Když se vládce Kremlu rozhodne obhajovat neobhajitelné, neváhá se jako tonoucí stébla chytit i jeruzalémské Chrámové hory.

Seznámil jsem se s výročním poselstvím prezidenta Putina, které přednesl 4/12 před plénem Federálního shromáždění. V tomto příspěvku se chci vyjádřit k té jeho pasáži, která se týkala Krymu a jeruzalémské Chrámové hory.

Putin pravil:

… для России Крым, древняя Корсунь, Херсонес, Севастополь имеют огромное цивилизационное и сакральное значение. Так же, как Храмовая гора в Иерусалиме для тех, кто исповедует ислам или иудаизм.

To je originál pasáže jeho řeči v ruštině, jak ji zveřejnil oficiální web Kremlu.

Česká redakce Hlasu Ruska o této pasáži referovala na svých stránkách takto:

Pro Rusko má Krym, stará Korsuň, Chersonés, Sevastopol obrovský civilizační a sakrální význam, stejně jako Chrámová hora v Jeruzalému pro vyznavače islámu a judaismu.

Zaujala mě zmínka o Chersonésu. Má-li toto starověké město plnit funkci jednoho ze základních argumentů ve prospěch nedávného ruského záboru Krymu, pak je to argument více než problematický. O jakém „významném civilizačním a sakrálním významu“ pro Rusko šéf Kremlu vlastně hovořil?

Dlužno podotknout, že svět nebyl stvořen v okamžiku, kdy se Krym stal součástí ruské říše za Kateřiny Veliké (1783). Ba ani v době, kdy měl být na poloostrově pokřtěn kníže Vladimír I.

Dějiny města sahají daleko do starověku, několik staletí před zrození Krista. Dominuje mu řecký (antický) živel: bylo řeckou kolonií, později se dostalo pod kontrolu starořeckého Bosporského království. Následoval Řím, Byzanc, po krátké epizodě, kdy město obsadil zmíněný Vladimír I., kníže nikoli Rusi, ale Kyjevské Rusi, to byla opět Byzanc, pak nástupnické Trapezuntské císařství (opět řecké), Tataři a jejich Krymský chanát, záhy podřízený osmanským Turkům. Teprve od roku 1783, jak již zmíněno, patřil Krym Rusku. V té době byl ovšem starobylý Chersonésos opuštěný a nejspíš v rozvalinách.

Tato telegrafická exkurze do dějin města, potažmo i Krymu, vyvolává silné pochybnosti o tom, že Putinovy historické nároky na poloostrov, pakliže jedním z klíčových argumentů má být Chersonésos, jsou relevantní. Má-li Rusko právo Krym Ukrajině bezostyšně ukrást, nemá - v principu - stejné právo třeba Řecko nebo Turecko? Samozřejmě že nemá, stejně tak jako nemělo Rusko letos v březnu právo to udělat.

Otazníky vyvolává i Putinovo srovnání týkající se Chrámové hory. On je totiž v pozici muslimů v tomto příměru, protože ti přišli - mnoho století poté, co Chrámová hora fungovala jako nejsvětější místo judaismu - s tím, že i pro ně má jistý (nikoli největší, tím je Mekka a Medina) náboženský význam. A jsou to muslimové, kdo halasně vytrubují do světa, že je třeba zabránit „judaizaci“ tohoto posvátného místa. Tím dávají najevo, že Chrámovou horu nevnímají tak, že je posvátná pro Židy i muslimy, ale chtějí ji usurpovat pouze pro sebe – stejně jako Putin Krym.

Krym nebyl odjakživa součástí Ruska, jak je naznačeno výše. V průběhu dějin patřil různým státům, jistěže včetně Ruska, nicméně naposledy, před kremelským záborem, Ukrajině. Západ má problém s tím, co se v březnu s Krymem stalo, především proto, že mezitím (po 2. světové válce) byla v mezinárodních vztazích nastavena jistá pravidla, k nimž se přihlásilo i Rusko (a mělo by je jako stálý člen RB OSN hájit) – a samo je flagrantně porušilo. Dochází-li k postupnému obnovení studené války, pak právě proto, jak se Rusko v mezinárodních vztazích chová.

