29.3.2024 | Svátek má Taťána


HISTORIE: Jak to bylo a je se svatým Václavem?

28.9.2011

Pravděpodobně si málokdo v tomto roce připomíná, že letos je tomu 870 let od doby vysvěcení Katedrály svatého Václava v Olomouci, když její stavba byla zahájena někdy v roce 1100. A v roce 1935 byl prostor, na němž tento skvost evropské středověké architektury stojí, pojmenován náměstím Václavským. A takto bychom mohli procházet celou naší krásnou zemí a na mnoha a mnoha místech bychom se potkávali s kultem svatováclavským. Málokterá dějinná událost byla a je v naší společnosti tolik diskutována a zamlžována. Nakonec parlament v roce 2000 přijal polovičaté usnesení, když den 28. září byl uznán jako státní svátek s označením "Den české státnosti". Druhá část původně navrženého znění – Svatý Václav, byla vypuštěna, protože jinak neměl zákon šanci na přijetí. Paradoxní je, že s tím návrhem přišel bývalý komunista, poslanec Vlastimil Tlustý.

Nesporně se celé jednání vedlo k uctění památky na to, že v pondělí 28. září 929 byl kníže Václav před branami kostela zavražděn. Odpůrci kultu svatováclavského a kritikové politiky tohoto mimořádně talentovaného českého knížete se čas od času množí, leč bohužel jejich současné uvažování odpovídá úrovni komunistických učebnic dějepisu pro šestý postupný ročník. Dál se nedostali. Takže jak to bylo s tím, kdo stál na úsvitu našich dějin jako čtvrtý v pořadí, tedy těch, jejichž existence je bezpečně prokázána? Bořivoj I. asi 873 – 888)889; Spytihněv I. 894 – 915; Vratislav I. 915 - 921; sv. Václav (I.) 921 - 935 ; Boleslav I. 935 - 967)72 . Tak šli za sebou. Jenže doba jim nepřeje.

V květnu 2000 projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky návrhy nových státních svátků. Někdy je dobré podívat se po letech, jak kdo mluvil. Mimo jiné zazněly v rozpravě následující výroky:

Miloš Zeman, tehdejší předseda vlády

Plně souhlasím se základním záměrem předkladatele, to je, aby 17. listopad byl slaven jako státní svátek. To, k čemu se chci vyjádřit, je pouze návrh na 28. září, tedy na svatého Václava. Tento návrh, pokud by byl přijat, by nebyl oslavou české státnosti, ale oslavou servility a kolaborace. Jak víte, vždy jsem se vyjadřoval razantně, aby si to lidé zapamatovali, a nevidím důvod, proč bych svoji razanci opouštěl. Svatý Václav do našich dějin vstoupil velmi rozporně. Měl některé skvělé myšlenky, např. roční export 300 volů do Němec by mohl být prováděn i v současné situaci, čímž by se výrazně zvýšila kvalifikační struktura české populace. Ale vedle těchto myšlenek, pro které si svatého Václava vážím, je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem. Myslím si, že není náhodou, kolegyně a kolegové, jestliže svatováclavská tradice byla tradicí druhé republiky, jestliže svatováclavská tradice byla tradicí protektorátu, jestliže v této zemi byla udělována svatováclavská orlice Emanuelem Moravcem. A pokud to náhodou nevíte, tak poslední velkofilm, který se koncem druhé světové války z příkazu německých okupantů natáčel na Barrandově - naštěstí nebyl dokončen - byl velkofilm, který se jmenoval Svatý Václav. A to ještě - podobně jako Norové měli svého Knuta Hansena - musím dodat, že bohužel, protože nebyli jenom signatáři Anticharty, hlavní roli v tomto velkofilmu přijal Karel Höger. Jestliže tedy shrnu tento historický význam, táži se, kdo v této sněmovně má zájem slavit symbol servility a kolaborace. Myslím si, že hlasování to prokáže. Děkuji za pozornost.

Situaci se trochu, bohužel jen trochu, pokusil zmírnit jinak vzdělaný a vystudovaný historik, amerikanista poslanec Petr Mareš, ovšem pouze v jednom směru. Jeho slova:

Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, moje poznámka má skutečně charakter faktický. Nehodlám vést při s panem premiérem na téma "hodnocení osoby knížete Václava". Na rozdíl od pana premiéra jsem odborníkem na moderní dějiny, nikoliv na raný středověk. Rád bych tady ale upozornil na něco jiného. Pan premiér nám sdělil, kdo všechno se odvolával na svatováclavskou tradici. Rád bych této sněmovně připomněl, že 1. květen jako Svátek práce se slavil nejen za druhé republiky, ale také za protektorátu, že nadšené davy našich pracujících v tento den vítal nejen Klement Gottwald, ale i velký "vůdce pracujících" Reinhard Heydrich. Takže odvoláváme-li se na svátky, které slavil někdo jiný, pak bychom museli do seznamu našich svátků sáhnout velmi hluboko.

