Vztahy mezi Čechy a Němci jsou ukázkou evropských vztahů a problémů, jak řekl F. V Foerster v roce 1938: „Československá otázka není .... jen nějakým libovolným evropským konfliktem, ... nikoli, tato otázka se mohla dostat do ohniska světové politiky jen proto, že se v ní svými posledními a nejstrašnějšími dů­sledky vyjevuje více jak tisíc let světových dějin a evropský chaos několika staletí.“

Které dějiny a jaký chaos? To se nejlépe vysvětlí jednoduchým obrazem.

Cituji F.V. Foerstera: „Za stěhování národů se vylila mohutná germánská vlna přes celou Evropu až do Afriky. Za touto vlnou následovala slovanská vlna. Pak se germánská vlna zase převalila nazpátek na východ a germánská a slovan­ská vlna se srazily a s pěněním a klokotem se propláchly a vzájemně prostou­pily v zóně své srážky takovým způsobem, že tam bylo zcela nemožné vést nějakou zřetelnou národní hranici. Například v Československu snad neexistuje rodina, která nebyla v prů­běhu dějin vícekrát germanizována a počešťována.

Středověk tuto etnickou skutečnost respektoval... až do války, kterou Bethmann-Hollweg [německý politik a státník, kancléř Německé říše od roku 1909 do roku 1917] označil za rozhodující boj Germánstva proti Slovanstvu.“

V dějinách se vždy lže, hlavně při jejich líčení. To dokládá po celém světě slavná fotografie, jak prý českoslovenští vojáci vraždili v Postoloprtech. Najdete ji na všech webech a v mnoha knihách jako doklad české zvířeckosti. Problém, je v tom, že jde o fotografii z knihy z roku 1945 s názvem “Cestou k barikádám“. A s původní atorovou popiskou: „Barikádníci v Praze XIV postřílení nacisty. Ale protože, jak říkal Goebbels, stokrát opakovaná lež se stává pravdou, naleznete ji na webech jako zločiny Čechů třeba tento obrázeks popiskou „Postoloprty massacre Germans 1945 Czechoslovakia“:

Zadejte si do vyhledávače Google název „Postoloprtský masakr“ a vyběhne vám jako první tato fotografie u ústecké verze iDnes u článku Při masakru zemřely stovky Němců, Postoloprty výročí nepřipomenou. (Autorka Miroslava Strnadová.)

Jak dlouho myslíte, že bude trvat, než se budou ukazovat jako jediní „ubozí imigranti“, nejlépe matky s dětmi, ačkoliv podle statistik je mezi imigranty 70 % mladých mužů, z toho 15 % negramotných?

Ovšem jak říká Markus Kerber, přijetí imigrantů je pro Němce báječná příležitost vylepšit svůj mediální obraz na úkor „zaostalých nových států EU“. Když mohou být vrazi z SS a Hitlerjugend dnes u nás v novinách nazýváni „nevinnými dětmi“, jak dlouho bude trvat, že to tak dopadne? Jak dlouho může trvat, než se pod obrázkem hořící ubytovny v Sasku objeví titulek, že hlídání hranic Evropy jde vlastně o zločiny východní Evropy na imigrantech?

Hořící ubytovna imigrantů v Sasku

Tak jako ihned po skončení první světové války byli čtenáři západoevropských listů zahrnováni historkami o nevhodné „balkanizaci“ střední Evropy. V níž jsou všechny státy a jejich obyvatelstvo v podstatě banda zaostalců, které by bylo nejlépe, kdyby se dostala pod německou nadvládu v civilizační ose anglosaských a germánských národů. Tedy USA, Británie a Německa.

Podíváme-li se na dnešek, kdy jsme neustále za pomoci našich kolaborantů napadáni za různé civilizační „nedostatky“, je to podobné a provádí se to se stejnou drzostí na základě nafoukanosti a předsudků, jako tomu bylo od začátku 20. století, mezi světovými válkami a jak to pokračuje vlastně dodnes. Autorka uvádí v knize „Dlouhé stíny předsudků“ například práci Harry Hanka, který popisuje výrazný a vlivný antičechoslovakismus americko-britské organizace „Union of Democratic Control“ (britská politická nátlaková skupina) v průběhu první světové války a po ní, která: „... v pravém slova smyslu pronásledovala Československo ještě dlouho po uzavření míru (1918). Když nemohla říkat, že jejich (české) požadavky nezávislosti prodlužují válku (což je názor skutečně pitomý), tak tvrdila, že by byli ochotni válku prodlužovat, pokud by to sloužilo k naplnění jejích cílů.“ „Union of Democratic Control“ (Svaz demokratické kontroly) se stal nejdůležitějším ze všech protiválečných organizací v Británii, s členstvím 650 000 po roce 1917. Zakladatelem této „pacifistické „ protičeskoslovenské aktivistiké skupiny byl sir Norman Angell Ralph 1872-1967), anglický novinář a člen parlamentu za Labouristickou stranu, který obdržel Nobelovu cenu za mír v roce 1933 (jako Obama?!). Druhým byl později usvědčený špion Německa Edmund Dene Morel, původně Georges Eduard Pierre Achille Morel de Ville, francouzsko-britský novinář, spisovatel, pacifista a politik. Jako osoba tajně spolčená s Německým císařstvím tvrdil, že „Churchill je válečný štváč“.

