Když došlo v únoru 1948 k puči, KSČ začala rychle jednat, již po úmrtí presidenta E. Beneše 3. září 1948 nasadilo 9. září toho roku předsednictvo ÚV KSČ ostrý kurs proti reakci. Začátkem 50. let bylo vybudováno na 400 pracovních táborů a věznic a již v květnu 1950 bylo uvězněno na 11 tisíc osob.

Jedním z největších procesů byl proces s dr. M. Horákovou, která byla zatčena v září 1949, souzena v procesu s dalšími dvanácti obviněnými z Československé národně socialistické strany (celkem bylo spolu s ní zatčeno 650 lidí), odsouzena v inscenovaném procesu 8. června 1950 a popravena 27. června 1950, a to jako jediná žena popravená z politických důvodů, spolu se třemi muži (další čtyři byli odsouzeni k doživotí a pět k vysokým trestům odnětí svobody).

Tomuto zinscenovanému procesu pod diktátem z Moskvy předcházelo rozhodnutí vedení komunistických stran z června 1948 v Bukurešti jako reakce na odsouzení jugoslávské komunistické strany, která se vymkla z područí SSSR. Stalin nařídil, že v každé satelitní komunistické zemi musí být inscenovány odstrašující procesy.

Generální tajemník KSČ Rudolf Slánský doporučil, aby byli k řízení procesů přizváni sovětští poradci.

Paradoxní je, že jako i v jiných zemích se sám stal obětí režimu, byl zatčen 24. 11. 1951, souzen 20.-28. 11. 1952 a popraven 3. 12. 1952. Celkem jedenáct odsouzených bylo popraveno a tři odsouzeni k doživotním trestům. Tento monstrproces také řídili sovětští poradci.

5. března 1953 zemřel náhle J. Stalin a nastal boj o získání moci, který vyhrál N. Chruščov, který dal zatknout a popravit vykonavatele Stalinových čistek, obávaného šéfa bezpečnosti J. Beriju. Sám, jako ostatně i ostatní, byl Stalinovým velkým patolízalem. Ale v únoru 1956 na XX. sjezdu komunistické strany SSSR pronesl odsuzující projev s odhalením kultu osobnosti J. Stalina. Pamatuji si, že naše profesorka politologie a obávaná stranička o Chruščovovi mluvila jako o Nikitkovi.

Klement Gottwald zemřel 14. března, krátce po návratu ze Stalinova pohřbu, na jeho místo nastoupil Antonín Zápotocký a ještě v březnu se prvním tajemníkem KSČ stal Antonín Novotný.

V době Gottwaldova úmrtí jsem byl u tety na venkově, když vstoupila do kuchyně v černých šatech a s černou páskou na rukávě vzdálená příbuzná, celá uplakaná. Pamatuji si, já třináctiletý, že jsem jí řekl: „Proč pláčete, vždyť to byl vrah?“ (Schválil popravu dr. Horákové a neudělil jí milost.) Odpověděla mi, že kdybych nebyl z rodiny, mohlo by to se mnou špatně skončit (v té době byl můj otec ve vězení).

Od 19. 1. 1949 do 17. 11. 1960 bylo z politických důvodů popraveno 241 osob.

22. - 29. 4. 1956 se konal II. sjezd Svazu čs. spisovatelů, kde zejména Jaroslav Seifert, pozdější nositel Nobelovy ceny, požadoval tvůrčí svobodu.

A také v době tzv. maďarské kontrarevoluce v roce 1956 jsme jako žáci ekonomického školství byli jako celá škola pozváni na Ministerstvo vnitřního obchodu na Staroměstském náměstí, abychom hlasovali proti této „kontrarevoluci“. Ještě teď, když svým maďarským přátelům vykládám, že jsme se všichni zdrželi hlasování, sklízím pochvalu za tento postoj.