Podobně jako premiér Zeman hovořil na tomto jednání i dnešní komunistický generální tajemník, poslanec Vojtěch Filip. Ten totiž navrhl rovnou svátek 28. září z textu zákona vypustit. Obvyklou levicovou historickou rétoriku tentokrát obstaral poslanec Zdeněk Jičínský, který hovořil v intencích premiéra Zemana. Úplně zapomněli oba (Filip i Jičínský), že komunisté se dodnes považují za pokračovatele slavných revolučních husitských tradic. Husité byli podle Zdeňka Nejedlého jacísi předchůdci těch nejlepších komunistů. A nejlepší komunisté byli vlastně jejich pokračovateli. Také je třeba si říci, že Jan Hus byl sám velkým obdivovatelem sv. Václava. Svatováclavský chorál zpívali husité po vítězné bitvě u Lipan či po bitvě u Ústí z roku 1426. Svatého Václava se dovolává i husitský manifest z roku 1420, poslaný do měst českých. A teď najednou by se jejich následovníci a pokračovatelé chtěli od svatého Václava distancovat. Podivuhodné salto mortale.

A tak si dnes ne-připomeneme svatého Václava. Poslanecká sněmovna tak ne-rozhodla v roce 2000. Prokázala tak po více než tisíci letech daleko méně odvahy než zakladatel našeho státu sv. Václav. Kdyby on váhal a přijímal podobné kompromisy, český stát by dnes již neexistoval.

Dnes více než kdy jindy můžeme ocenit poctivost a jasnozřivost Josefa Pekaře, který se nebál nazvat věci pravými jmény. Dosavadní nejmodernější výzkumy a archeologické poznatky dávají Josefu Pekařovi za pravdu nejen v jeho popisu významu sv. Václava. Naopak ukazuje se, že marxističtí historikové, i mnozí Pekařovi současníci, kritizovali Josefa Pekaře neprávem. Takže kdo byl svatý Václav?

1) Panovník a světec – bez pochopení logiky a moci křesťanství v době před 1000 lety, nelze porozumět významu a dějinné úloze sv. Václava. Navíc je osobností značného významu, překonávající své následovníky. Je naprosto jedinečným představitelem naší kultury a státnosti. Tak ho musíme umět posuzovat.

2) Nebyly rozdíly v životě germánských a slovanských kmenů té doby. Slované byli organizováni na stejném vojenském základě jako Germáni, pouze Germáni měli vyšší kulturu (dědictví římské říše). Tím byla tehdy položena jistá právní závislost na římské říši, takže je nesmyslem tvrdit, že teprve za Václava bylo svobodné české knížectví podřízeno německé říši. Německá říše nebyla v té době německou tak, jak to cítíme a naše země měla perspektivu přežití výhradně se silným svazkem křesťansky se orientující říše.

3) Již počátkem 9. století přijímají česká knížata křesťanství. V roce 845 se jich 14 sešlo v Řezně u krále Ludvíka a král je dal pokřtít. Mezi nimi musel být i nejmenovaný kníže kmene českého. Svědčí to o politické a kulturní zralosti našich předků, jejichž kulturním bohatstvím nebyla pouze jen a jen víra křesťanská.

4) Václav předčil mnohé panovníky nesmírně svým vzděláním (jazyk latinský, řecký, slovanský). Nábožensky horlivý ve smyslu oddanosti (nesmíme to posuzovat dnešními měřítky) pověst o něm v okolních státech pomáhala postavení jeho knížecího dvora. V době svého panování rozhodl se správně pro spojenectví s kmenem Sasů. Navíc možnosti vzdělání, které se dostaly i jeho bratrům a druhům svědčí o tom, že desáté století nebylo kulturně horší, než století nadcházející.

5) Přátelství s Jindřichem Ptáčníkem. Václav dostává část národního pokladu saského – ostatky sv. Víta a jemu zasvětil svůj nový chrám (již třetí kostel) na hradě pražském. Toto dědictví, tento dar přenesl se až do našich dob. Tím dal zcela jasně najevo politickou orientaci Čech. Církevní a náboženský život na pražském hradě nelišil se ničím od velkých evropských dvorů. To bylo pro dobu od roku 922, kdy se Václav ujal vlády, podstatné. Země se otevřela civilizačnímu vlivu i po stránce hospodářské.

6) Nesmysl o placení 500 hřiven stříbra a 120 volů ročně – s touto teorií přišel Palacký, který ji převzal z Kosmovy kroniky napsané o 200 let později. V té době se platily různé poplatky. Jindřich i Arnulf (Sasové a Bavoři) například platili poplatky Maďarům (výkup z nebezpečí vojenského nájezdu).Takže poplatky nebyly v té době svědectvím státoprávní závislosti.