Pokud by vám to náhodou připomínalo různé organizace v EU, v USA a v OSN, které neustále napadají ČR jako rasistický zaostalý stát utlačující Romy, připomíná vám ten tón dobu mezi válkami správně. Ačkoli sami (EU) nejsou schopni zvládnout své problémy s Romy, USA zase s Afroameričany (jak říkají černochům), a nezvládají integrovat indiány atd., o to více napadají ostatní.

Přečtete-li si knížku Dlouhé stíny předsudků, lépe pochopíte, proč je vždy východní a střední Evropa líčena jako spolek neschopných, rasistů a vůbec verbež.

To totiž dělá mnoha lidem dobře. I politikům a národům. Už naši předkové věděli, že bývalé mladé „rozhoďnožky“ jsou pak největšími svíčkovými babami, a podvodníci, zloději a vrazi se nejraději pasují do role morálních autorit. A tak se dnes Německo, které má na zádech největší zločiny za posledních 150 let, staví (už zase!) do role morálního giganta, vůdce toho správného světa. Ostatně ony ty starší státy EU se v předsudcích a pomluvách nových států EU přímo vyžívají.

A není to, jak píše autorka v přemluvě, že by o nás nic nevěděli a neměli informace: „V německých, ruských, britských či amerických knihovnách, redakcích a diplomatických kancelářích nepanoval ve 20. století nedostatek informací o Češích a Československu. “

Přesto bez mrknutí oka předstírali, že věří „panu Hitlerovi“, a Beneš stál před volbou, zda zahájí vojenskou obrannou akci a bude pak on a český národ navěky pasován na „válečného štváče“ a utlačovatele sudetských Němců, takže vlastně Československo bude viníkem rozpoutání druhé světové války. Ne nadarmo si říšský ministr propagandy Goebbels zapsal do svého deníku v den konání mnichovské konference tato slova: „Kdyby teď Češi nepřijali, naskytla by se nám rozhodně velká příležitost. Avšak tu radost nám Praha zřejmě neudělá.“ Je zřejmé, že izolovaná válka bez spojenců, která by český národ stála mnoho zbytečných lidských obětí i utrpení, a ztráta sympatií světové veřejnosti za neochotu české vlády a presidenta přistoupit na mírové řešení, by pro republiku znamenaly mnohem větší katastrofu než dohoda, která byla Československu západními mocnostmi vnucena. (Podracký – Český rozhlas 6).

Dále autorka Hahnová píše: „Žádný tamější (západní) politik také nikdy neprohlásil, že by nebyl s to spolurozhodovat o českých záležitostech, protože by příliš málo věděl. Vždy a všude známým problémem však bývá schopnost orientovat se v informacích, a s tím mívalo i mnoho německy či anglicky mluvících autorů, politiků a diplomatů potíže. Při studiu výroků o Češích proto narážíme někdy až na prostoduché variace šablonovitých obrazů, které jsou však pozoruhodné nejen z perspektivy historického výzkumu stereotypů, nýbrž i proto, že sehrály zejména v první polovině 20. století neobyčejně závažnou roli v celoevropských dějinách.“

Podávejme se z tohoto hlediska na dnešní výroky Merkelové (8. 10 2015) v Evropském parlamentu, kdy řekla na adresu východních států EU: „Principiální odmítání přijmout přistěhovalce znamená nebezpečí pro Evropu.“

Což je podobné jako Chamberlainovy projevy nebo názory lorda Runcimana na ČSR a sudetskou otázku. Žádný „nový stát EU“ ve skutečnosti neodmítá „principiálně“ přijmout přistěhovalce. To je zřetelná lež. Ve skutečnosti odmítají podle pokynu Německa odnášet důsledky Západem rozpoutaného „arabského jara“. A také neschopnosti zajistit hranice EU. A pod německým „protektorátem“ (ve smyslu „protektor - nadřazený správce obce“) přebírat kýmsi rozdělené, přebrané a segregované imigranty z Německa.

