16.1.2018 | Svátek má Ctirad


HISTORIE: Mýty kolem „sociálního demokrata“ Masaryka

24.6.2017

Já jsem o tom již mnohokrát psal, jenže to zřejmě nepomáhá. Tak například se neustále omílá mýtus o tom, že T. G. Masaryk byl vlastně sociální demokrat. Svého času si dokonce Miloš Zeman ve své pracovně v Lidovém domě pověsil na zeď jeho obraz. Nic proti tomu, stále je třeba více Masaryka než Vladimíra Iljiče.

Je pravdou, že se Masarykova manželka stala členkou sociální demokracie. Ovšem to se stalo v roce 1905 – víme dobře, jaká to byla doba. O dva roky později, tedy v roce 1907, se Masarykovi dostalo od sociálních demokratů podpory ve volbách na Valašsku, kde kandidoval do říšské rady. To bylo ovšem poprvé a naposled. Leč nikdy nebyl jejich členem. Ona podpora byla také proto, že se tehdejší sociální demokracie plně ztotožňovala s ideou státu rakouského.

Mýty o tom, že v nově vzniklém československém státě byl voličem sociální demokracie, jsou nehorázným nesmyslem. Ani nemohl, protože sociální demokracie i během první války zásadně odmítala případnou budoucí samostatnost českého či československého státu.

Sociální demokraté byli vždy tak trochu divocí. V roce 1921 se mnozí z nich nechali svést a vstoupili do nově ustavené komunistické strany. Neunesli však její pozdější bolševizaci a po roce 1929 se vraceli do lůna své původní rodné strany. Tehdejší předseda Antonín Hampl je vítal se slovy: „Tak vás soudruzi vítám z vandru domů.“ A od těch dob sociální demokraté tak trochu vandrují. V poslední době spíše v historii.

Dokonce jsem tuhle někde četl, že ono známé „Nebát se nekrást“ převzal Masaryk vlastně ze sociálně demokratického programu dvacátých a třicátých let minulého století. Bylo by to možná hezké, ale jde o nehorázný nesmysl. S tím heslem to bylo trochu jinak a souviselo s korupcí na pražské radnici, což na dnešní sociální demokracii v Praze tak trochu asi sedí. Nejen tedy na jejího Březinu. Jak to bylo tedy s tím heslem?

Když přišel v roce 1882 Tomáš G. Masaryk do Prahy, brzy se mezi jeho přáteli a spolupracovníky našli lidé, jimž záleželo na pozitivní změně české politiky. Mezi ně například patřili Karel Kramář a Josef Kaizl. Za rok poté začal Masaryk vydávat kritickou revui Athenaeum (jeho láska k Platonovi se projevila i v tomto názvu) a čtyři roky poté vyšlo i první číslo listu ČAS, především díky žurnalistickým aktivitám Jana Herbena.

A před sto dvaceti lety, 1. listopadu 1890, vyšel v ČASu tzv. realistický program, k němuž založil před sto deseti lety, 1. dubna 1900, Masaryk a jeho přátelé (Drtina, Herben, Gebauer) Realistickou stranu (někdy také nazývanou Českou stranou lidovou), jejímž orgánem byl tehdy již deník ČAS a měsíčník Naše doba. O pět let později se realisté spojili s pokrokáři soustředěnými kolem Aloise Haina a vytvořili Národní stranu pokrokovou, pozdější Národní demokracii. O nějaké sociální demokracii v té době nemohlo být ani řeči.

O co jim šlo? Masaryk a jeho přátelé odmítali plané vlastenčení a povídačky o „slavné české minulosti“, rovněž tak nesouhlasili s naprosto neplodným odporem vůči německým živlům. Šlo jim o to, aby česká politika byla konána s cílem decentralizace monarchie, ale hlavně aby byla poctivá, bez hádek, prosta provincionalismu, pragmatická a přibližovala se politice vyspělých států evropských. Nu a s tím souvisí i ono známé heslo, kterým se zaštiťují bohužel i mnozí politikové současní.

Třiašedesátiletý profesor Masaryk, který v té době zdaleka netušil, že by se někdy mohl stát prvním prezidentem samostatného českého státu, pronesl 11. dubna 1913 na schůzi politického klubu strany pokrokové delší projev. Tato schůze se totiž zabývala přípravou doplňovacích voleb pražských obecních starších a při té příležitosti se také hovořilo o poměrech na pražské radnici. Masaryk o nich věděl své. Takže v souvislosti s těmi volbami vyzval členy a příznivce strany, aby se v politice nebáli vyslovit své názory. To je ta první část onoho hesla. Nebát se.

Zároveň se vyslovil v tom smyslu, že je rovněž důležitý program hospodářský, v němž by se mělo zcela jasně projevit odhodlání nekrást. Narážel tak na tehdejší hospodaření pražské radnice, kde podle jeho poznatků „je asi deset zlodějů, které je nutno odstranit“, což uvedl ve svém pozdějším projevu k témuž tématu na schůzi v restauraci u Helmů. Pražská radnice na toto obvinění reagovala stejně, jako reagují naši politici dnes. Podala na autora výroku trestní oznámení.

Celá tehdejší situace má ještě jeden zajímavý podtext. Když se dr. Alois Rašín rozešel koncem 19. století se stranou mladočeskou, založil stranu Radikálně státoprávní, později se však z politiky stáhnul zcela a založil si privátní advokátní kancelář. I když později se s mladočechy smířil a stal se za ně dokonce i poslancem v Říšské radě (1911), privátní advokátní praxi provozoval i nadále. A z tohoto titulu ho vedení pražské radnice požádalo, aby sepsal na Masaryka žalobu, která byla skutečně podána. Jenže do toho se nachomýtla první světová válka a ta všechno smazala.

Doktor Rašín se nakonec stal prvním ministrem financí nového státu, v jehož čele stál jako prezident T. G. Masaryk. Jestli se o tom někdy ti dva bavili, to ví jen Bůh. Nu a ono heslo „Nebát se a nekrást“, to vytvořili ve dvacátých letech publicisté znalí předchozí Masarykovy činnosti v Praze. Vyšla dokonce pohlednice s tímto heslem, které je Masarykovi přisuzováno obsahově i morálně právem. Avšak Masaryk nebyl nikdy jeho formálním tvůrcem, nikdy ho neřekl v této podobě. Tvůrci co do formy byli novináři. Masaryk ovšem neprotestoval, aby byl s tímto heslem přímo spojován. Vyjadřovalo jistě i jeho mínění a názory.

Právem je také i po letech skloňováno nejen v souvislosti s činností, která je dnešní pražské radnici naprosto vzdálená (?). V době, kdy Masaryk ona slova na adresu pražského magistrátu pronesl, se o tom, že se nemá krást, učily i děti ve škole. Přesto se i za první republiky dost kradlo.

Více by se mělo také hovořit o tom, jak Masaryk myslel to nebát se. To by se nám dnes docela hodilo. Jenže ono se to po letech nějak popletlo. Dnes kradou především ti, kdož se nebojí. A my bychom si měli položit otázku, proč se nemusejí bát. Jenže v tom si musíme pomoci jaksi sami. To přesně měli na mysli realisté. Ale rozhodně ne sociální demokraté. Ani ti včerejší, ani ti dnešní. O dnešních realistech ani nemluvě.



Diskuse


P. Hlosta
8:28
25.6.2017

P. Lenc
10:25
24.6.2017

J. Lancik
1:51
24.6.2017

P. Lenc
10:35
24.6.2017

V. Kotas
11:27
24.6.2017

počet příspěvků: 7, poslední 25.6.2017 10:58









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.