Již v národní škole jsme se všichni učili, že bratranci Veverkové z Rybitví vynalezli ruchadlo. Tedy pluh, který zem nejen kypřil, ale zároveň ji také obracel. Což byl značný obrat v orbě půdy zemědělské. A přesně před 130 lety, v září 1883 se konaly v Pardubicích a v Rybitví velké národní slavnosti, při nichž byly na obou místech odhaleny pomníky těmto dvěma vynálezcům. Pomníky byly pořízeny díky veřejným sbírkám konaným v Čechách a na Moravě.

Do Pardubic při této příležitosti přijelo přes 30 000 návštěvníků (mimochodem Pardubice měly v té době pouze asi 10 000 obyvatel) a ti mimo jiné byli svědky toho, jak Ing. František Křižík na počest této události instaloval v městě elektrické osvětlení obloukovými lampami. A vyslechli také procítěný vlastenecký projev poslance dr. Františka Ladislava Riegra.

Ve škole jsme se bohužel neučili, co vše těmto aktům předcházelo. V té době totiž byli bratranci Veverkovi již dávno na pravdě Boží, jak se kdysi říkalo. Zemřeli navíc ještě velice chudí, ba přímo v bídě. Václav Veverka 23. února 1849 a František Veverka 12. února 1849. Za jejich života se jim nedostalo žádného uznání.

Jak to tedy bylo?

Kovárna v Rybitví

Když Václav Veverka (1790-1849) a František Veverka (1799-1849) po řadě experimentů vymysleli lidmi nazývané "veverče", měli normální lidskou radost. Tedy nejprve s nápadem, jak nahradit hák, jímž se do té doby pole obdělávala, přišel František. Je to zvláštní případ talentovaného sedláka. Předtím již vymyslel například fukar na slámu, spravoval a vylepšoval různé stroje, leč vedle toho spravoval celé vesnici také hodinky. Nu a František přišel s nápadem jakéhosi hoblíku, který by zem nejen obracel, ale také kypřil. Tak dlouho se s bratrancem Václavem dohadovali o tvaru budoucího pluhu, až se to podařilo. Václav byl totiž mimořádně zdatným kovářem. Výsledkem bylo to, že zorali v roce 1827 na ukázku kus pole za kovárnou v Rybitví a ono to neuvěřitelně fungovalo. Ono to ruchá, zvolal jeden z přihlížejících sedláků. A ruchadlo bylo na světě. Bratrance vůbec nenapadlo podniknout nějaké právní kroky k zajištění patentem podpořeného obchodního využití jejich vynálezu. Václav Veverka vyráběl ruchadla ve své kovárně, avšak pokrýt zájem o ně nestačil. Takže výroby se postupně ujímali podnikavější obchodníci, což v té době zřejmě nějak moc nikoho nevzrušovalo. Až se do toho vložila politika.

Jan Kainz byl hospodářským úředníkem na panství v Cholticích. Což je od Rybitví asi šestnáct kilometrů. Jan Kainz byl možná dobrým úředníkem, avšak s mizerným charakterem. Byl to vlastně zloděj. Nebyl pro něj problém opatřit si ruchadlo z kovárny Václava Veverky a předat kováři Janu Pechmanovi v Cholticích náčrt s žádostí o vyrobení ruchadla. Poté stačilo předvést ruchadlo továrníku Weissovi, jehož firma vyráběla zemědělské stroje, a výroba se rozjela ve velkém. Také díky tomu, že pluh byl představen na hospodářských výstavách v Praze v roce 1828 a 1832. Pod názvem Kainzpflug. Zloděj Kainz se nestyděl podvést svět veřejně.

Mezi námi, mateřskou řečí Jana Kainze byl jazyk německý. Nebylo však jeho vinou, že ho některé pražské nacionálně laděné noviny vyzdvihovaly "jako šikovného vynálezce německého původu". Avšak bylo zaděláno na aféru národnostní, protože ona krádež dostala nacionální rozměr. Paradoxně našim vynálezcům pomohla, byť přišla poněkud pozdě.

