Kolem 01:00 ráno dorazila Čechoslovákům konečně první část očekávané posily – III. prapor 4. stř. pluku. Za další dvě hodiny ještě dorazil II. prapor 4. stř. pluku. Následně i štáb pluku, včetně velitele Penzenské skupiny poručíka Čečka, logistika a zákopnický oddíl. Na přijíždějící vlaky 4. stř. pluku přesunul nepřítel silnou palbu. Některé vagony od této palby byly prostřílené, ale ztráty způsobeny nebyly. Jednotky 4. stř. pluku přesto rychle vystoupily z vlaku a okamžitě posílily útočnou skupinu. Bojová síla Čechoslováků tak vzrostla o dalších 1.250 mužů a 14 kulometů, velmi potřebných. Celkem tedy nyní Čechoslováci měli bojovou sílu 3.550 mužů a k podpoře 40 kulometů. Poměr živé síly byl takřka nyní vyrovnán, nepříteli však stále zůstávala velká převaha v palebné síle, zejména kulometech - měl jich stále desetkrát více. To v kombinaci s dobrými podmínkami k obraně mu skýtalo očividnou výhodu. Poručík Čeček se okamžitě ujal jako velitel celé skupiny velení.

Ráno 29.5.1918 byl ve 4:00 zahájen podle Švecova plánu připravovaný útok. Střed československých pozic (praporčík Jezvina) zahájil ze svých pozic na nepřítele silnou palbu z pušek a několika kulometů. Vpřed potom vyjel z jeho pozic československý obrněný automobil (včera ukořistěný), který začal také pálit do kulometných postavení nepřítele, čímž na sebe soustředil palbu na úseku. Jednalo se o klamný útok k odlákání pozornosti nepřítele od obou křídel československé fronty kolem Penzy. To se podařilo a nepřítel následně soustředil svou palbu na střed československé linie. Toho podle plánu hned využila obě křídla, na severu podporučík Voženílek, na jihu podporučík Hrůza, a zaútočila ze stran na město. Nepřítel nestihl organizovat obranu na ohroženou severní a jižní stranu a rychle propadal panice. Když se snažil následně v reakci na útok bočních skupin přeskupit svou obranu rychle od východního směru (proti československému středu) na ohroženou severní a jižní stranu, vyrazila vpřed do útoku i dosud vyčkávající a jen střílející skupina praporčíka Jezviny. Nepřítel byl zmaten a jeho odpor se rozložil do několika zoufale bojujících ostrůvků. Československým jednotkám se podařilo tak vniknout do města. Nastal pouliční boj v zastavěném městském prostoru.

Jednotky všech tří útočících skupin úspěšně postupně v malých úderných skupinách drtily zoufalý odpor nepřítele překvapeného tak rychlým zvratem situace a nezadržitelným postupem Čechoslováků do centra města. Teprve po osmi hodinách tvrdých pouličních bojů, často doslova o každou ulici nebo i dům, byl odpor nepřítele zlomen. Na některých místech byly boje velmi těžké. Často byly vedeny granáty a při silné palbě nepřítel rozhodně municí nešetřil. Odhodlaně bojovali zejména rudí internacionalisté, mezi nimi čeští komunisté. Na postupující Čechoslováky bylo stříleno z oken, střech a věží, často z více stran, což ztěžovalo krytí. Nejtěžší boje byly v centru města, kde byla i budova sovětu. Silnou palbu vedl nepřítel mimo jiné i z budovy kostela. Měl na jeho věži několik kulometů, kterými obstřeloval celé náměstí v centru města. Teprve nasazení obrněného automobilu pomohlo kulometná hnízda na věži kostela umlčet. S jeho podporou se potom jednotky 1. stř. a 4. stř. pluku vrhly do dalšího útoku, při kterém dobyly i ostatní správní budovy v centru města, včetně budovy sovětu. Část sil nepřítele následně ve zmatku uprchla z města západním směrem, včetně hlavního štábu obrany Penzy.

Již během bojů o město vycházeli ze svých domů místní občané a vítali Čechoslováky jako osvoboditele. Projevovali jim sympatie, nabízeli jídlo, pití, děkovali za osvobození od bolševiků. Byli potom zdrceni po vysvětlení Čechoslováků, že v Penze nezůstanou, ale odjedou na východ. Znamenalo to pro ně, že se bolševici do Penzy zase vrátí a současná svoboda je tak jen dočasná. Po celkovém obsazení města Čechoslováky už na ulicích byly celé davy obyvatel, kteří provolávali slávu Čechoslovákům a slavili osvobození od bolševiků.

