Když přijel do našeho městečka Legiovlak, nemohli jsme si nechat ujít příležitost se do něj podívat. Tento vlak projede do roku 2020 celou Českou republiku i Slovensko. Legiovlak je projekt Československé obce legionářské, která vytvořila věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918-1920, kdy na Transsibiřské magistrále probíhaly boje za bezpečné projetí čs.legií do Vladivostoku. 

Prozatím se skládá z 13 rekonstruovaných vagónů, jakými se desetitisíce československých legionářů přepravovaly napříč Ruskem po magistrále. Tento Legiovlak nám představuje víc než 100 let starou vojenskou historií. Jakmile přicházíte k vlaku, dýchne na vás atmosféra dávných časů. Vstoupíte-li po schůdkách do některého z vagónů, máte před sebou jinou dobu. Vzdálený život našich legionářů, našich dědečků a strýců, mnohdy sousedů i učitelů na dálné Rusi. Každý z nás si připomene úryvky vzpomínek někoho z rodiny nebo z příbuzenstva, který se těch urputných bojů za První světové války, nejstrašnější války všech dob zúčastnil.

U vlaku nás čekali průvodci. Nejprve jsme zhlédli části z dobového filmu, při kterém jsme si uvědomili, že válka je velké neštěstí a zlo. Poté nás provedli každým vagónem, s patřičným zajímavým výkladem. Mohli jsme si prohlédnout například vůz polní pošty, jediný spolehlivý prostředek komunikace na celé tehdejší Sibiři. Sanitní vagón, vozy s kovářskými či krejčovskými dílnami.

Dále improvizovaný obrněný vůz, který je vyzbrojen kulomety, či plošinový vůz s materiálem včetně historické polní kuchyně, kde se nejčastěji servírovala pohanková kaše, skopové maso nebo celé vařené ryby se vším všudy.

Pro mne byla udivující těpluška až pro 30 mužů, kde uprostřed vagónu stál malý bubínek, jak se kdysi říkalo, v němž se topilo. A po stranách byly nad sebou palandy. U nich měl každý svůj malý dřevěný kufřík, veškerý svůj majetek. Jak se asi vojákům žilo roky na kolech vlaku? A na tak malém prostoru, při vysilujících bitvách a někdy v mrazu -40 ˚C? Často jim k vnitřním stěnám při jinovatce přimrzalo oblečení a vlasy, neboť to byla sice těpluška, ale z obyčejných prken. Tudíž si zvenku stěny vagónu zateplovali vším, co našli, a vším, čím se dalo.

Další vagón pro jednání nejvyšších představitelů, generálů.

Naši legionáři v Rusku po čeljabinském incidentu zůstali sami proti všem. Padesátitisícová armáda si musela všechno nezbytné pro své přežití zajistit vlastními silami. Nikdo se jim nestaral o potraviny, léky, oblečení, zbraně nebo střelivo.

Zhotovit repliku tohoto vlaku byl vynikající nápad. Mladá generace se tak může ve zkratce seznámit s válkou, kterou prošli jejich předkové. Legionáři sehráli významnou úlohu v první světové válce, velkou udatnost při bojích po tisíce kilometrů dlouhé magistrále napříč Ruskem, přesto za minulého režimu byl jejich význam opomíjen.