Mimochodem: odkazovat se na krymský křest Vladimíra I., pakliže na polooostrově skutečně pokřtěn byl, může ve svých nárocích ohledně Krymu nejen Putin, ale stejně tak Porošenko: právo uznávat knížete Kyjevské Rusi jako svého velkého panovníka mají jak Rusové, tak Ukrajinci.

Putin ve vyjádření o Chrámové hoře zvolil špatné pořadí: místo je posvátné na prvním místě pro vyznavače judaismu a pak teprve islámu. Ze samotné podstaty duchovních dějin, které s místem souvisejí. Řečeno hodně zjednodušeně: Židé nemají žádnou „Mekku a Medinu“ někde jinde, jejich „Mekkou a Medinou“ je jeruzalémská Chrámová hora.

Ovšem nejen to. Krym má, pokud jde o Rusko, ale i Ukrajinu, význam spíše okrajový, přičemž se tu nehraje o to, komu bude patřit Moskva nebo Kyjev. Stejně tak nikoli prvořadý význam má Chrámová hora pro muslimy. Ovšem pro Židy je spolu s celým Jeruzalémem, jako jejich tisícíletým duchovním a v dobách nezávislosti i světským centrem, srdcem a duší národa.

Tak jako je Krym v principu nedělitelný a může patřit buď jenomu nebo druhému státu, je i Jeruzalém nedělitelný a může jako jednotná metropole sloužit pouze jednomu státu.

Kdyby Ukrajina byla ve vztahu k Rusku nepřátelský agresor, který by Moskvu vyprovokoval k válce (tak jako Hitler Stalina v roce 1941) a Rusko by v obranné válce zvítězilo, Krym obsadilo a ponechalo si jej (tak jako si SSSR ponechal část východního Pruska po druhé světové válce), nebyl by problém tuto skutečnost akceptovat. Neakceptovatelné a neobhajitelné je ovšem to, co se s Krymem stalo v březnu 2014. Stát, který se zavázal, že výměnou za likvidaci jaderného arzenálu Ukrajiny bude garantovat její územní celistvost a mezinárodně uznávané hranice, svůj závazek hrubě porušil a část Ukrajiny (snad i čestí přátelé Ruska jako pan Vyvadil a spol. uznávají, že do březnového záboru byl Krym nedílnou a právoplatnou součástí ukrajinského státu) si arogantně zlodějsky přivlastnil. Je to nepřijatelné, i kdyby na Krymu byl ve středověku pokřtěn nikoli jeden, ale tucet svatých Vladimírů.

Kdyby někdo sebral Rusům Petrohrad či Moskvu stejným způsobem, jako oni sebrali Ukrajině Krym, měli by naši podporu ve snaze získat obě významná města svého státu zpět. Stejně tak ve svaté zemi: tak jako nezpochybňujeme právo Rusů na Moskvu a Petrohrad, nelze zpochybňovat právo Židů na Jeruzalém včetně Chrámové hory jako jeho nedílné spoučásti. Bez ohledu na to, že tam muslimové v průběhu dějin vybudovali pro ně významnou (třetí v pořadí) mešitu a Skalní dóm.

Pakliže by Stát Izrael měl aplikovat „Putinovu doktrínu“ (byl tam pokřtěn Vladimír a jsou tam hroby ruských vojáků, tak je to navěky naše) ve vztahu k Sinaji, nikdy by ho po obsazení v roce 1967 nemohl vrátit Egyptu. S poukazem na to, že právě tam byl dán izraelskému národu (a vlastně celému světu) Zákon a pod prachem pouště leží kosti stovek, spíše tisíců Izraelců, kteří na Sinaji zemřeli v průběhu putování z Egypta do Země zaslíbené.

Jestliže Sinaj, bez ohledu na výše uvedené, náleží podle mezinárodního práva Egyptu, pak Vladimír Nevladimír, podle téhož mezinárodního práva náleží Krym Ukrajině. Byť by se na jeho území nacházely rozvaliny nikoli jednoho, ale třeba desítek antických měst jako byl Chersonésos. S jedním pokřtěným středověkým knížetem.

Stejskal.estranky.cz