitu válečných generací, zůstala skrytě přítomna i v následujícím období a relativizovala hodnotu lidského života, občanské svobody a humanistické hodnoty v myslích současníků. Projevy tohoto fenoménu můžeme pozorovat v rozmachu politického násilí v meziválečném období a násilných metodách totalitních nacistických a komunistických hnutí bez velkého odporu akceptovaných veřejností napříč tehdejší Evropou.

První světová válka zásadně změnila především střední Evropu a poměry v českých zemích. Rakousko-Uhersko, které se zmítalo v národnostních sporech, válku sice rozpoutalo, ale s nejednoznačnou motivací. Uherská politika ve správné předtuše katastrofy byla proti válce, zatímco rakouská válečná strana viděla ve vítězné válce ve spojení s mocným německým spojencem jedinou možnost pro přežití monarchie a potlačení odstředivých nacionalismů uvnitř říše. Nepříliš úspěšný průběh války a celková vojenská i ekonomická slabost mocnářství rychle vedly k prohlubujícímu se podřízení Německu.

Tento vývoj měl pro Rakousko-Uhersko fatální důsledky. Do té doby byla monarchie menšími středoevropskými národy vnímána jako menší zlo a ochrana před agresivním německým a ruským nacionalismem a v jejich politických ambicích dominovaly snahy o reformu poměrů v habsburském soustátí nikoliv o jeho rozbití. Válečné utrpení a plné podřízení rakouské politiky velkoněmeckým válečným cílům však jejich loajalitu definitivně pohřbily.

Pouze v důsledku první světové války a fatální porážky centrálních mocností bylo možné uvažovat o vzniku samostatného českého státu. Porážka Německa a Rakouska-Uherska, rozklad jejich armád a totální vyčerpání vytvořily unikátní konstelaci, v níž se Masarykově a Benešově akci podařilo získat podporu vítězů pro vznik nového státu – Československa. Bez válečné porážky a demoralizace by čeští Němci a Německo nikdy vznik Čechy vedeného státu nepřipustili, nota bene v historických hranicích českých zemí. Změna politických poměrů však neznamenala změnu poměrů národnostních, a tak nový stát zdědil stejně složitý národnostní problém, jaký marně řešila stará monarchie.

První světová válka znamenala historický předěl – tisíc let trvající a postupně se prosazující německé pronikání a hospodářská a politická dominance ve střední Evropě byly radikálně zastaveny a oslabeny. Současně s tím válečná porážka carského Ruska a jeho vytlačení z Evropy a izolace po bolševické revoluci vytvořily mezi Německem a Ruskem široký koridor malých a slabých států, který se v čase proměňoval, ale až do současnosti zůstává pásmem nestability a předmětem a nástrojem velmocenského soupeření.

Obdobně zásadní význam měla první světová válka pro další klíčové oblasti politického napětí v Evropě a ve světě - Balkán a Blízký východ. Postupný rozklad Osmanské říše v devatenáctém století a vznik národních států v multietnickém balkánském prostoru vytvořil ohnisko, z něhož vznikaly války po celé XX. století – balkánské války, první světová válka, masakry v době druhé světové války a konečně konfliktní rozpad Jugoslávie a válka o Kosovo.

Globální oblastí nestability se po první světové válce stal Blízký východ rozparcelovaný po první světové válce po porážce Osmanské říše a vytlačení Turků z arabského světa Sykess-Picottovou dohodou mezi Francii a Velkou Británii. Ta v roce 1917 Balfourovou deklarací vyjádřila svůj kladný postoj v vytvoření židovské národní domoviny v Brity okupované Palestině. Začátek dodnes neřešitelného blízkovýchodního konfliktu byl na světě. Občanské války v Sýrii a další chaos v zničeném Iráku spojený s nástupem sunnitských fundamentalistů v irácko-syrském prostoru dnes likvidují hranice vzešlé na Blízkém východě v první světové válce.

Podíváme-li se na dnešní Evropu a svět stoletou optikou roku 1914, co vidíme? Evropu dominovanou bezkonkurenčně silným Německem, na Německu závislou střední Evropu, Balkán stále v částečném chaosu, rozkladu a sporech, Rusko zatlačené na východ zápasící o udržení nějakého vlivu alespoň na Ukrajině, sílící Turecko jako regionální velmoc, arabský svět v totálním rozkladu a silný Izrael.

Můžeme říci, že dnešní svět odpovídá více naplnění válečných cílů poražených centrálních mocností než záměrům vítězné Dohody. Nám může být útěchou, že v tomto stále obtížném světě máme šanci obstát jako nezpochybnitelný národní stát. To je vítězství, které nám první světová válka přinesla a které musíme uhájit.

Příspěvek na semináři IVK „Sto let od počátku první světové války“, Praha, 16. června 2014

Institut VK



Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Diskuse


P. Sulc
1:22
27.6.2014

B. Hamáček
23:10
26.6.2014

Z. Baldova
15:25
26.6.2014

P. Krasny
17:12
26.6.2014

J. Šejnoha
22:21
26.6.2014

B. Hamáček
23:12
26.6.2014

Š. Hašek
15:06
26.6.2014

J. Kanioková
12:48
26.6.2014

T. Kočí
8:42
26.6.2014

počet příspěvků: 9, poslední 27.6.2014 01:22









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.