21.5.2019 | Svátek má Monika


HISTORIE: Sto let izraelských kibuců

19.1.2011

Společně pracovat a žít

Zakladatelé moderního Státu Izrael nepřišli do Svaté země se záměrem naplnit biblická proroctví. Mnoho z nich mělo blíže k ideologii socialismu a komunismu než k Bibli. Svědčí o tom hnutí kibuců, které právě slaví 100 let své existence. Dne 28. října 1910 založila skupina Židů z Běloruska první kibuc – „Deganja Alef“ – na jižním břehu Galilejského jezera. Hebrejské slovo „kibuc“ znamená doslova „shromažďování“. Tradice vycházející z Bible dodnes chová naději v „kibuc galujot“ – „shromáždění rozptýlených“, shromáždění lidu Izraele z celého světa, jak je předpověděl prorok Jeremiáš: „Ten, který rozptýlil Izrael, ho shromáždí a bude ho střežit jako pastýř své stádo. Vždyť Hospodin vyplatil Jákoba, vykoupil ho z ruky silnějšího nežli on.“ (Jeremiáš 31,10—11) Ať už to všechno má souvislost s biblickými výroky nebo ne, slovo „kibuc“ v posledním století znamená prostě kolektivní zemědělskou osadu. Společné vlastnictví a základní demokratické struktury, to byly principy, které kibuc v jeho počátcích utvářely. Všechna důležitá rozhodnutí se například původně odehrávala na členském shromáždění. Lidé v placených vedoucích funkcích se povinně pravidelně střídali. Oblečení se přidělovalo z ústředního skladu, členové komunity se stravovali společně v obecní jídelně a dokonce i výchova dětí byla centralizovaná, takže rodiče mohli své děti vidět jen v určených návštěvních hodinách.

Součástí izraelského sekulárního hnutí kibuců je dnes stále 270 kibuců. Šestnáct komunit tvoří náboženské hnutí kibuců. Dalších 400 izraelských vesnic je organizováno jako družstevní „mošavy“. V mošavu jsou výrobní prostředky, jako továrny, chlévy, pole nebo zemědělská technika, společným vlastnictvím. Domy, auta a další soukromé vlastnictví patří jednotlivým členům. Nedaleko od Zichron Ja’akov na jižním okraji pohoří Karmel leží křesťanský kibuc Bel-El, založený švábskými křesťany v roce 1963. Kibuc Jad Chana, pojmenovaný podle známé židovské partyzánky Chany Seneš (1921—1944), se nachází nedaleko Tulkarmu, spravovaného Palestinskou autonomií, a je to jediný izraelský kibuc, který má napojení na komunistickou stranu.

Židé, kteří uprchli před antisemitismem a pogromy z Evropy i z dalších zemí, chtěli založit dělnický stát a beztřídní společnost. Tak se zrodilo hnutí kibuců. Kibucy hrály rozhodující roli jako obranné základny při židovském osidlování Palestiny. Některé byly vybudovány přes noc jako miniaturní pevnosti typu „hradby a věž“. Překonání prvních těžkých roků židovského státu by bylo nemyslitelné bez obětavého nasazení osadníků v kibucech. Dnešní kibuc už ale není tím, čím býval v oněch prvních letech Státu Izrael. Moderní Izraelci myslí individualisticky a kapitalisticky. Ekonomika volného trhu je jim daleko bližší než ideál „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ v duchu principů Karla Marxe.

Z čistě praktických důvodů se úzká rodina stala mnohem důležitější než kolektivní identita. Mnoho lidí se vrátilo k tradičním rolím muže a ženy. Ekonomický tlak si žádá nové postupy, například v oblasti průmyslu a cestovního ruchu. Mnozí členové dnešních kibuců, jako jsou lékaři a vědci, pracují mimo komunitu a přispívají na zdravotní a sociální pojištění ve prospěch komunity částí svého platu. Spolu s rostoucími požadavky na specializaci v moderní společnosti postupně vyklízejí pole demokratické principy. Povinné střídání osob ve vedoucích funkcích se už dnes téměř nepraktikuje.