7) Václavovou zásluhou je to, že kmen český vešel jako rovnocenný a plnoprávný člen do společnosti kulturních západních národů. Jeho učenost a kultura vytvářená na Václavově dvoře převýšila kulturu dvorů německých. Navíc zbožnost Václavova a křesťanské pojetí jeho politiky navždy vyloučily, aby jakýkoli soused spatřoval v českém knížectví budoucí kořist získanou pod záminkou šíření křesťanství. Navíc je třeba si opět uvědomit, že již v roce 895 všechna knížata česká zastoupená na říšském shromáždění v Řezně uznala svrchovanost říše a její politické i hospodářské spojení se slovanskými knížectvími. Václav později pouze toto spojenectví umocnil tím, že ve sporu mezi Bavory a Sasy postavil se na stranu Sasů, což v té době byl velice státnický čin (přátelství s Jindřichem). Navíc Čechové náleželi od počátku k významným politickým silám rýsující se Svaté říše římské. Zůstane navždy zásluhou Václavovou, že řečeno slovy Josefa Pekaře "přispěl nejvíce k tomu, že jeho národ vešel jako rovnocenný a a rovnoprávný člen do společnosti západních národů kulturních. Národ, který svou obávanou sílu vojenskou, doplnil díky Václavově horlivosti křesťanské i výzbroji duchovní, byl napříště ochráněn nebezpečí, že by v něm německý soused spatřoval vítěznou kořist získanou pod záminkou boje za pravdu křesťanskou."

8) Svátek umučení sv. Václava byl slaven již na konci 10. století. Žádný stát té doby nemá tak známou, pravdivou a úžasnou legendu. Již v 11. století bylo jméno Václavovo zaneseno mezi svaté řezenské diecéze (papežská kanonizace se tehdy ještě nežádala). Václav se stává strážcem a symbolem moci panovnické. Výklad jeho vraždy bratem Boleslavem se různí i dnes. Rozhodně nešlo o úkladnou vraždu spočívající v nesouhlasu Boleslava s Václavovou politikou. To v žádném případě. Až Kosmas udělal z Boleslava ukrutníka.

9) Evropské národy mají různé světce i z doby Václavovy. Ale není žádného národa, který by měl tak silný kult v jedné osobě. A to více než jedno tisíciletí. Katedrála sv. Víta a kaple svatováclavská. 700 let máme národní hymnu, chorál svatováclavský. To nemá žádný národ.

10) Sám Karel IV. jako střízlivý státník podpořil kult svatováclavský tím, že začal stavět nad hrobem Václavovým katedrálu a korunu českou nechal položit na lebku sv. Václava (koruna dostává jméno svatováclavská). Svatý Václav se tak zcela jednoznačně stává vládce, pánem a dědicem české země.

11) Během uplynulých staletí uznává sílu Václavovy legendy například Komenský, Jan Hus, husité pak sami, svatováclavský chorál zní při přijetí krále Zikmunda v Jihlavě, při volbě Jiřího z Poděbrad i při volbě Ferdinanda Rakouského v roce 1526 v kapli svatováclavské. I po Bílé Hoře, zejména v době barokní roste kultu sv. Václava. První socha sv. Václava na dnešním Václavském náměstí již v roce 1678, v roce 1670 vzniká "Dědictví sv. Václava" k vydávání zbožných knih českých. Sv. Václav figuruje v dobách obnovení slávy národní, v době osvícenství (Balbín – Nedej zahynouti nám i budoucím)i v době liberalismu (1848). Jeho jméno nesly legionářské české pluky v 1. světové válce, po ní pak například dukát svatováclavský. Legendu a tradici lze zneužít různě. To se stalo například za Protektorátu (mimo jiné udílení vyznamenání Svatováclavská orlice). Ale to je totéž, jako bychom chtěli vyčítat Janu Nerudovi jeho " První máj 1890" v kontextu s prvomájovými oslavami v podobě pochodujících pražanů před soudruhy Gottwaldem, Zápotockým, Novotným či Husákem.

Jestliže tedy v roce 2000 naše politická reprezentace označila opět odkaz sv. Václava za příklad "servility a kolaborace" a bála se přijmout usnesení, které navrhoval příslušný výbor, aby dnešní den byl označen jako "Den české státnosti – Svatý Václav", a přijala usnesení, že tento den se bude nazývat pouze DNEM ČESKÉ STÁTNOSTI, a ona dvě slova Svatý Václav vypustila, prokázala nejen svoji nevzdělanost, ale také to, že v sobě nemá ani kousek státnosti. Na začátku třetího tisíciletí prokázali naši představitelé, že ani netuší, co se dělo na konci tisíciletí prvého. Doufejme, že sv. Václav i přesto "nedá zahynouti nám i budoucím" .