Kolem 14h přišla náhle zpráva, že se po železnici blíží nepřátelský obrněný vlak s vlakem pěchoty. Jednalo se o posily slíbené předtím Penze Moskvou, které však nyní přijížděly už se zpožděním. Tři roty 4. stř. pluku s rotou záložního pluku a zákopnickým oddílem při příjezdu k Penze na tyto posily nepřítele zaútočily s provedením rychlého obchvatu. Nepřátelské vlaky se následně v panice stáhly pryč. Během boje se podařilo Čechoslovákům zajmout 12 bolševiků a ukořistit i 2 jejich kulomety. Aby se odražené vlaky nemohly pokusit znovu o návrat, byl zákopnickým oddílem vyhozen do povětří železniční most před nádražím a poškozena trať ve směru na západ. Penza byla nyní zabezpečena a v československých rukách. Během bojů také byli osvobození Čechoslováci, vyslaní před bojem na průzkum, kteří byli zajatí Penzenským sovětem.

V bojích o Penzu utrpěli Čechoslováci ztráty 30 padlých (z toho 21 padlých 1. stř. pluk, 6 padlých 4. stř. pluk, 3 padlé záložní pluk) a kolem 100 raněných. Mezi padlými 4. stř. pluku byl i praporčík Čamek, velitel jednoho z kulometných oddílů.

Nepřítel utrpěl ztráty kolem 230 padlých a několika set raněných. Asi 2.000 bolševiků bylo Čechoslováky v bojích zajato. Mezi nimi i dva členové Penzenského sovětu – Kozlov a Liebersohn. Mezi zajatými byli i čeští komunisté, včetně českých komisařů Skotáka, Synka, Mottla, Očenáška a Pospíšila.

Čechoslováci dobytím Penzy získali dále i cennou kořist ve výzbroji - 30 děl, asi 500 kulometů, několik tisíc potřebných pušek a granátů, několik desítek tisíc beden s municí, několik automobilů a koní. Byly získány dále také dvě radiostanice, plné sklady potravin, léků, obvazů a výstroje, které tu byly připraveny pro zabezpečení sovětské Penzenské posádky. Byly nalezeny v kancelářích sovětu při průzkumu i dokumenty, potvrzující činnost českých komunistů proti Čs. armádnímu sboru. Oba pluky se z ukořistěné výzbroje opět plně vyzbrojily. Vzaly dále i pro ostatní jednotky Penzenské skupiny výzbroj a výstroj, kterou byly schopny svými vlaky odvézt.

Penza byla dobyta. Pro sovětskou vládu to byla rána, kterou nečekala. Po dobytí města se odpoledne konal pohřeb československých obětí, které byly vezeny městem na městský hřbitov. Davy obyvatel města projevovaly přitom soustrast Čechoslovákům, mnozí z Rusů při procházení průvodu s vezenými padlými klekali na zem a děkovali za osvobození. I na samotném pohřbu byla účast místního ruského obyvatelstva masová. A to přesto, že si obyvatelé města uvědomovali, že Čechoslováci nebudou město dále držet, což by pro ně nemělo smysl, ale odjedou dále na východ za svým cílem.

Ve městě se podařilo udržet pořádek - v ulicích i u skladů a důležitých budov byly československé hlídky. Bylo Čechoslováky vydáno provolání k obyvatelstvu, obsahující informace o tom, že město dobyli jen proto, aby si zajistili možnost odjezdu na východ, že v žádném případě nad městem nepřebírají vládu a co nejdříve odjedou. Po dobu své přítomnosti však budou trestat všechny případné loupeže či další kriminální činy.

Během boje o Penzu sváděl ve dnech 28.5. – 29.5. také osamoceně boje s přesilou nepřítele zaskočený I. prapor 4. stř. pluku u Rtiščeva. To mu zabránilo dostat se do Penzy a účastnit se boje o Penzu v rámci svého pluku. Nakonec se však úspěšně probil i s nasazením čs. improvizovaného obrněného vlaku „Groznyj“ (hlavní částí bylo vpředu naložené obrněné auto „Groznyj“), který vyslal 4. stř. pluk během bojů z Penzy praporu na pomoc. V bojích s jednotkami Rtiščevského sovětu (posílené posilami od sovětů z Tambova a Saratova) ztratil prapor několik padlých. Mezi nimi velitele I. praporu podporučíka Černého, který se na počátku těchto bojů zastřelil z pocitu odpovědnosti za utrpěné ztráty při podcenění síly protivníka. V danou chvíli 2. rota (se kterou se zrovna v úseku nacházel i podporučík Černý) se ocitla odříznuta v boji s přesilou nepřítele o síle kolem 2.500 mužů s množstvím kulometů a děl. Během přestřelky, kdy se situace jevila beznadějně a kdy si vinu za tuto situaci dával podporučík Černý sobě, se zastřelil. Část roty byla po boji nepřítelem zajata. Na pomoc těžce bojující rotě vyrazil chvíli předtím zbytek praporu (pod velením praporčíka Janovského), dojel však pozdě. Jen několika desítkám příslušníků 2. roty se podařilo uniknout před stahující se smyčkou několikanásobné přesily nepřítele. Do akcí proti odříznutému československému praporu následně zasáhl i Serdobský sovět. A to i přes dřívější sliby o neutralitě, které předtím 4. stř. pluku dal. Využil situace a vyslal proti Čechoslovákům své jednotky také. Proti vlaku I. praporu 4. stř. pluku poslal po železnici lokomotivu, aby došlo ke srážce. Nebezpečí však bylo Čechoslováky včas zpozorováno, čs. vlak zastaven a opuštěn těsně před osudovou srážkou. Došlo tak jen k materiálním škodám, ale k žádným dalším ztrátám na životech (mimo dvou zabitých koní). Následně rudé oddíly Serdobského sovětu zaútočily na československý prapor střelbou.