J.J. Langer

Do hry vstupuje dnes málo známý a nedoceněný vlastenecký básník a novinář Josef Jaroslav Langer (1806-1846). Rodák z Lázní Bohdaneč, z nichž bylo do Rybitví, co by kamenem dohodil. Ten ve svých novinách Čechoslav popsal anabázi vynálezců Veverkových, byť s řadou nepřesností. Spojil se také s mužem požívajícím odborné autority, profesorem Ignácem Janem Lhotským (1794-1883), budoucím prvním starostou Hradce Králové (1851). S ním zajeli do Rybitví, vyslechli řadu svědků a profesor Lhotský, mimochodem syn zahradníka z Litultovic u Opavy, napsal c. k. hospodářské společnosti jednoznačné stanovisko:

"Veleslavné c. k. hospodářské společnosti. Podepsaný má čest oznámiti, že se potvrzuje oznámení již učiněné, že na panství pardubickém v Rybitví u Bohdanče dva bratranci jménem Veverkové skutečně vynašli nový pluh, který jmenuje ruchadlem. Tohoto ruchadla užívá se obecně již od několika let nejen ve zdejší krajině, ježto přednosti jeho jsou nepopiratelné. Vynálezem tím dostalo se podstatné výhody veškerému hospodářstvu. Ráčiž tedy veleslavná c. k. hospodářská společnost uznati laskavě Veverky za vynálezce ruchadla a přičiněním a poctivou snahou jejich uznati za hodna vyznamenání, aby se dokázalo, že zásluhy, byť získal si je skromný, prostý rolnický živnostník, nezůstanou nepovšimnuty a neodměněny."

Jenže přípis se údajně ztratil. Až v roce 1882 se o totéž pokusil jednatel Hospodářského spolku v Pardubicích F. Vratislav Sova. Našel Lhotského zprávu, prostudoval ji a v roce 1883 vydal knihu nazvanou "Vynálezci ruchadla", v níž autorství bratranců Veverkových jednoznačně prokázal. Což byl signál pro všechny vlastence, kteří doposud mlčeli.

Ještě téhož roku byly odhaleny vynálezcům pomníky v Pardubicích i v jejich rodné obci Rybitví. A nastala ona sláva, jak psáno v úvodu. A bratranci Veverkové mohli do učebnic.

Snad jen dvě doušky na závěr, abychom si uvědomili, že nikdy není nic černé nebo bílé. Čin Jana Kainze byl prachsprostý pokus zbohatnout na cizí úkor a je úplně jedno, jakou řečí hovořil. Bojovník za práva dvou českých sedláků, básník a novinář Josef Jaroslav Langer se snažil probojovat i jiné pravdy. Díky tomu, že výborně ovládal lidovou slovesnost, vydal spisek nazvaný Bohdanecký rukopis (1831), v němž dávno před pozdějšími kritiky konstatoval, že Rukopis královédvorský a zelenohorský jsou padělky. Byl za to tvrdě odsouzen Františkem Palackým a Františkem Ladislavem Čelakovským. I to byl možná také jeden z důvodů (postupující duševní choroba), proč teprve čtyřicetiletý odchází z tohoto světa.

V roce 1927 cech českých kovářů v uznání zásluh bratranců Veverkových nechal u jejich kovárny, za kterou vyorali první brázdu, postavit kamenný pomník, na jehož vrcholu byl umístěn bronzový model ruchadla. Dnes již statisícové hodnoty.

Pomník přežil všechny krkolomné zvraty našich novodobých dějin, až do loňského roku. V listopadu 2012 někdo bronzový model ruchadla ukradl. Někoho by mohlo napadnout, jestli to nebyl nějaký potomek toho Němce Kainze. Napadat by nás něco takového nemělo. Spíše bychom se měli zamyslet nad tím, proč si tak často v našich dějinách musíme velice obtížně probojovávat pravdu. A proč se u nás krade daleko více, než počátkem 19. století.

Ukradené ruchadlo