Mnozí mladí Izraelci v posledních letech opustili kolektivní osady a přestěhovali se do měst. Hnutí kibuců trpí stárnutím populace. Před půl stoletím, v době největšího rozkvětu hnutí, žilo v kibucech osm procent Izraelců. Dnes jsou to slabá dvě procenta. Zbývající osadníci experimentují s novými společenskými formami života v komunitách, soukromé vlastnictví je samozřejmostí a členové jsou placeni podle úspěchů a zásluh.

Už od izraelské Války za nezávislost v letech 1948-49 přicházeli lidé z celého světa jako dobrovolníci, aby poznali kibucy a pracovali v kolektivních osadách několik měsíců nebo i několik let. Turisté znají kibucové domy pro hosty, ze kterých se vyvinuly moderní hotely, jako v kibucu Lavi nad Galilejským jezerem, v Ramat Rachel s výhledem na Betlém a pole pastýřů, nebo v kibucu Maale Hachamiša v judských horách.

Kibuc Gešer (což znamená „most“) proslul svými památnými mosty přes řeku Jordán, ať už je to starý most vybudovaný Římany, nebo železniční most z doby Osmanské říše a britského impéria. Když byla před dvaceti lety v Galilejském jezeře objevena v bahně zachovalá loď z druhého století našeho letopočtu, stal se kibuc Ginossar známým kvůli „Ježíšově lodi“. V kibucu Ketura na pláni Arava, daleko od civilizace, vypěstovala profesorka Elain Solowey svou palmu „Metušelach“ z dva tisíce let staré pecky, objevené při vykopávkách ve starověké horské pevnosti Massada.

Kibuc Micpe Šalem v judské poušti se stal známým díky pověstným kosmetickým výrobkům značky Ahava. Plážové zařízení „Mineral“ tady zve turisty i domácí ke koupání v Mrtvém moři nebo k ponoření do horkých sirných pramenů. V kibucu Nir David na úpatí hor Gilboa byla rekonstruována pevnůstka typu „hradby a věž“ pro návštěvníky, kteří se zajímají o historii. Izraelské děti znají Nir David spíše jako místo koňských atrakcí, ale především kvůli „Gan Guru“ – parku, v němž mohou návštěvníci obdivovat australskou faunu včetně klokanů a medvídků koala. Méně přístupný a tajemstvím obestřený je kibuc Palmachim. V jeho sousedství je umístěna jedna z největších leteckých základen izraelské armády a zkušební raketový polygon Izraelské kosmické agentury. Odtud se odpalují rakety Šavit, vynášející do vesmíru družice Ofek. Odtud také startují letky vrtulníků k misím v pásmu Gazy, vzdálenému jen pár kilometrů.

Dnešní kibucy jsou stejně různorodé a moderní jako celá izraelská společnost a náhodný pozorovatel v nich sotva pozná komunity se socialistickým programem. Některé z kibuců přišly na to, že finanční trhliny, které zanechala idealistická utopie, lze zaplnit prodejem cenných pozemků jako lukrativních stavebních parcel. Často tak narazíte na komunity, které – původně založené na komunistických principech – dnes fungují jako spekulanti na moderním kapitalistickém trhu s nemovitostmi. Je zajímavým zjištěním, že izraelské kibucy byly jedním z mála modelů pragmatického socialismu 20. století, který fungoval po několik desítek let bez použití násilí proti svým vlastním lidem.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
překlad –ms-
www.israelnetz.com

Obrázky z kibuců zde.



Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče
Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče

Je mi 20, jemu bude 30. Tvrdí ze ja mám sex na prvním místě, ale on už ne.. je pravda ze změnil práci. Je ridic. Predtim ale dělal náročnější práci a sex ještě byl několikrát týdne. Teď stěží jendou a to ještě on si nevzpomene ani měsíc…

Diskuse


J. Pašek
18:50
19.1.2011

H. Lukešová
19:49
19.1.2011

H. Lukešová
19:54
19.1.2011

H. Lukešová
19:57
19.1.2011

J. Pašek
20:24
19.1.2011

H. Lukešová
20:42
19.1.2011

J. Pašek
21:00
19.1.2011

H. Lukešová
21:44
19.1.2011

V. Kolman
10:00
20.1.2011

H. Lukešová
11:06
20.1.2011

počet příspěvků: 11, poslední 20.1.2011 11:06









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.