V té době již začal zmiňovaný boj o Penzu. Jelikož 4. stř. pluk měl obavu o svůj I. prapor a nevěděl co se s ním děje, když nedorazil podle plánu, vyslal mu, jak bylo řečeno, naproti raději narychlo sestavený improvizovaný obrněný vlak s naloženým automobilem „Groznyj“ (velitelem vlaku byl praporčík Sazima). U Serdobska se čs. obrněný vlak „Groznyj“ dostal do přestřelky s oddílem nepřítele, který ale útokem své posádky (vedené důstojnickým čekatelem Pleským) překvapil a doslova rozstřílel. Tento nepřátelský oddíl ve zmíněné přestřelce ztratil ze svých 80 mužů asi 50 padlých a 4 zajaté. Následně posádka vlaku Groznyj zaútočila (opět pod velením důst. čekatele Pleského) na samotný Serdobsk. Ten byl následně po přestřelkách obsazen. Přijíždějící nepřátelský vlak s posilami pro sovět byl palbou zastaven a rychlým útokem Čechoslováků následně napaden. Většina jeho osádky buď padla v nemilosrdném boji nebo se utopila při pokusu uniknout přes řeku Serdobu. Mezi těmi, co se utopili při pokusu uniknout byl i předseda Serdobského sovětu.

Bolševici utrpěli v bojích u Serdobska a Rtiščeva celkem během bojů ztráty 80 padlých a 30 zajatých. Mnoho z nich bylo raněných. Čechoslováci zde dále ukořistili i lokomotivu, 2 vagony zásob, 1 automobil, 70 pušek a 2 kulomety. Osvobodili také dva zajaté Čechoslováky, které pár hodin před tím Serdobský sovět zajal.

I. prapor 4. čs. stř. pluku ztratil v těchto bojích 3 padlé (včetně podporučíka Černého) a 132 nezvěstných (většina z nich byla zajata nepřítelem – asi 40 z nich později uniklo a úspěšně se zase vrátilo k pluku). 7 mužů bylo raněno.

Nakonec po tříhodinovém pochodu dorazil ráno 30.5. I. prapor 4. stř. pluku na nedalekou stanici Baltince. Zde byl již očekáván obrněným vlakem Groznyj a po nastoupení odjel k již dobyté Penze, kam dorazil po půlnoci v ranních hodinách 31.5.

Před odjezdem Čechoslováků na východ byli ještě propuštěni všichni zajatí bolševici ruské národnosti pod slibem, že proti Čechoslovákům již nevystoupí nikdy se zbraní v ruce. Ostatní zajatci - němečtí, maďarští a čeští komunisté - byli odvezeni a později internováni ve vězení v Samaře.

V průběhu 30.-31.5. odjela z Penzy následně celá Penzenská skupina svými vlaky na východ, směrem k Čeljabinsku. Samozřejmě za sebou poškodila trať, aby nepříteli ztížila případné pronásledování.

Hlavní prameny:

Archiv autora

Československý denník. Orgán Československé Národní Rady a správy Svazu československých spolků na Rusi. 1918- . Ročník 1918.

Památník čs. legií Čestná vzpomínka. Památník čs. legií Čestná vzpomínka [online]. 2005 [cit. 2007-07-31]. Dostupný z WWW: .

KUTHAN, Pavel. Od Čeljabinsku k válce. Kaleidoskop : Journal legionářských tradic. 2007, roč. 07, č. 2, s. 18-20. ISSN 1802-1409.

MEDEK, Rudolf, et al. Za svobodu, III. díl : Obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. Vaněk Otakar; Holeček Vojta. Praha : Památník odboje, 1926. 891 s.

PLESKÝ, Methoděj. Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-1920. 1. vyd. Turnov : Nákladem autora, 1927. 388 s.