V knize naleznete mnohé další informace, například: „Také označení mnichovské politiky jako appeasementu je dodnes vnímáno tak, jak ho Wheeler-Bennett (konzervativní anglický historik německých a diplomatických dějin) vyložil, jako přespřílišná přívětivost vůči nepřátelským režimu. Původní význam pojmu appeasement, a tím i historický kontext mnichovské politiky byly vytěsněny z paměti. Slovo totiž nebývalo užíváno jako označení pro politiku ústupků vůči diktátorům a nepřátelům, nýbrž ve smyslu všeobecné snahy o upokojování a uklidňování konfliktních situací.“

Před zakončením zamyšlení nad knihou „Dlouhé stíny předsudků“ bych chtěl ještě zdůraznit jednu základní věc. Uvedená kniha ani moje reakce na ni se rozhodně nezabývá porovnáváním politiky Ruska (dříve Sovětského svazu) a západních států.

Kniha nás upozorňuje na věci, které jsou a dlouhou dobu byly tabu. A to, že Západ není žádná sbírka altruistů toužících po jediném, a to po obětování se pro nás. Jak si mnozí dlouho mysleli. Nenávistná a poněkud neúspěšná poválečná protizápadní propaganda komunistů však rychle přešla v tiché obdivování Západu. K jeho idealizaci, až zbožštění. Po roce 1989 toto zbožštění poněkud vyprchávalo - žádný systém není božský a dokonalý.

Pomalu se část národa dostává do fáze, kdy se začíná obracet k Rusku jako k zemi, která nás sice osvobodila, následně zbolševizovala, včetně zničení velké části humanitní inteligence (a to včetně „neposlušných“ komunistů), odbojářů, zničení selského stavu, ale nikoliv hromadného vyvražďování obyvatelstva, a začíná být považována za možného spojence proti islámu.

Normalizace, přestože to bude mnoho lidí zapírat a vyvracet, byla jedním z úspěšných nepřiznaných modů vivendi, tedy dohoda mezi dvěma subjekty, normalizačními komunisty a národem, zvláště pak po roce 1972.

Dnešní stále více nereálná a viditelně nepravdivá eurounijní propaganda začíná být kontraproduktivní, ba nebezpečná nám i Západu - a hlavně Německu.

Domníváme se, že Rusko jakž takž chápeme, včetně jeho spodních proudů (a to i těch nejhlubších - „zachaču-zarežu, nězachaču-nězarežu“). Ale zdá se, že vůbec nemáme informace, jak ve skutečnosti funguje Západ. Zapomněli jsme to. V dobách, kdy „svítilo slunce“, to tak nevadilo. Ale ona začala pořádná bouřka. Tedy spíše hurikán. A tak bychom měli vědět, co máme čekat od těch, s kterými jsme na jedné palubě. Kniha rozebírající staleté předsudky Němců a Británie vůči nám by nám mohla leccos osvětlit.

Moc přátelsky a chápavě se Západ teď zrovna netváří. Poláci se dohadují s Američany, my se snažíme lavírovat mezi velmocemi. I kdyby byli Zeman a Kmoníček oba geniové, jen abychom nedopadli jako geniální politik Edvard Beneš. Který pak tu další Československou republiku, aby ji vůbec zachránil, chtě nechtě zakotvil až moc blízko ruského břehu.

P.S. Podle posledních zpráv přiznal německý ministr vnitra, že od začátku roku 2015 Německo postihla série útoků na ubytovny pro žadatele o azyl. Letos jich policie zaznamenala už přes pět stovek. Dvě třetiny útoků přitom podle německého ministra vnitra Thomase de Maizièrea provedli lidé z bezprostředního okolí napadených budov, tedy osoby bez kriminální minulosti.

Poslední zapálená ubytovna s cizinci? Agentura DPA, 19.10 2015 ve 23.10 hod. .Zhruba 40 lidí utrpělo zranění při požáru domu v Gudensbergu ve spolkové zemi Hesensko. V hrázděné stavbě žili převážně bulharští a polští dělníci s rodinami...Je podezření na záměrné žhářství....

A pak mi vykládejte, jak je Německo multikulturně úspěšné a jak jsou Němci nadšení z cizinců .

Konec